Hezký dobrý den, vážení a milí kolegové,

dovolte i mně krátký pohled na tu velikou tragédii, proč nám usychají lesy. Já si myslím, že důvod je pouze jeden. Chybí voda a ta voda bude stále chybět. V 70. letech v Evropě probíhal výzkum na pěti místech s cílem zjisti, kolik 80letý smrkový porost sebere za rok vody, jaké má nároky na vodu. Zjistilo se na dvou místech v Německu, na dvou v Česku a na jednom místě na Slovensku, že 80letý smrkový porost vyžaduje, aby prosperoval, za rok zhruba 600 milimetrů vody. Šest set milimetrů vody, opakuji! Teď si vezměte, kolik naprší. Víme, že průměrné srážky v naší zemi jsou 680 milimetrů vody, takže můžeme konstatovat, že zhruba na polovičce území, když normálně prší, když prší sto procent, tak naprší kolem 600 mm vody. Vloni a poslední roky prší podstatně méně.

Já si pamatuji na loňskou návštěvu se zemědělským výborem v Prostějově, kde nás naložili do letadla a létali jsme nad Krajem Vysočinou, Telčem, Třebíčí, a viděli jsme tu zkázu. Ale hlavě si pamatuji, že když jsme čekali na letadlo, tak nám vedení lesů dalo k dispozici velice pokrokového a moderního technika, který nás doprovázel, a já jsem mu položil několik otázek. A ptal jsem se ho, jak je to území vysoko, pak dále, kolik tam naprší vody, když prší, a teď poslouchejte: Když prší, a loni pršelo asi 60 %, tak na tom kraji Vysočina naprší kolem 550-580 mm vody, to je sto procent srážek. A další otázku jsem mu položil, jestli ví, kolik ten 80letý smrkový porost vyžaduje za rok vody. A byl jsem udiven, já tu otázku pokládal ve svém životě už asi 500krát a žádný mi na ni neodpověděl. Tento technik, musel jsem se mu uklonit, ten to věděl, a neodpověděl mně 600 milimetrů, ale odpověděl mi dokonce 700 milimetrů. A teď já se vás všech ptám, jakou to má logiku, když jsme sázeli 200 roků, v našem lesnictví jsme sázeli smrkové porosty do oblastí, kde když prší, tak naprší 550 milimetrů vody, a víme, že smrky vyžadují 600-700 milimetrů vody. Čemu se dneska můžeme divit, že ty smrky prostě tu vodu nemají a že usychají. Ke všemu sto roků tu vodu z krajiny vyháněli. Víte, že jsme zmeliorovali nejméně 1,5 mil. hektarů původně mokrých travin, tu vodu jsme drenážemi vyhnali a hlubokými koryty, zničili jsme většinu koryt původně meandrujících toků, takže tu vodu vyháníme, vyháníme a na druhé straně jsme zvýšili obrovsky intenzitu zemědělské výroby. To už nejsou produkce 20 metráků, ale 100 metráků.

Takže vody nám neustále ubývá a na to čím tím méně vody jsme nasadili daleko větší výrobu zemědělskou a i lesní pravděpodobně. Podle všech dostupných faktů, když se podíváme na historii našich lesů, možná nějakých 250 let nazpátek, tak dostupné informace potvrzují, že zhruba v roce 1750 jsme měli zaevidovaných milion sto tisíc hektarů lesa v katastrálních knihách. Pak přišla vláda Marie Terezie, která to velice podporovala. Na konci 19. století už to bylo milion devět set tisíc hektarů lesa a v současné době v katastrálních knihách oficiální lesní pozemky máme dva miliony sedm set tisíc hektarů lesa, ale pozor, podle posledních zjištění nám ještě od 50. let po skončení 2. světové války dalších asi 418 tisíc hektarů lesa narostlo buď svévolně, nebo načerno na ne lesních kulturách. Takže my dneska můžeme konstatovat, že máme víc než tři miliony hektarů lesa, to je čtyřicetiprocentní zalesněnost naší země a podle všech dostupných informací jsme zvýšili i objem - nejenom plochu, ale i objem - lesní hmoty na miliardu kubíků, což samozřejmě všechno je o vodě. A teď si vezměte k tomu to zemědělství.

