Děkuji za slovo. Jestli tomu správně rozumím, tak pan premiér měl určitě jiné důležité závažnější povinnosti, než je účastnit se jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a odpovídat na dotazy poslanců na základě písemných interpelací.

Nuže já jsem si rozklikl aktuální informaci, protože pan premiér neustále sdílí, kde zrovna je, co dělá, no a aktuální status před šestnácti minutami: Karlštejn právě teď. (Řečník ukazuje na mobilním telefonu premiérův facebookový profil s fotkou Karlštejna. Tleskají poslanci z lavic Pirátů.) Takže pan premiér vyrazil navštívit hrad Karlštejn místo toho, aby přišel odpovídat na dotazy poslanců do Poslanecké sněmovny. Minule se myslím byl podívat na hokej, takže teď je na Karlštejně. Takovýmto způsobem přistupovat k plnění ústavních povinností určitě není na místě.

Chtěl bych se ohradit proti tomu, že naše interpelace byly označeny za opsané. Jsou to interpelace hromadné. A bylo by zajisté vhodné si položit otázku, proč tolik poslanců považuje za nutné se ptát na to, proč pan premiér nechodí na písemné interpelace. No asi proto, že to je velký problém, že sem nechodí a ignoruje Poslaneckou sněmovnu v takto důležité věci. Naše interpelace je zkrátka protestem proti tomu, že pan premiér sem nechodí.

A projednávají se tady velmi závažná témata. Projednává se tady energetika. Projednávají se tady invalidní důchodci. Projednávají se tady vyloučené lokality a akutní problémy na sídlištích jako Janov, duplicitní kontroly ve veřejné správě, neprůhledné hospodaření ČEZu, příprava České republiky na předsednictví Evropské unie. To jsou všechno důležitá témata a premiér by měl být schopen a připraven odpovídat na dotazy poslanců.

Poskytnu vám přesná čísla. Máme nyní 41. schůzi Poslanecké sněmovny. Nemusíme počítat ty mimořádné, protože na nich se interpelace nekonají. Stejně tak nebudeme počítat ty termíny písemných interpelací, na kterých nebyla žádná interpelace na předsedu vlády. Zůstává nám včetně dneška celkem 26 termínů písemných interpelací, kdy tu měl pan premiér být a odpovídat poslancům. A kolikrát pan premiér Babiš přišel? Třikrát! To je účast 11,5 %. Nevím, jestli někomu v této Sněmovně přijde normální, že se někdo dostaví do práce v 11,5 % případů. Místo toho je tedy na hokeji nebo na Karlštejně na výletě. Zvlášť když jde o klíčovou ústavní povinnost předsedy vlády v parlamentní demokracii.

Každý člen vlády občas na jednání parlamentu chybí a každá opozice si vždycky stěžuje, že ministři chodí málo. Ale přestat chodit téměř úplně, to je něco, co si žádný premiér nikdy nedovolil. A dávat tuto naši hromadnou interpelaci, která má na problém upozornit, za důvod, proč nechodit, je skutečně jen výmluva.

Institut písemných interpelací ztrácí v případě ignorování ze strany předsedy vlády svůj smysl. Poslanec interpeluje premiéra a má pak zákonný nárok na to, aby jeho interpelace byla Sněmovnou projednána. Jenže pokud premiér celý institut interpelací ignoruje, tak poslanec tuto svoji základní pravomoc, která vychází z článku 53 Ústavy a podrobněji je pak upravena v zákonu o jednacím řádu, nemůže uplatnit.

