Děkuji, pane místopředsedo. K restitučnímu zákonu lze říct jenom to, že stejným metrem se neměřilo jenom zemědělcům, ale i těm, kteří dostávali vydávány i jiné věci, než zemědělské. To se nedá vůbec srovnat, protože přístup k individuálním restituentům a potom to, co se dohodlo v restitučním zákoně, je prostě nebe a dudy.

V restitučním zákoně mi vadí jediná věc, že jsem se aspoň domníval, že to bude restituční tečka. Ani to není pravda. A obávám se, že to, že není restituční tečka, se dneska ukazuje jako vůbec největší problém, který může mít nejzhoubnější důsledky na veřejnost jako takovou.

Nicméně k tomu, o čem tady dneska hovoříme. Musím říct, že Státní pozemkový úřad je bezesporu organizace, která se zásadním způsobem změnila. To, co tady bylo řečeno, se nesporně na tomto úřadě odehrávalo, ale to je už dávno minulost a nemohu než říct, že současné chování Státního pozemkového úřadu je diametrálně odlišné.

Musím využít, pane ministře, této příležitosti a poděkovat vám zejména za pozemkové úpravy. A jediné postesknutí je to, že by na to mělo jít víc peněz a být víc lidí, aby se pozemkové úpravy dokázaly udělat rychleji, než je v současné možnosti, jenomže jak všechno, tak i tohle je v podstatě záležitost především finančních zdrojů.

Myslím si, že tento zákon je více méně dobrý. Akorát zase mi vadí, a opravdu mě to mrzí, protože si myslím, že lidovci byli jedni z těch společně s námi, kteří prosazovali podporu obcí, a bylo to myšleno především na malé obce. A mrzí mě právě, že v návrhu zákona je odebrání podpor zejména malým obcím. Vy, pane ministře, velmi dobře víte, jaká je situace na venkově, nakonec v něm sám žijete a vidíte, že obce a malá města a střední města dělají dneska zoufale všechno pro to, aby se nevylidňovaly. A myslím si, že podpora, kterou Státní pozemkový úřad poskytoval těmto městům tam, kde byly územním plánem schváleny tyto pozemky zdarma, je jenom správně. A stejně jako jeden z mých předřečníků si myslím, že lze smlouvou to opatřit tak, aby nedocházelo k tomu, aby to obce spekulativně využívaly, tedy některé obce. Přiznám se, že neznám také vůbec ani jeden takový příklad ze svého okolí a ze svého senátního obvodu, kdy by to někdo spekulativně využíval, ale byl to velmi dobrý počin, který obce velmi dobře využívají a dlouho využívají. A upřímně řečeno, čekají, že to bude pokračovat.

K tomuto návrhu zákona mám snad jedinou výtku. Doufám, že tady přijmeme pozměňovací návrh, který tuto situaci řeší, a pevně doufám, že stanovisko ministra zemědělství v tomto bude přinejmenším střízlivé. I když bych očekával dokonce podporu.

Nicméně musím říct ještě jednu věc, která sice přímo s tímto zákonem nesouvisí, ale v zásadě souvisí, a to je na minulé schůzi projednávaném zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu.

Musím říct, že to, co se mezitím odehrálo, a stanovisko ministerstva životního prostředí a jeho náměstka a způsob, jakým znevážil celý Senát a jeho pozměňovací návrhy, za svou 22letou praxi v politice jsem se nesetkal s tím, aby státní úředník a instituce takovýmto způsobem znevážil Senát jako horní komoru a její vůli, která tady byla projevena. Nehledě k tomu, že to, co jsme zde přijali, je věc, která nikomu nebrání, v žádném případě nepoškozuje ochranu zemědělského fondu, protože se týká jenom oblastí pod územním plánem, a navíc co se týká pouze dvou věcí – individuální bytové výstavby a veřejně prospěšných staveb.

A jestliže nám ministerstvo životního prostředí tady říká, že starostové prohlásí fotovoltaické elektrárny za veřejně prospěšné stavby a budou je stavět, chtěl bych jenom připomenout, že všechny návrhy, které vedly k výstavbě fotovoltaických elektráren, vždycky vycházely z ministerstva životního prostředí, ať už přímo, anebo prostřednictvím a nástrojem různých poslanců. Proto bych prosil, aby nám to nebylo vkládáno do úst. A vám to říkám jenom proto, že jste spolupředkladatelem tohoto návrhu, a pevně doufám, až náš návrh přijde do Poslanecké sněmovny, že dojde k nějakému rozumnému řešení tak, abychom neudělali opravdu víc škod jak užitku. Děkuji vám mnohokrát.