A znova ještě jednou budu opakovat. Na další návštěvě zemědělského výboru vloni na Ruzyni jsem se zajímal u těch vědců o konkrétní výsledky a znova musím zopakovat, že mě zaujaly dva poznatky, a to vysychání krajiny kvůli hluboké orbě z důvodu, že vlastně vyhodíme poslední zbytky vlády nahoru a během chvilky je máme ve výparu. A pak ten vědec, když jsem mu položil otázku, tomu vědcovi, že mě to trápí mnoho roků a že mám v hlavě zmatek, že nás učili celé generace, že lesy zadržují vodu, a dneska vidíme tu národní tragédii, že lesy schnou. On mě nenechal ani domluvit a šel na mě protiotázkou, jestli vím, kolik vody z toho, co napadne ze 100 % jakoby ve formě deště a sněhu, což je asi 98 % vody, kterou máme jako Česká republika, kolik vody nepropadne korunami stromů. Já jsem se úplně zastyděl. Já jsem takovou otázkou nikdy neslyšel ani ve škole, ani v televizních debatách, ani v odborných debatách, tak jsem začal vymýšlet, kolik mu odpovím. On mě to nenechal domyslet a odpověděl mně, že je to až 40 a více procent. Tak když se podíváme a vypočítáme naše území, vezmeme plochu České republiky a vezmeme průměrné srážky v republice 680 milimetrů za rok, tak zjistíme, že když prší 100 procent, tak v České republice napadne 55 mld. kubíků vody. Padesát pět miliard kubíků vody, to je asi tisíc ... (nesroz.) nádrží. To je voda, kterou máme za celý rok a se kterou musíme vydržet pro všechny účely, to znamená pro zemědělskou výrobu, pro domácnosti, pro lesy apod.

A kdybychom vzali za fakt tohoto vědce, který tvrdí, že 40 a více procent vody nedopadne vůbec na zem korunami stromů, a vezmeme k tomu fakt, že máme 71 % zemědělské půdy zoráno, a tam pěstujeme intenzívní produkcí, to je klas vedle klasu, tak že něco podobného se odehrává i na zemědělské půdě, tak můžeme konstatovat, že možná 40-50 % vody z těch 50 mld. kubíků nedopadne na zem. Ta je během pár hodin znova ve výparu a proudění vzduchu nám ji z velké části odnese mimo naše území a pravděpodobně spadne v jiné končině světa. A těch 50 procent vody, těch 25 miliard, pokud prší a dopadne na zem, tak všechno je tak žíznivé, ty lesy, zemědělské plodiny apod., všude je to tak žíznivé, že ta voda okamžitě je absorbována tou vegetací, takže my dneska neobnovujeme spodní vody. I když byla zima velice bohatá na sníh, měli jsme velikou radost, co máme sněhu, tak dneska bohužel jsou zprávy, že v 70 % pramenů spodních vod jsme vodu nedoplnili a že nadále máme stovky obcí, kam se dováží voda cisternami. Podle neoficiálních zpráv jsme na konci loňského roku měli asi 1500 obcí ze 6500, kam jsme dováželi vodu, protože místní vrty byly bez vody, tak vlastně vidíme, že se děje něco špatně, že v podstatě skutečně ty nároky na vodu ve spojitosti s tím, že jsme tu vodu sto roků vyháněli z krajiny, že nás to dohnalo a že sklízíme ovoce naší činnosti, naší práce. A opakuji, já jsem obyčejný člověk, nehraji si na nic, jsem dokonce i stydlivý člověk, nerad tady vystupuji, ale tvrdím, že největší problém České republiky, daleko největší problém České republiky je voda, že voda v podstatě není, voda nebude a já se bojím, aby naše děti měli vůbec vodu. Já to považuji za daleko největší problém a všechny vás moc prosím, abychom se tímto problémem zabývali.

