Jelikož se zde pohybuji celou řadu let, mohu pozorovat jisté ne úplně standardní kroky, které mohou mít v konečném důsledku značný negativní vliv na pacienty. Nový ministr zdravotnictví A. Vojtěch (ve službách Hnutí ANO) začal své působení v resortu obvyklou povolební kritikou svých předchůdců a již méně obvyklou - co do razantnosti - personální „čistkou“ pod osvědčeným praporem boje proti střetu zájmů, klientelismu a ztráty důvěry.

Zřejmě jeho nezkušenost v této velmi odborné problematice ho pak vedla k tomu, že se obklopil množstvím různých poradců, dle jeho vlastních slov zaručených odborníků na aktuální i dlouhodobě neřešená témata. Následně se však objevilo na veřejnosti několik dopisů toto tvrzení zpochybňujících, které však lze považovat za anonymní. Z tohoto důvodu asi nebyly prakticky nikde prezentovány, i když byly zaslány dvěma stům poslanců a 81 senátorům. Oni, i ti dosavadní „nejšťouravější“ a nejhlasitější novináři zarytě mlčí. Přitom mnohé z kritických připomínek „zaměstnanců ministerstva“ lze ověřit i v otevřených zdrojích.

Téměř bez povšimnutí tak probíhá „stínání hlav“ ředitelů i ředitelek ministerstvem přímo řízených organizací a jejich následné veřejné očerňování. Jedna z prvních, která padla, byla hlava ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Zdeňka Blahuty. On sám tento odchod prezentoval jako dobrovolný a dále jej nikde nekomentoval.

Proč by však šéf této v České republice i v zahraničí vysoce respektované instituce, dohlížející na kvalitu a bezpečnost v české praxi používaných léků, přinášející ročně úspory v oblasti cen a úhrad ve stovky milionů korun, najednou dobrovolně odcházel? Mohla snad za jeho odchodem stát neochota pracovat nadále s osobami, které buď do této chvíle zdravotnictví poznaly jen pohledem z rychlíku, nebo se v něm naopak angažovaly až příliš obratně? Nemůže zde hrát roli vlastní ekonomický prospěch a snaha ovlivnit věci tak, aby jim hrály do karet?

Záhy po Blahutovi odešli také někteří jeho nejbližší spolupracovníci z řad nejužšího vedení a na uvolněné místo bylo vyhlášeno výběrové řízení, jehož výsledek zatím není kupodivu znám. Ústav, který je klíčový v otázce léčivých přípravků a zdravotnických prostředků vede zatím pověřená ředitelka I. Storová. Šušká se však, že jí podmínky výběrového řízení byly tak říkajíc ušity na míru. Z jakého důvodu už dávno není jmenována ředitelkou? V čem tkví problém? Důvodem mých otázek a obav samozřejmě není pouze obsazení pozice ředitele, ale především chod ústavu jako takový.

Dle určitých informací je činnost některých oddělení značně omezena nekonáním pověřené ředitelky. Do jisté míry samozřejmě lze pochopit obvyklé „povolební hrátky“. Jak ale může ministr zdravotnictví dovolit, aby z tak nesmírně důležité instituce odcházeli přední odborníci? Proč umožňuje postupnou nestabilitu této instituce a je vhodné, aby si v otázkách lékové politiky nechával radit i od lidí, jejichž zájmy byly donedávna zcela odlišné?

Co mě však na této situaci zaráží nejvíc, je téměř nulový nezájem médií. Dříve jsme mohli prakticky dennodenně číst nejen o "nefungujícím" eReceptu (dnes už funguje dle slov pana ministra a výzkumu STEM bezvadně), ale také o zcela běžných činnostech SÚKL, které se v konečném důsledku dotýkají nás všech. Nyní se však po těchto tématech slehla zem. SÚKL jako by přestal existovat. Přesto pevně věřím, že média nebudou „slepá a hluchá“ a budou klást otázky, na jejichž zodpovězení mají naši občané nárok. Ve zdravotnictví nejde totiž o nic menšího než o zdraví a život pacientů.