Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Na úvod řeknu, vážím si práce pana ministra Plagy. V řadě věcí s ním souhlasím. A jak jste mohli zaregistrovat v předchozí rozpravě, zdůrazňoval jsem zde, že je potřeba konstruktivně hledat co nejširší konsenzus zejména pro důležité školské body. Ale platí to samozřejmě i pro jiné body. Co se týká tohoto návrhu zákona o pedagogických pracovnících, jsem ovšem kritický a mám pohled odlišný, který vám teď nabídnu v následujících chvílích.

Víte, jsem 26 let učitelem a 20 let připravuji budoucí učitele, tak si troufám mít pocit, že mám nějaký pouvoir na to, se k tomu opravdu kompetentně vyjádřit, neskromně řeknu kompetentněji než řada těch, kteří třeba se školstvím něco společného má, ale prostě 20 let si myslím, že je docela dlouhá doba a že za tu dobu opravdu jsem nějakou zkušenost nabyl.

A vnímám, jak my se tady na jedné straně zaklínáme kvalitou, kontinuitou, profesionalitou. Známe ta slova dobře. Není to tak dlouho, pár desítek minut, co tady někteří lamentovali nad tím, jak vlastně ta kvalita školství je problematická, v čem je zakopán pes, jsme přemýšleli a diskutovali. A teď najednou, ono to možná tak nevypadá, ale trošku vrážíme klín právě do té kvality českého školství. Možná trošku nevědomky. Pokusím se to rozklíčovat.

Zaprvé si uvědomme, že před zhruba čtyřmi nebo pěti lety, dá se to přesně dohledat, tehdejší vládní koalice prosadila v této Sněmovně, že učitel musí být kvalifikovaný, to znamená musí mít vysokoškolské vzdělání pedagogického směru. Tady tato Sněmovna, předchozí vláda, dvě vládní strany jsou vládní koalicí i dnes. Uznejte, že není to příliš dlouhá doba. A já trvám na tom, že úplně nejhorší pro české školství jsou ty neustálé změny. Tak jednu chvíli se usneseme, že učitel musí být kvalifikovaný, po pár letech přijdeme na to, že to vlastně tak důležité není.

Na rovinu řeknu hned na začátek, že považuji tady tento návrh zákona za zbytečný, že je dostačující ta stávající možnost řešit nějakou možnou kritickou situaci, ke které reálně dochází. I dnes má ředitel možnost vzít nekvalifikovaného učitele. A také se to děje. Není tak úplně malé procento těch nekvalifikovaných. Prostě je to faktum. Takže tento návrh považuji do značné míry za zoufalý a hlavně za zbytečný.

K tomu dodám, že máme, teď nevím úplně přesně, protože jsem narazil na různá data, že nám chybí šest tisíc, ale setkal jsem se i s číslem sedm, nebo dokonce devět tisíc učitelů. Tak znáte to - velká lež, malá lež a statistika. Ale prostě i tak je to alarmující číslo. Ale opět, kolegyně, kolegové, uznejte, stalo se to včera nebo před týdnem, že nám začalo chybět tady po stovkách nebo tisících učitelů? Já myslím, že ne. Takže je to zase o tom, abychom opravdu reálně, cokoli děláme, zvažovali v souvislosti se situací a nepřijímali tady něco, co odporuje skutečnosti, pokud pak s tím máme mít problém. Skutečně já nevím, jestli vám je příjemné, že jednu chvíli něco odhlasujete a vzápětí vlastně budete hlasovat o něčem jiném. Mně to teda vadí. Mně to vadí. Nejen jako učiteli, ale i jako politikovi a poslanci.

A byl tady zdůrazňován a bývá velmi často v médiích a všude zdůrazňován model Finska. Zaklíná se tím kdekdo. Školský výbor by tam letos měl směřovat po letech, protože v minulém období se tam nebylo, až v předminulém. A myslím, že to Finsko nám může být vzorem. Ale i sám pan ministr tady zdůraznil, že tam prostě vlak nejede přes to, že učitel musí být kvalifikovaný a musí to být vysoká škola pedagogického směru. A je to spojené samozřejmě s prestiží učitelského povolání a s jeho platovým ohodnocením.

Tady k tomu bych chtěl říct, že jsem požádal Parlamentní institut, a je to teď dostupné, máte možnost srovnat napříč Evropou, jak je to vlastně s přípravou budoucích učitelů. Stačí do toho opravdu nahlédnout, udělat si obrázek, ať zas nerazíme nějakou tak specificky českou cestu, že se nám z toho nakonec zamotá hlava. Já bych se opravdu držel toho příkladu Finska, když už ho adorujeme, tak opravdu, a ne jenom, kdy se nám to hodí.