A chtěl bych vyzvat ministry, chtěl bych vyzvat vládu, aby udělala jednoduchou bilanci, nebo to nazvěte jak chcete, abychom vzali proti kus papíru a spočítali ty odběry vody těmi jednotlivými sektory. Já myslím, že to není žádný těžký výpočet. Víme, kolik ty lesy vypijí. Víme, kolik zemědělství má nároky na vodu. Víme, kolik naše domácnosti seberou vody. Často slýchávám a často o tom i mluvím, že se plýtvá s vodou. Pochopitelně se s vodou plýtvá. Nicméně pár čísel, prosím vás.

Spotřeba vody na den a na osobu v České republice je 88 litrů. V Německu, Rakousku 150, Spojené státy dokonce ještě dvakrát víc - 300 kubíků. 88 litrů na osobu a na den je zhruba 400 mil. kubíků za rok, které vezmou naše domácnosti. Já netvrdím, že to není málo vody, nicméně je to pouze jedno procento vody, která u nás napadne. Zhruba jedno procento vody. Tam bych samozřejmě, že jsem pro to, jako konzervativní člověk, abychom šetřili všude, kde můžeme. Na druhé, když se podíváme do posledních dvou zpráv o stavu vody - mám ty zprávy, dostal jsem je tady z Ministerstva zemědělství, podepsané dokonce ještě panem Jurečkou, tak zjistíme, když se podíváme na jednotlivé roky od roku 2015, tak třeba rok 2015 byl velice suchý. 2016 se už uvádí, že byl 97 % vodnatelností, zhruba napadlo 52 milimetrů vody.

Ale co je úplně šílené, co je úplně šílené z mého pohledu je to, že - já se vrátím do svých školních let. Když jsem chodil do školy, tak nás učili, že voda, která napadne a nachumelí na Českou republiku, jde na tři díly. Jeden díl jde do země, druhý do výparů, třetí díl odteče. Takhle nás to učili. Plus, minus nějaký rozdíl. Nicméně, když se podívám za poslední roky do oficiální zprávy Ministerstva zemědělství o stavu vody, tak jsem úplně šokován s tím, že my jsme - a já už jsem to viděl jako starosta Polický jsem tady to viděl od jednoho pána, celoživotního hydrologa, který mě zhruba pět roků nazpátek upozornil, že největší problém ve vodě je, že jsme zvedli za poslední dekády, za poslední desetiletí výpar vody. Prostě výpar vody jsme zvedli z tisíce různých důvodů. A v těchto dvou zprávách Ministerstva zemědělství o stavu vody se praví od toho roku 2015, že jsme zvedli výpar. Konkrétně vezmu údaje za rok 2017, kdy napadlo asi, tam byla asi 95 % vodnatelnost, tak do výparů šlo, prosím vás, neskutečných, skutečně neskutečných 82 %... 40 % vody, kterou máme k dispozici šla do výparů všemi druhy. Prostě fyzikálním i tím rostlinným. 80 % vody, kterou máme k dispozici, ztrácí výparem. To je prostě šílené.

