Podle posledních českých statistik zachází institut manželství na úbytě. Lidí žijících v manželském svazku je už méně než polovina, zatímco před deseti lety byla sezdaná naopak více než polovina Čechů.
Češi si zvykli po vzoru jiných zemí na soužití „ na hromádce“, „na psí knížku“, „bez papíru“ či chcete-li odborně v konkubinátu. A tvrdí, že k lásce manželství nepotřebují. K lásce samotné skutečně ne, ale ke stabilitě svazku, jehož primárním úkolem bylo, jest a bude přivádět děti na svět a vychovávat je v láskyplném, pevném a podnětném prostředí, ano. Bez oddacího listu jistě lze žít pohodlně, ale ruku na srdce, o pevném poutu nemůže být řeč.

Manželský slib není klišé. Muž a žena při tomto aktu vyjadřují po zralé úvaze a dobrovolně vzájemné odevzdání se a přijetí toho druhého. Slibují si lásku, úctu a věrnost. Jsou to tak silné hodnoty, že je s podivem, že si tolik lidí neváží závazku toho druhého neopustit. Křesťanské hodnoty jsou pro manželství.

Hluboký smysl mají příběhy stařečků, kteří se v devadesáti drží se za ruce, podpírají se v pravém smyslu toho slova a za vitrínou s broušeným sklem mají svoji svatební fotku. Obávají se okamžiku, kdy jeden odejde. Velmi hluboké jsou příběhy, kdy druhý z páru odchází velmi záhy po prvním, protože bez něj prostě nemůže žít. Hluboké, krásné a smutné zároveň. Zkušené stáří dává „lajk“ manželství.
Pragmaticky vzato, český stát svojí legislativou soužití v manželství podporuje poměrně málo. Lze uplatnit daňové výhody na manžela bez příjmu, manžel dědí v první linii, po úmrtí partnera pobere důchod. Nic moc, ale je to „lajk“ manželství. Život však není o materiálních výhodách.

Mnohem zásadnější má manželství význam pro život jedince, stabilitu rodiny a výchovu dětí. Celá řada výzkumů na toto téma se shoduje v následujícím. Lidé v manželství se cítí bezpečněji, proto jsou šťastnější a déle žijí. Sezdaní lidé lépe pracují se svým majetkem, více naspoří, jsou bohatší. Manželství zbavuje bídy. Manželé jsou ve svých profesích úspěšnější. Odborníci na vztahy mají „lajk“ pro manželství.
Realisté podporují tradiční hodnoty. Tou je i manželství, staletími prověřená instituce. Ze všech výše uvedených důvodů. A také proto, že česká společnost potřebuje úspěšné a spokojené lidi, silné rodiny. Realisté dávají palec nahoru manželství.

Mám velké štěstí. Žiju spokojený život s mužem, kterého jsem poznala v prvním ročníku gymnázia, provázel mě dosud v dobrém i zlém, postavil dům, zasadil strom a zplodil dceru. Slovo manželského slibu držíme čtvrt století. Ještě stále se směju jeho vtipům a on se nesměje mým kloboukům. Ode mne má tedy manželství také „lajk“.