Abych nezůstal jen u naší strany, paní poslankyně Kovářová třeba premiéra interpelovala a on půl roku nepřišel. Když se podíváme na její interpelaci, která byla rozeslána jako sněmovní tisk 482, týkala se duplicitních kontrol, tak byla podána v dubnu 2019, odeslána adresátu tentýž den 16. dubna 2019 a o zařazení na schůzi Poslanecké sněmovny bylo požádáno v květnu 2019. Rozposlána poslancům byla v květnu 2019 a následně byla projednávána 30. 5. 2019, kdy byla přerušena, 6. 6. 2019, kdy byla přerušena, 26. 6. 2019, kdy byla přerušena, 11. 7. 2019, kdy byla přerušena, 12. 9. 2019, kdy byla přerušena, 26. 9. 2019, kdy byla přerušena, 17. 10. 2019, kdy byla přerušena, 24. 10. 2019, kdy byla přerušena, 7. 11. 2019, kdy byla přerušena, 28. 11. 2019, kdy bylo ukončeno projednání bez přijetí usnesení. Takže v listopadu jsme se konečně dostali k dokončení projednávání interpelace paní poslankyně Kovářové, která byla podána v dubnu.

Ohledně interpelace paní poslankyně Olgy Richterové, která se týkala sociálně vyloučených lokalit a akutních problémů na sídlišti jako Janov, sněmovní tisk 376, ta byla přerušena čtyřikrát, než byla potom projednána. Opět to trvalo pět měsíců, než došlo na projednání této interpelace. A paní poslankyně tady vždycky byla. Byla na to připravena. Až tedy popáté, když se to projednávalo kvůli nepřítomnosti, tak byla omluvena z řádných důvodů.

Moje interpelace na téma neprůhledného hospodaření ČEZu byla přerušena šestkrát, sněmovní tisk 342. Stejně tak tady mám příklad interpelace pana poslance Lipavského - příprava České republiky na předsednictví České republiky Evropské unie, která nemohla být projednána kvůli tomu, že se předseda vlády nedostavil ani nebylo přijaté jiné usnesení.

Takže to jsou všechno poměrně závažná témata. A poslanci jsou tady od toho, aby samozřejmě kontrolovali vládu, která je jim odpovědná.
Interpelující poslanec nebo poslankyně musí každý čtvrtek v 9.00 hodin stát tady na značkách netuše, jestli se bude, nebo nebude o jeho interpelaci jednat, a jakmile jednou chybí, s interpelací je konec, zatímco pan premiér si vesele nechodí a vůbec nic se neděje.

Chci upozornit, že na naši tuto hromadnou interpelaci pan premiér Babiš odpověděl, že se v roce 2020 určitě potkáme. Od začátku roku se ovšem na písemných interpelacích neobjevil, a dokonce ústně řekl, že chodit vůbec nebude. Asi nejsem sám, kdo si v těchto odpovědích všiml jistého nepřekonatelného logického rozporu. Bylo by skvělé, kdyby nám nějaký zástupce vládní koalice byl schopen vysvětlit, jak jsou slučitelné výroky, že v roce 2020 premiér přijde, nebo nepřijde vůbec. A pokud máme tu první odpověď chápat tak, že v roce 2020 přijde aspoň jednou, mohl by nám někdo aspoň říct, na kterou schůzi ho máme čekat? Měsíc, čtvrtletí, pololetí, aspoň přibližně? Já jsem se ptal pana premiéra, aby nás seznámil se svým programem v době od 13. února 2020 do 9. července 2020, čili v prvním pololetí roku 2020, jaký má program v době konání písemných interpelací. Bohužel jsme nedostali žádnou konkrétní odpověď. Pan premiér nám dopisem ze dne 2. března 2020 odpověděl, že ví, že nás jeho nepřítomnost na písemných interpelacích znepokojuje. A k tomu doplnil, že ten moment s ohledem na rozsah očekávaných i mimořádných pracovních povinností není schopen přesně potvrdit. Takže pan premiér řekl, že nebude chodit, pak řekl, že určitě se uvidíme, a pak řekl, že nám není schopen říci, kdy se v průběhu prvního poletí v těch termínech interpelací uvidíme. Ani jeden termín v rámci toho prvního pololetí si na písemné interpelace nevyhradil.