Já se domnívám, osobně se domnívám, že samozřejmě to souvisí s těmi aspekty, s tím zemědělství, že jsme oteplili tu zem, tu krajinu. A dokud to nějak nedokážeme - a já nevím jak, dokud tu krajinu neochladíme, tak prostě jsme ztraceni. Když se podíváme na oficiální údaje, tuhle jsem to četl, já to čtu každý den a strašně mě to baví, já jsem spolkový rybář celoživotní, tak mě ta voda trápí ještě víc, protože nám vysychají rybníky, vysychají nám nádrže. Kde jsou ty roky, prosím vás, když jsme na konci zimy, pět, osm roků nazpátek, když naše vodárenské podniky se modlily a upouštěly sta milióny kubíků vody, abychom měli rezervu na povodně z tajícího sněhu. My dneska sedíme u stolu a obrazně se modlíme, aby nám ty nádrže natekly. Právě jsem koukal na údaje na internetu. Víte, kolik máme vody na Rozkoši dneska po tak velké zimě na sníh? 50 %. Já jsem v kraji, kde mám nejblíž k výru k Otrokovicím, kde už dneska má asi 80 % vody. Letovice mají stále 50. Ten napájecí tok loni vyschl. To je prostě úplně alarmující.

Takže ten výpar 82 % je prostě strašlivý. A pokud my tu krajinu neochladíme, tak se domnívám, že prostě v tomto prohrajeme. Tuhle jsem četl zajímavé údaje, nějakou termokamerou se podívali na to, když je horký den v létě, tak jaké jsou teploty vzduchu. Tak nad vodou 26 stupňů. Nad vodní plochou je 26 stupňů. To jde. Nad lesem, který je ještě vitální, který nám ještě neuschnul a má vodu a ochlazuje krajinu, tak asi o 4 stupně víc. Nad posekaným trávníkem, nad posekaným trávníkem je to už 40 stupňů. Už 40 stupňů nad posekaným trávníkem. Vidíte, že už ta tráva nechrání tu půdu, a že už to sluníčko nám tu půdu prostě ohřívá. Ale nad posekaným polem a sklizeným polem, nad asfaltovou plochou je to 50 až 60 stupňů. My se pak nemůžeme divit, že vlastně jsme tam, kde jsme. Když se podíváme, že jsme měli, že za těch sto roků jsme tolik milionů, tolik statisíců hektarů původně mokrých bažin nebo luk jsme, když byl horký den v létě a byla tam teplota 15 stupňů a my jsme to vysušili, zorali. Máme tam dneska intenzivní zemědělskou půdu, po pěti měsících to sklidíme, máme tam vlastně obnažené pole a máme tam pak 50, 60 stupňů, tak se nemůžeme divit, že kdysi tam bývávalo normálně 15, 16 stupňů, dneska tam je 50, 60 stupňů, tak se nemůžeme divit, že vlastně v tom souhrnu se to klima mění. My tomu říkáme klimatická změna.

A já jsem jednoduchý člověk, nemám žádné v podstatě vzdělání. Já tvrdím, že to není žádná klimatická změna, když jsme změnili krajinu. Je to naše dílo. My jsme to změnili, my jsme tu krajinu zničili. Já se za to stydím. Já jsem za to smutný. Nedělám z toho žádnou politickou ideologii. Jsem obyčejný člověk. Ale prosím vás všechny, sepnu ruce, pojďme s tím něco udělat, dokud není pozdě. Já jsem realisticky uvažující člověk, nikdy jsem z ničeho nedělal falešný kapitál ani dělat nebudu. Ale já osobně vidím, že skutečně ta voda, ta voda je šílená, ten stav. Podívejme se i na svět. Podívejme se Spojené státy, Kalifornie. Obilný pás Spojených států vysychá. To zemědělství tu vláhu vzalo. Podívejme se na Austrálii. V Austrálii jsem to četl a hledal jsem ty důvody, tak jsem zjistil, že v podstatě tam dochází k obrovským závlahám. Ty závlahy byly tak šílené, že porušily tu rovnováhu ekologickou. A Austrálie se dneska vrací. Vysychala vloni i Velká Británie. Vysychá v podstatě celá pevnina. Evropa. A my bohužel, my bohužel na tady to se nemůžeme vymlouvat. My bohužel máme obrovskou smůlu, že podle všech dostupných informací ČR patří mezi tři státy Evropy nejvíce ohroženým suchem z důvodu kapacity vody. My nemáme Alpy, my nemáme ledovce, my nemáme jezera.

