A jak byste to vy všichni „reformátoři“ chtěli udělat? EU buď chceme, nebo nechceme! Ostatní je alibismus a bylo by dobré si to konečně přiznat, píše Jana Marková a naprosto s ní souhlasím!

Dost mě baví, jak se vždycky vyrojí někdo, jedinec či uskupení, které začne tvrdit, že EU je sice fuj, ale ne zase tolik fuj, abychom museli vystoupit, protože my ji změníme! No jasně. A taky poručíme větru dešti a z Rumburaka uděláme hodného čaroděje první kategorie.

Tady jde hlavně o to si konečně říct, co nám členství v Unii přináší a v čem nás naopak poškozuje a omezuje a hlavně to, co nám to do budoucna přinášet bude, a v čem nás to bude víc a víc poškozovat a omezovat, a jestli to chceme. Bez toho, abychom si na to odpověděli, zůstáváme jen u prázdného plácání a utopistických předpokladů. 

Chceme mít povinně 79 pohlaví, nulovou ochranu domácího trhu, povinnost dotovat a zavádět Zelené šílenství a implementovat každou takovou hovadinu jako Němci? Chceme kývat na sebelikvidaci ve jménu necelých 10 % světového znečištění CO2 a ještě se tvářit radostně? Chceme se nechat vydírat a sešněrovávat dotacemi, příkazy, zákazy a migrační politikou? Chceme si nechat diktovat zrušení hotovosti, omezování držení zbraní a genderové kvóty? Chceme přijmout nastupující diktaturu v podobě zásadního omezování svobody slova a nástupu udavačství? To je základ. Pokud si řekneme, že ano, není co řešit a můžeme dál frčet hlavou do zdi, protože to všechno se bude jen stupňovat.