Pan premiér nám také sdělil, a to ve svém poselství Čau lidi, že vůbec nechápe, k čemu ty písemné interpelace jsou. Je smutné, že pan premiér nerozumí ani těm nejzákladnějším instrumentům našeho ústavního zřízení. Doporučuji, aby si to nechal od někoho vysvětlit. Třeba od nějakého studenta prvního ročníku politologie. Skoro bych řekl, že by mu to dokázal vysvětlit i nějaký student prvního ročníku jaderné fyziky, veteriny nebo sochařství, protože není žádná věda pochopit, že když je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně, tak se má také odpovídat poslancům na jejich interpelace. Když jsme tady o tom s panem premiérem diskutovali v rámci ústních interpelací, tak pan premiér mluvil o tom, že společně pracujeme na klouzavém mandátu. Jenomže ten se poslanců - ten se vůbec netýká povinnosti člena vlády odpovídat na interpelace. Ten se týká toho, že ten člen vlády nemusí plnit povinnosti v roli poslance, takže to s tím vůbec nesouvisí a pan premiér si zjevně neuvědomuje, že s funkcí člena vlády jsou spojena nejenom práva, zasahovat do toho, co se děje v rámci vládního mechanismu, i pokud jde třeba o jeho dotace, což se teď děje, že? Došlo k razantnímu nárůstu na trojnásobek dotací pro Agrofert po tom, co pan premiér vstoupil do politiky, ale jsou s tím spojeny i povinnosti chodit na jednání Poslanecké sněmovny, které se zodpovídá, když ho tam poslanci interpelují.

Takže samozřejmě my pracujeme na nějaké optimalizaci, jednáme o tom i s hnutím ANO, jak zlepšit fungování Sněmovny, zefektivnit to jednání tak, aby interpelace byly sdružovány do bloků, na které můžou chodit ministři a můžou být připraveni na to jednání, aby tady nemuseli sedět během nesouvisejících témat a podobně, ale ten zákon bude platit úplně stejně tak, že premiér na interpelace, když jsou zařazeny, bude muset chodit.

Pan premiér na Facebooku odkázal na studii Parlamentního institutu o systému interpelací jinde v Evropě, že prý většina zemí Evropy má interpelace vyřešené efektivněji a že na písemné interpelace se má odpovídat jenom písemně a k čemu, že je pak rozprava. Pak se ptám, jestli si z této studie přečetl byť jedinou stránku. Dočetl by se tam, že v některých zemích znají pojem interpelace dokonce jenom tak, že o písemném dotazu se vede rozprava na plénu. Dokonce by se tam dočetl, že v některých zemích je projednávání písemné interpelace v Parlamentu tak významný institut, že je spojen s otázkou důvěry vládě. Nespokojenost s odpovědí na interpelaci se může rovnat pádu vlády, tak jako je to třeba ve Finsku, Francii, Slovinsku, Litvě, Lotyšsku. Když tedy pan premiér do svého super dlouhého statusu dal odkaz na studii, kterou evidentně nečetl, je to trochu legrační. My samozřejmě modely interpelací v jiných státech dobře známe, nejenom slavný britský model, kde jsme se ochotni v lecčems inspirovat. Ona to totiž není otázka jenom předpisu, jednacího řádu atd., je to otázka zejména určité politické kultury a hrdosti nás jakožto Parlamentu, komory Poslanecké sněmovny, aby se nespokojila s tím, že vláda, která v principu dělby moci samozřejmě je odděleným institutem a je kontrolována Poslaneckou sněmovnou, se staví vůči Poslanecké sněmově pohrdavým způsobem.

My jsme se tady bavili s předsedou Poslanecké sněmovny panem Vondráčkem o tom, že promluví s předsedou vlády o tom, že by měl zlepšit svoji účast na písemných interpelacích z těch rekordních 11,5 %, to znamená, 90 % premiér nechodí na písemné interpelace, a já bych rád, aby v rámci rozpravy předseda Poslanecké sněmovny vystoupil a seznámil nás s tím, co jsme probírali na grémiu Poslanecké sněmovny, aby prodiskutoval s předsedou vlády neplnění povinností, které má podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Pokud skutečně nedostaneme nějakou věrohodnou odpověď, tak budeme muset přistoupit ke krokům, které jsou podle mého názoru zbytečně přísné, ale v tomto ohledu pokud bude dál pokračovat nečinnost vlády, nevyhnutelné a tj. svolání mimořádné schůze, kde se budou probírat jenom interpelace, jenom návrhy opozice a kde bude navrženo usnesení, že předseda vlády je povinen se schůze Poslanecké sněmovny účastnit, a to v důsledku toho, že v 90 % na ty interpelace nechodí.

