Bylo konstatováno, že ministerstvo dosud nemá ucelenou koncepci pro řízení a rozvoj svých přímo řízených nemocnic. Kontrola nemocnic pak ukázala, že se nechová vždy zcela hospodárně a největší problémy jsou spatřovány v oblasti nákupů zdravotnického materiálu a léčivých přípravků, včetně tzv. bonusů.

Tento dlouhodobý problém je však nutné řešit především ve spolupráci s ministerstvem. Ostatně, právě v současné době v demisi vládnoucí hnutí ANO před volbami mnohokrát slibovalo razantní řešení těchto důležitých problémů a s oblibou často naznačovalo dosavadní nepřijatelné tolerování „nepravostí“. NKÚ doporučil ministerstvu zdravotnictví konečně vypracovat vlastní koncepci rozvoje přímo řízených organizací, včetně rozvoje materiálně technického vybavení nemocnic. Dále komplexně řešit systém úhrad zdravotní péče, včetně procesu tvorby cen a úhrad léčiv a zdravotnických prostředků. V neposlední řadě je doporučeno zabývat se také problematikou bonusů. I když se „zdravotnictvím doposud nepolíbený“ ministr A. Vojtěch vrhl s vervou do práce, vypadá to, že se poněkud „vysílil“ na ne vždy opodstatněných personálních výměnách, angažování svých „kamarádů“ na ministerstvu a ve správních či dozorčích radách pojišťoven. Přitom současně mluví o nutnosti jejich „odpolitizování“. Nyní se začal intenzivně věnovat uskutečnění vize svého šéfa a zároveň vlajkové lodi hnutí ANO - centrálním nákupům léků a zdravotnických prostředků. Před volbami bylo zavedení centrálního nakupování slibováno u všech nemocnic.

Později, zřejmě po seznámení s faktem, že ministerstvo nemůže příliš ovlivnit jiné zřizovatele, se to má týkat jen přímo řízených zdravotnických zařízení. Takže se už nemluví o povinných „centrálních“, ale pouze dobrovolných „sdružených“ nákupech některých zdravotnických prostředků. Navíc prý ministerstvo ani nemá dostatek odborníků, aby mohlo celý proces nákupů nastavit, řídit a vykonávat. Všechno tak pravděpodobně zůstane na bedrech samotných nemocnic. Ty se mají „dobrovolně“ domluvit na případných společně nakupovaných komoditách a do konce dubna vše potřebné dodat na ministerstvo. To zatím nevypracovalo ani analýzu rizik, s kterými se budou muset vypořádat, ani potřebnou definici standardů pro jednotlivé materiály a prostředky. Tato rizika jsou samozřejmě známa, protože v některých krajích se již dnes postupuje při některých nákupech společně, například v Jihočeském. Zde se musí potýkat především s různými operačními zvyklostmi v jednotlivých nemocnicích. Odborníci upozorňují i na systémové riziko monopolizace trhu, pokud by byly definovány příliš velké objemy nebo dlouhá doba trvání smluv při výběrových řízeních na jednoho dodavatele. V průběhu plnění smlouvy může totiž dojít k poklesu cen či změnám produktů a na to by nebylo možné pružně reagovat. Centrální zadávání také vyžaduje delší dobu přípravy, protože bude potřeba dát dohromady více subjektů. U léčivých přípravků je pak situace ještě složitější, protože by mohlo dojít k omezování práv pacientů na nejmodernější a nejvhodnější léčbu. Případný tendr musí zohlednit rozdílné potřeby jednotlivých zdravotnických zařízení z hlediska počtu a skladby pacientů. Deklarované a jistě potřebné výhody – mnohamilionové úspory, odlehčení administrativy nemocnic či lepší dodržování zákona o zadávání veřejných zakázek - jsou tak zatím spíše v oblasti zbožných přání.

Systém zdravotnictví totiž dlouhodobě strádá nejen roztříštěností, podfinancováním, špatně nastaveným hrazením zdravotní péče i vzdělávání lékařských a nelékařských pracovníků, ale především nekoncepčním řešením problémů při zachování principu solidarity a vysoké kvality poskytované potřebné péče. Na tyto skutečnosti KSČM dlouhodobě upozorňuje. Pan ministr však zatím pouze opakuje chyby svých předchůdců a nevěnuje se primárně nejpodstatnějším problémům, na které mimo jiné upozorňuje i nález NKÚ.

Mgr. Soňa Marková
stínová ministryně zdravotnictví za KSČM