My máme pár nádrží. Jenom pro vaši informovanost, když se podíváme na objem našich povrchových vod, když do toho zařadíme všechny toky, nádrže a rybníky, tak je to 8 mld. kubíků. Vloni z důvodu sucha to byly jenom 4 mld. Když se podíváme do té zprávy Ministerstva zemědělství, tak zjistíme, že dosažitelné zásoby podzemní vody je miliarda kubíků, miliarda kubíků. A je to rok od roku menší. Když se podíváme na celkový odběr - teď pozor, abyste mě poslouchali pozorně, já jsem prve i prohlásil, že domácnosti seberou 400 mil. kubíků vody, ale vodárenské společnosti vyrobí celkem 1,4 mld. kubíků, protože vyrábějí pro potravinářský průmysl a pro další účely. A ty domácnosti vezmou jenom 400 mil. kubíků z toho, jo. Takže jenom chci prostě říct, že... a když se podíváme, že z té miliardy čtyř set milionů kubíků vody se bere polovina vody povrchové, víme dobře, že Praha 90 mil. kubíků berou ze Želivky. A další polovička republiky se bere z podzemních pramenů. To znamená nějakých 600, 700 mil. kubíků, a teď vidíme, že my máme pouze miliardu kubíků vody, kterou máme pod sebou, kterou můžeme využít a bereme z toho 700 mil. kubíků pro roční výrobu pitné vody. A dneska vidíme, že i po zimě, kdy bylo hodně sněhu, tak v podstatě 70 % vrtů na to nereaguje. 70 % vrtů vůbec nereaguje na to tání sněhu, kterého bylo relativně dost, tak je to prostě k zoufání.

Takže na toto jsem chtěl upozornit. A prosím vás, já jsem tady slyšel spousta věcí. Já jsem tady slyšel spousta věcí. Hledá se viník, hledá se viník na lesích. Prosím vás, není žádný viník. Jsme všichni vinni. Neukazujeme jeden na druhého. Prostě jsme takhle tu krajinu změnili. Ani v to nedělám žádný politický boj. Kdo, kdy byl u moci. Kdo, kdy prostě dělá melioraci a regulaci apod. Ale prosím vás, je to o vodě. Fakt to je o vodě. Hlavní důvod... a dokud my tu krajinu nezměníme, tak prostě ta voda, ty lesy nám budou usychat. Nezachráníme je. Tuhle jsem poslouchal pána v televizi, a já jsem si uvědomil znova tu obrovskou šíři těch aspektů, co všechno souvisí se vším. Byl tam pán, který krásně mluvil o pohraničí. To jsem si ani neuvědomil. A mluvil, že když skončila druhá světová válka a došlo k politickému rozhodnutí odsunu Němců, 2,5 mil. Němců se odsunulo do Německa, samozřejmě to bylo správné podle mého názoru. Nicméně ty Němci tam po staletí provozovali i pastevectví. Zemědělskou pasteveckou činnost. To znamená, že na těch horách nebyly lesy. Na těch horách se pásl dobytek. A samozřejmě najednou jsme 2,5 mil. lidí odsunuli, a co s tím územím? Tak jsme tam začali masivně zalesňovat. To jsou právě ta čísla, která nám demonstrují ten obrovský nárůst těch lesů v těch staletích.

A já nemohu souhlasit - třeba se pletu, budu rád, když se budu plést. Já, když jsme seděli - tady se musím podívat na pana Faltýnka, za to děkuji, za tu návštěvu v tom Prostějově a vedle mě seděl pan Hujáček. Velice úctyhodný muž, který má obrovský úkol s těmi lesy něco udělat. A já jsem hodinu a půl, když jsme létali a viděli jsme tu tragédii -

Když jsme létali nad tou Telčí a nad tou Třebíčí a viděli jsme ty milióny a milióny suchých stromů, ty tisíce hektarů, celá ta úbočí, celé ty stráně suché jak tady ten stůl, tak jsem se pana Vojáčka ptal, jak se na to dívá a jestli to není o vodě. Zaznamenal jsem mnoho názorů, že dnes se všeobecně očekává, asi správně, že snížíme monokulturu smrků z 52 % ve prospěch listnáčů.