Nejvíce ze všeho mě ale fascinuje logika předsedy vlády. Bezelstně nám přiznal, že nechápe, k čemu písemné interpelace jsou a že na ně proto nebude chodit. Takže když zákon něco říká a já to nechápu, k čemu to je, tak se na to můžu prostě vykašlat. To je logika pana premiéra. Mají se tím inspirovat i občané? Představme si to u řidiče. Nechápu, k čemu je tady na silnici padesátka, mně se to zdá jako přehledný úsek, tak pojedu stovkou. Nebo nechápu, proč je tady zákaz jednoho piva nebo jedné skleničky vína na cyklostezce, tak si můžu dát klidně víc. Skvělá logika! Já se ale domnívám, že právo je založeno na tom, že ho všichni ve společnosti respektují, i když třeba mají jiný názor nebo nechápou vždycky dokonale úmysl zákonodárce nebo ústavodárce. Zkuste se prosím všichni na chviličku zamyslet, jak by to ve světě vypadalo, kdyby všichni uvažovali o právu jako Andrej Babiš.

Anebo je za tím vším něco jiného. Interpelace jsou jediná chvíle, kdy tu pan premiér stojí přímo proti poslancům tváří tvář a neurčuje si sám pravidla nebo rozsah nebo téma debaty. Možná se toho bojí, možná tuší, že mu chybí argumenty, možná to prostě nechce řešit. Tady při interpelacích se nemůže schovávat za svá média, za své oddané šéfredaktory, za své štědře placené píáristy. Tady mu žádné Čau lidi napsané kdoví kým nepomůže, a proto si tu připadá možná slabý, tak sem radši ani nechodí. Pak by tedy asi platilo, že je to nejzbabělejší premiér Evropy, protože ti ostatní interpelací nebojí a chodí se vystavovat nepříjemným dotazům opozice a obhajovat vládní politiku a nevymlouvají se dětinsky, že nechápou, k čemu ty interpelace jsou.

Já si dovolím připomenout, proč se o těch písemných interpelacích, s nimiž jsou poslanci nespokojeni, a nejsou to zdaleka všechny, vede rozprava na plénu. Je to proto, že pokud je argumentační rozpor mezi poslancem a členem vlády, tak o něm rozhoduje parlamentní plénum.

Každý jeden poslanec má pak právo seznámit se jak s argumentací poslance, tak premiéra, a posoudit, na čí straně je pravda. A velmi dobře všichni víte, že občas skutečně Poslanecká sněmovna vysloví nesouhlas s odpovědí. A to je skutečně základní a důležitý prvek parlamentní kontroly vlády. Vlády, která je parlamentu odpovědna, a která je od ni odvozena. Kdyby písemná interpelace pouze znamenala, že si poslanec a člen vlády vyměňují dopisy, pak teprve by tento institut neměl smysl. To už totiž máme všechno ošetřeno například v § 11 jednacího řádu, kdy poslanec má právo požádat o vysvětlení.

Zároveň představuje rozprava o písemných interpelacích možnost, aby se na plénum Sněmovny dostala důležitá témata a bylo možno o nich diskutovat a tak, aby se to objevilo ve veřejném prostoru v rámci té parlamentní debaty, kde to jednací řád předvídá. Tak to funguje v mnoha parlamentech světa, a tak to k parlamentu neodmyslitelně patří. Můžeme tady uvést - a já už jsem to udělal - řadu příkladů, proč se která interpelace neprojednávala, protože pan premiér nepřišel do práce, nebo se možná bál přijít do práce. Byly to zcela věcné interpelace, například v otázkách bydlení, slevy na jízdném pro invalidy, kdy došlo k velké nespravedlnosti.

