Postupně začínají mluvit zaměstnanci táborů, policisté, záchranáři, ale i dobrovolníci, kteří vyrazili do míst migračních cest, přičemž jejich pro ně mnohdy děsivé zážitky se střetem s jinou kulturou popisují naivně ve slepé víře, že je stále šance na změnu. Není, alespoň ne tak, jak si myslí. Největší hodnotu totiž mají výpovědi těch, kteří migrují, a z nich pak výpovědi žen, které jsou společně s dětmi skutečnou ohroženou skupinou. Neohrožujeme je však my. Neohrožuje je tolik samotná cesta. Ohrožují je muži z jejich vlastní kultury.
„Musíme se starat o děti. To je nikdy nekončící úkol. Pro muže je to jednodušší. Starají se jen o sebe,“ řekla v rozhovoru Iráčanka Samaher (48) na hranicích Makedonie a Řecka. Ta poslední věta je tak trochu politicky korektní zásah do černého, přestože to není úplně pravda. Kdyby se totiž starali jen o sebe, bylo by to fajn. Jenže nestarají, což je patrné nejen z jejích vlastních dalších slov, ale i z výpovědí těch, kteří se podílejí na podle mě marné ´pomoci´. Ženy se cítí ohrožené, téměř ve všech zemích na cestě zažily fyzické zneužívání, vydírání, osahávání nebo nucený sex. O drtivé většině případů chování mužů vůči ženám a dětem z jejich stejného kulturního prostředí se navíc nikdy nedozvíme. Některé oběti se stydí, jiné ví, že to tak mezi nimi prostě chodí jako součást jejich kulturních „hodnot“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV