Policie ČR doplnila vozový park. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby nešlo o elektromobily. Celkem 38 elektromobilů značky Hyundai Ioniq vyšlo daňové poplatníky na 30,6 milionu korun. Česká republika se tak přidala k zelenému ekošílenství. Co na tom, že navíc nedisponujeme dostatečným množstvím dobíjecích stanic. Když se na vše podíváme s humorem, bude asi velmi vtipné, až budou policisté honit zločince a vůz jim někde „klekne“. O zranitelnosti elektromobilů, které je problém v případě požáru uhasit, raději ani nemluvit. Argument, že při výběru hrál roli provoz s nižšími lokálními emisemi škodlivin, je velmi chabý, jelikož výroba baterií do elektromobilů představuje velkou zátěž pro životní prostředí.

Baterie pod rouškou ekoterorismu

Kvůli výrobě baterií se musí těžit lithium a kobalt. Kobalt je zásadní pro výrobu lithium-iontových baterií. Přidání kobaltu do baterií má vliv na jejich kapacitu, snížení hmotnosti a délku nabíjení. Prodlužuje i životnost baterií. Šedesát procent světových zásob kobaltu se nachází v Kongu. Co pro běžná auta znamená motor, to je pro elektromobily baterie. Baterie se ale nerecyklují, z čehož plyne, že podporou elektromobility si za pár let zaděláváme na velké ekologické problémy a dopady na životní prostředí. Pod rouškou ekoterorismu se likviduje nejen životní prostředí, ale i zdraví všech, kdo potřebné suroviny těží. Vše zpravidla dopadá na nejchudší země, kde lidé nemají ani potřebné ochranné pomůcky. V Kongu se těží šedesát procent celkové světové produkce kobaltu. Až dvacet procent těžby se vykonává primitivním způsobem pouze ručně. V doslova hororových podmínkách, v úzkých tunelech, pracují děti, kterým hrozí zavalení i závažná onemocnění plic. Kobalt se pak dostává do výrobků globálních firem po celém světě. Působení v rozvojových zemích je pro západní technologické giganty nezbytnou součástí podnikání. S jejich tamním působením se ale pojí i řada problémů a jedním z nich je právě dětská práce.

Kdože si to žádá mrzačící dětskou práci?

Zešílelo už i Česko? Na jednu stranu posíláme peníze na humanitární pomoc a na druhou stranu podporujeme tuhle zrůdnost, levnou dětskou pracovní sílu. Vše se děje ve jménu zeleného šílenství, které nemá s ekologií nic společného. Západní Evropa v čele s fanatickým Německem, které je odborníkem na rozvracení Evropy, prosazuje vozy na elektřinu za každou cenu, ale vůbec nikdo neřeší, že i kobalt, který je tak pracně na úkor lidského zdraví a životů vytěžen, jednou dojde jako každá surovina. Má tedy neekologická elektromobilita vůbec smysl? Ideologie zastínila politikům zdravý rozum a otázkou je, jak dlouho si to od nich necháme ještě líbit.

Karla Maříková