Plošná kriminalizace občanů a podnikatelů a uplatnění presumpce viny se staly běžnou součástí našich životů. Když se to však týká těch nahoře, platí, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Ve sněmovně padaly k zavedení či nezavedení registru majetků politiků různé argumenty. „Je to jako pro svaz zlodějů,“ prohlásil Lukáš Pleticha z ČSSD. „Odmítám vystavovat spodní prádlo na náměstí,“ sdělil exministr zemědělství Petr Bendl z ODS. Milada Halíková z KSČM pronesla v principu nejsilnější větu. „Chci se postavit proti tomu, abychom kriminalizovali většinu starostů a komunálních politiků.“ Tak já bych se chtěl taky proti něčemu postavit. Chtěl bych se postavit proti tomu, aby titíž politici, kteří z jakéhokoli důvodu odmítají svůj vlastní registr majetku, kriminalizovali většinu občanů, soukromníků a podnikatelů.

Registr majetku politiků, do kterého by museli uvést svůj majetek před vstupem do politiky a při odchodu z ní, prý pomůže nám všem k lepším zítřkům. Je to prý nástroj boje proti korupci, říkaly nevládní tzv. neziskové organizace. Já si to nemyslím. Jen hlupák by si, pokud jde o vedlejší špinavé příjmy z politiky například za to, že za peníze prosadil vznik nějakého zákona pro vybranou soukromou skupinu, takový majetek napsal na sebe nebo na své blízké. Jsem si jistý tím, že jde o opatření, které se velkých ryb ve skutečnosti nijak nedotkne. Velké ryby si totiž zákony šijí na míru a to, co by za jiných okolností bylo v soukromoprávním sektoru trestné, prostě legalizují právní normou. Příkladem budiž podpora obnovitelných zdrojů, nebo povinné nákupy různých komodit a služeb plošně, kterým se občan ze zákona vyhnout nemůže, i když je nechce, a které vyrábí či poskytuje v našich podmínkách dokonce místopředseda vlády ministr financí Babiš.

Zarážející však je, jak titíž lidé přistupují k občanům České republiky. Stačí, aby našli několik málo podvodníků, udělají preventivně škodnou plošně ze všech a zavedou registry a hlášení, na základě kterých se stane pro občany „vystavování spodního prádla na náměstí“ normou. Samostatnou kapitolou je totiž určení toho, kdo je vlastně zlodějem. Strana současné státní moci, která zavádí plošná represivní opatření proti všem, tvrdí, že zloději jsou ti, co neplatí daně. A protože není schopná i přes jeden z nejvyšších počtů byrokratů a policistů na počet obyvatel efektivně najít a postihnout konkrétního viníka, udělá pod heslem „všetci kradnú“ preventivně zloděje ze všech a přinutí je pod sankcí se on-line svléknout. Druhá skupina jde po podstatě věci, když tvrdí, a podle mě oprávněně, že jedním z největších zlodějů v dějinách je současná státní moc a její představitelé. Lidé, kteří si zákonem přisvojí skrze daně peníze cizích lidí a používají je v lepším případě na kupování hlasů ve volbách či s nimi naprosto neefektivně beztrestně plýtvají, v horším případě je kradou skrze dotační programy, a v tom nejhorším, alespoň podle mě, si je zákonem přisvojují skrze povinné nákupy jejich vlastní soukromé produkce.

Jsem proti plošným registrům majetků a permanentním různým hlášením občanů, živnostníků a podnikatelů, které slouží jen jako silový nástroj státní moci proti lidem, kteří v naprosto drtivé většině nikdy nikoho nepoškodili. Nejsem ale zastáncem ani registru majetku politiků, protože ten ve skutečnosti nic neřeší a v nejlepším případě se do sítě chytí jen ti nejhloupější z nich. Netoužím po znalosti jejich majetků, protože v politice mi jde o ideje a sleduji výsledky jejich hlasování, abych věděl, koho příště zvolit a koho ne. Zásadně však odmítám podobné registry uplatňované státní mocí směrem k občanům, živnostníkům a podnikatelům. Nejde totiž opět o nic menšího, než o princip. Buď všichni, nebo nikdo. A já říkám, že nikdo. Pokud jsou mezi občany, živnostníky, podnikateli či politiky hajzlové, a oni bez jakýchkoli pochyb jsou, stejně jako v každé skupině lidí, pak jakýkoli postih vůči nim musí být přísně individuální a nesmí se nikdy stát podkladem pro preventivní plošnou kriminalizaci všech.

František Matějka,
místopředseda Svobodných