Pořad a sebereflexe jedna radost: po dlouhé době jsem vydržel sledovat politickou debatu - debatu kandidátů na prezidenta. Některé části scénáře debaty považuji za trapné. Zejména rozdělení uchazečů na ty, kdo mají šanci vyhrát a na ty, kdo nemají šanci (podle výzkumu veřejného mínění). Jsem rád, že někteří to okamžitě odmítli. Jestli tohle někdo nepovažuje za manipulaci, tak já ano.

Vůbec letošní kampaň se nese ve stínu "průzkumů". Dokonce velká část voličů už ani nepřemýšlí, co kandidát říká, jakou má minulost, co od něho čekat, ale jaké preference mu přisuzují agentury.

Losování obálek  s "hlubokomyslnými" otázkami známých osobností považuji za dětské až infantilní, za zbytečné považuji dotazy, koho uchazeči volili. V USA platí, že gentleman se neptá druhého (nebo druhé) na dvě věci: 1. Koho volil? 2. Kolik má na účtu dolarů? Zrovna tohle bych předpokládal, že dlouholetý zpravodaj v USA Martin Řezníček během svojí zámořské mise někde zaslechl.

Nejsilnějším gestem bezpochyby zaujal Josef Středula, který poté, co sepsul Bureše a Pávka, oznámil odstoupení z kandidatury a podpořil Nerudovou. Teprve nyní mu vzroste obliba. I jeho požadavek, aby moderátor položil otázky nepřítomnému Babišovi měl být vyslyšen. Jednostranný dialog s prázdným pultíkem a připravenou sklenkou vody by byl zajímavý. V tom Řezníček promarnil příležitost a může zapomenout na Egona Ervína Kische, který interwioval i pyramidu. Naopak, nemohu se zbavit dojmu, že kandidát Bašta by měl navštívit lékaře.

Horký uchazeč o Hrad Petr Pavel mně svými výroky jen potvrdil známé pořekadlo: "jednou komunista, vždycky komunista". Podle jeho vyjádření bychom neměli považovat členství v komunistické straně apriori za diskvalifikující pro jmenování náčelníkem generálního štábu armády, ani soudců. Na členství v KSČ je třeba dle generála v.v. pohlížet jako na celek, ne na výseč. Tak nevím, o jaké integritě osobnosti je tady řeč. Zlo se nerodí nějakým celkem, ale "výsečemi". Těmi "výsečemi" jsou jednotliví lidé, kteří následně splynou v sílu, generující systém, v němž, zase jedinci, páchají zlo.

Jinak bychom museli jako na celek pohlížet na popravu Horákové a stovek dalších, na mrtvé na hranici, na zničené životy v kriminálech. Zde už je jen krůček k tomu, co jsem "live" několikrát slyšel z úst komunistů ve Sněmovně - socialismus byl lepší, i když nějaké ty přehmaty se staly. Takže přehmaty. Jak psal v románu Přestřelka Jan Procházka: "teď už v márnici neležel imperialista, ale mrtvý člověk" (takže tam ležela "výseč", nikoli celek). Jelikož je pohled generála v.v. známý, stačilo, kdyby si moderátor Řezníček vzal k ruce zákon z roku 1992 o zločinech komunismu a odcitoval generálovi v.v., kdo nese vinu. Mechanismus, jak se skládá zlo z jednotlivců do skupiny, jsem několikrát v politice zažil. Naštěstí už nešlo o krk či kriminál, ale jen o kariéru v politice. A to se přežít dá.