Jestli příběh konce ministryně Heleny Langšádlové přinese TOP 09 tolik potřebné body, tak já začnu věřit, že poslanec Juchelka je štíhlý mladý elegán, překypující geniálními nápady. Politika dnes není o výkonu (k naší velké škodě), ale o šaškování v médiích.

Věda a výzkum není v českém prostředí jednoduché téma. Mezi lidem vládne taková vzdělanost, že i Koperník se musí otáčet v hrobě. Placatá Země je jen střípkem doplněným o názor, že Slunce je planetou.

Navíc post ministra pro vědu a výzkum má z minulosti stigma trafiky pro stranické funkcionáře. Jistě vzpomínáte na lidoveckého předsedu Bělobrádka. O vědě a výzkumu nevěděl zhola nic, což vyfutrovával agresivitou a urážkami, když si někdo něco dovolil připomenout k věci. To Helena Langšádlová nedělala. Naopak byla asi první, která lidem z akademické a technologické obce naslouchala a snažila se pomoci.

Nic dobrého pro českou budoucnost nevěští v souvislosti s vynuceným koncem ministryně vyjádření dvou parlamentních opozičních stran. SPD by rovnou ministerský post pro vědu zrušila a Havlíček z ANO povyprávěl, jak bravurně zvládl ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo dopravy a problematiku vědy a výzkumu.

Nevím, kdo si vzpomíná, že doprava stavěla pár centimetrů dálnic denně, že na průmyslu a obchodu nám ministr doporučoval spolupracovat v jaderné energetice s Ruskem, že nás dozavlekl do energetické závislosti na Rusku, což po únoru 2022 moc bolelo nejen naši bezpečnost, ale i peněženky všech občanů. Mým problémem je, že u vědy a výzkumu jsem dosud netušil, že ho Havlíček řídil. A to se o politiku dost zajímám. Takže ne dvojmocný, ale trojmocný ministr.

Je mně vyčítáno, že píšu dlouhé statusy. O tom, jak bych předestřel současný stav vědy, vzdělanosti a perspektivy našich nástupců tedy jindy. A věřte, že to nic růžového nebude.