Prosím vás, já jsem někdy v listopadu viděl krásný odborný článek v novinách, který popisuje situaci v lužních lesích. To jsou Novomlýnské nádrže. Lužní lesy, to je 12 tis. hektarů velká enkláva, historická, kde vždycky rostly hlavně duby. Teď, v posledních letech, stejně jako obecně v našich lesích, dochází k obrovskému dramatickému usychání dubů, listnáčů. A ten pán, který ten článek píše - a je to jistě bezesporu odborník, který tomu rozumí - tak tam píše o situaci, co se za těch sto roků změnilo. A popisuje těch sto let na té enklávě 12 tisíc hektarů lužního lesa. A píše, že před sto lety byl les rozvolněný, rostly tam duby, mezi nimi byly mezery, tam se pásl dobytek, a zase další duby. Takže relativně vody tam bylo dost. Za těch sto roků tyto lužní lesy totálně zarostly a začínají usychat. Pravděpodobně je možné, že tam opět dochází voda.

Když jsme byli na vědeckém pracovišti Akademie zemědělských věd loni i letos s naším zemědělským výborem, tak si vždycky dávám pozor, abych poznal, který vědec je na úrovni vody, který vědec je na úrovni lesů, pak za nimi jdu a pokládám jim celou sérii otázek. Pamatuji se, že loni jsem pokládal vědcům na Akademii věd otázku, jestli se už dnes všeobecně ví, které lesy berou více vody, jestli jehličnany nebo listnáče. Loni mi ti vědci nebyli schopni odpovědět.

Letos jsem tu otázku pokládal znovu a ten druhý vědec /omlouvám se, že jméno si nepamatuji, byl to velice chytrý pán/ mi sám od sebe povídal, že podle jeho názoru - a to mě zaskočilo - listnáče berou v létě ještě daleko více vody než jehličnany, což je možná pravda.

Mrzí mě, že oficiálně naše vědecká elita tohle neví. Ale pak se ptám, ptám se nás všech, ptám se ministrů, vlády, jestli tedy si myslíme, že snížíme monokulturu jehličnanů, hlavně smrků, z 52 % v našich lesích na méně, ve prospěch listnáčů, a kdyby tohle měla být pravda, že listnáče berou ještě více vody a berou ji z větší hloubky, protože koření hlouběji než smrky, to asi všichni uznáme, to je dávno prozkoumané, tak se ptám, jaký to bude mít výsledek. Opravdu to bude mít tolik toužebně očekávaný výsledek.

Opět se vracím k tomu pánovi, ke generálnímu řediteli Vojáčkovi, který seděl v letadle vedle mě hodinu a půl a jsem strašně moc rád, že jsem se toho mohl zúčastnit, děkuji za tuto návštěvu. Ptal jsem se ho, jestli on si myslí, že skutečně posílením počtu listnáčů se dostaví ten kýžený výsledek. On zakroutil hlavou, že o tom pochybuje, že neví, což samozřejmě byla seriózní odpověď, a to já beru, nicméně mi odpověděl, že tak jako mají smrky své choroby, tak už dnes existuje i kůrovec bukový, tak abychom si nemysleli, že listnaté stromy jsou nějakým zázrakem, nějakým všelékem a že nás zachrání od té kalamity, která je.

Já nemám rád dlouhá vystoupení. Musím zakončit tím, že z mého pohledu, jak se na to dívám celých padesát roků života jako rybář, jako občan, jako starosta města Poličky, tak prostě opakuji, že voda je a bude největším problémem České republiky a bojím se, že tento boj nemusíme vyhrát.

Děkuji za pozornost.