Máme tu již zmíněnou interpelaci v otázkách duplicity kontrol, která byla odsouvána šest měsíců, nebo sociálně vyloučené lokality. Čtvrt roku pan premiér nepřišel a potom ta interpelace skončila. Já se teď chci obrátit na kolegy z řad ČSSD a KSČM. Předně musím začít tím, že bych chtěl poděkovat místopředsedovi vlády panu Hamáčkovi, že dneska na písemné interpelace dorazil. Já si myslím, že to je zodpovědný a správný přístup od člena vlády, který je ochoten odpovídat na otázky svých kolegů. A nikdo tady nemůžeme říkat, že pan vicepremiér Hamáček nemá nabitý program, neplní povinnosti, neúčastní se jednání po celém světě - to stejně jako premiér má tyto povinnosti a je schopen si ve svém programu najít místo i na Poslaneckou sněmovnu a na interpelace v Poslanecké sněmovně.

Stejně tak chci poděkovat ministrům, kteří přišli na písemné interpelace. Možná pan vicepremiér Havlíček by mohl sloužit jako vzor, protože člen vlády, který dokáže řídit dvě ministerstva, a k tomu ještě chodit na písemné interpelace, možná že on by měl být premiérem místo Andreje Babiše, když zvládne svoje povinnosti takto skvěle skloubit. (Potlesk z řad Pirátů.)

Takže kolegové z ČSSD a KSČM, vy nyní vládu podporujete, ale jinak jste mockrát byli v situaci, že jste sami potřebovali institut interpelace používat. Řada z vás ho používá i nyní. To vám nevadí, že ho pan premiér bezostyšně ignoruje? Že dokonce veřejně prohlašuje, že to nemá smysl, a že sem chodit už vůbec nebude? Až budete třeba zase jednou na druhé straně a premiér vám řekne: Na vaši interpelaci já odpovídat nebudu, na zákony kašlu, stavte se třeba na hlavu. Bude už pozdě říkat, proč my jsme se tehdy nepostavili na obranu ústavnímu principu interpelací dokud to jenom šlo. Byl bych rád, kdyby tady od představitelů ČSSD a KSČM zaznělo, jestli je podle nich neúčast 90 % v případě písemných interpelací v pořádku, anebo jestli se přihlásí k podpoře principu, že představitelé vlády mají dodržovat svoje povinnosti vůči parlamentu, ať se jim to líbí nebo nelíbí, tak jako to třeba dělá pan vicepremiér Hamáček.

A nyní se obrátím na hnutí ANO. My tady nechceme nikoho zdržovat, nechceme tady nutit Sněmovnu k desítkám hlasování o každé jednotlivé interpelaci. Nám postačí, když tu v rozpravě uslyšíme od hnutí ANO, třeba od předsedy Poslanecké sněmovny, že ctí principy parlamentní demokracie, které sliboval i Andrej Babiš ve své smlouvě s občany, že uznává odpovědnost vlády v Poslanecké sněmovně, a že by tedy všichni představitelé hnutí ANO ve vládě měli plnit své povinnosti vůči parlamentu, tak jak to třeba dělá pan Havlíček, který tady sedí a je připraven odpovídat na dotazy poslanců.

Vím, že tady nikdo nemůže mluvit za Andreje Babiše, že sem bude chodit. Ale nepochybně zde můžeme slyšet deklaraci, že chodit na interpelace ústní i písemné se prostě má, a že budou apelovat na předsedu vlády, aby zjednal nápravu. Několik našich poslanců tu v rozpravě může přiblížit konkrétní příklad toho, jak se na důležitá témata nedostalo, jen a pouze proto, že premiér chodí, ale budeme trpělivě čekat především na vystoupení někoho z vládní koalice, kdo nám řekne aspoň to nejzákladnější, že zákony se mají dodržovat, že na parlamentní demokracii nám tu všem záleží, a že se chceme vrátit k jejímu řádnému fungování a tomu, aby všichni představitelé vlády byli zodpovědní vůči Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad Pirátů.)