Jak přes kopírák s husákovskou normalizací vyznívá čínská "normalizace" v Hongkongu. 30. června schválený Zákon o státní bezpečnosti, s účinností druhý den, posílá beze vší pochyby dosud víceméně svobodný Hongkong na dlouhou dobu do atmosféry Československa po sovětské okupci. Hongkongští aktivisté měli hned jasno. Z Demosisto v čele s Joshuou Wongem odešli okamžitě další vedoucí osobnosti a následně bylo Demosisto rozpuštěno. Nejlíp udělal Mathew Law, který z Hongkongu uprchl na Západ.

Už 1. července 400 demonstrujících poznalo přítmí věznic. Přitom jejich "zločinem" je to, že chtějí, aby Čína dodržovala, k čemu se v v roce 1997 zavázla, do roku 2047 - jedna Čína, dva systémy. Jenže čínským komunistům zjevně svoboda leze na nervy a obávají se jejího šíření, tak zaútočili. Stejně jako Rusáci (pardon, Sovětský svaz a jeho poskoci ve Varšavské smlouvě) v roce '68. Ale zpět k onomu zákonu o "státní bezpečnosti". Články 22 - 23 podvratná činnost, 24 - 28 - terorismus, 29 - 33 - špionáž, 55 - vedení procesu "Kanceláří pro státní bezpečnost" (NSO), 65 - buřičství. Komunistická sebranka je po celém světě stejná, bez ohledu na kulturu, rasu. Jenom někde podřezávají hrdla více, někde o něco méně. Čínští Urválkové už mohou chystat popravčí šibenice a stavět věznice.

O bídě při nakládání se svobodou a demokracií v současném světě svědčí další v řadě ostudných eskapád Organizace spojených národů. V její Radě pro lidská práva proti rudé čínské normalizaci Hongkongu ostře protestovalo 27 zemí, ale ostudných 53 zemí naopak Číně dalo zelenou v potírání svobody. Byli mezi nimi takoví zoufalci, jako KLDR, Sýrie či Saúdská Arábie. Páteř této ostudné množiny tvořily státy, které se přidaly k čínskému projektu Pás a cesta (reálný název by spíš měl znít Cesta k oprátce). A co myslíte, jak se předvedla česká diplomacie? Ani tak ani tak. Mlčela. Mlčela země, která si rudou normalizaci "užívala" více než dvě desítky let a morálně s tím nevyrovnala ani třicet roků poté.