Potom dejme pozor na pojmy. Chápu, že ne každý se musí zabývat pedagogickými pojmy, když má úplně jiné portfolium nebo vzdělání. Ale nepleťme pojmy jako aprobace a kvalifikace. To jsou pojmy rozdílné.

Jak už jsem říkal, považuji návrh za zbytečný, protože dnes ředitel má možnost využít nekvalifikovaného. A o chybějících učitelích jsme museli vědět určitě už i v minulém volebním období. Ostatně se mi nezdá, že bychom jednali, jako kdyby nám, jak se lidově říká, hořela koudel za zadkem, s prominutím, protože ten návrh je na stole, pokud vím, minimálně od podzimu. Tak kdyby něco tak strašně hořelo a lopotně jsme to museli dohánět, tak bych předpokládal, že by to vládní koalice dala jako prioritu a už by to bylo projednáno snad někdy v říjnu, jestli ne ještě dřív.

Podstatné je to, že dostatek učitelů tento návrh de facto neřeší. Velmi pochybuji o tom, že přijde nějaká vlna altruisticky smýšlejících odborníků z praxe, kteří za znatelně menší peníze se pohrnou do škol, kde na ně budou čekat nejrůznější nástrahy, se kterými nebudou tak úplně počítat. Víte, kdo byl někdy aspoň chvíli na základní škole, jenom třeba na nějaké exkurzi, nebo se stavil za kolegou, tak se od něj dozví, anebo to může vidět na vlastní oči, anebo od svých dětí slyšet, že ten učitel tam často víc vychovává, nebo ty děti musí umravňovat a pak teprve vzdělávat. Čili není to jenom o tom, že je odborník, ale že musí mít to know-how, předat to a vůbec ten přístup k nim, aby ten pedagogický nebo výchovně vzdělávací proces mohl být realizován.

A my, když budeme rezignovat na kvalifikaci v době, kdy na druhé straně žehráme, že nám klesá úroveň prakticky na všech stupních škol, tak je to přeci zásadní chyba. Nedostatek učitelů je i jinde. I v sousedním Rakousku chybí učitelé. I v Německu. Nedělejme si idealistický obrázek, že je to jenom český problém. Určitě ne. Ale odkazuji znovu na materiál Parlamentního institutu - potřeba kvalifikace a odbornosti pedagogického vzdělání je napříč evropskými zeměmi zdůrazňována. Mluvím především o západní Evropě.

A z úplně jiného soudku, a nechci tímhle směrem vést debatu, jenom zmíním slovo inkluze. Jak dopadá na české školství? Inkluze. To je další problém, se kterým se učitel musí na škole potýkat. A opět, když nebude vzdělaný pedagogicky, psychologicky a jinak, bude to pro něj problém, protože je to problém samozřejmě i pro mnohé zkušené učitele.

No a pak můžeme srovnávat s dalšími profesemi. Když si to tak analogicky řekneme, víme také, že je nedostatek lékařů, různých. To by mohli spíš kolegové tady, nechci jim lézt do jejich oboru, ale víme, že chybí mnozí lékaři. A rezignujeme tedy na to, že lékař musí být plně kvalifikovaný a naplno vystudovaný? Stačilo by vám jít k lékaři, který řekne: Já si to nějak dodělám! Nebo, já jsem teď léčitel, ale já už to nějak tak na dálku nebo ve zkrácené formě nějaký ten rok pod vedením byť zkušeného profesora to doženu, abych vám místo do nohy neřízl do ruky, nebo někam úplně jinam.

A co třeba takový řidič? Vždyť víme, že nepochybně spousta řidičů, kteří mají jenom skupinu B, zvládne řídit traktor, možná tirák nebo autobus, nebo by si troufli sednout i do lokomotivy, takže řekneme: Když bude nedostatek v této profesi, on to nějak zvládne. Já myslím, že je to špatně rezignovat na tu kvalifikaci.

A řeknu vám svůj osobní příklad. Já jsem se dlouhá léta věnoval cestovnímu ruchu a dělal jsem průvodce hlavně v 90. letech, jak tuzemsko, tak po celé Evropě. Tehdy nemusely být tzv. průvodcovské zkoušky. Nebylo to povinné, takže jsem to zvládal bez toho na troufám si říct velmi slušné úrovni. V roce 2001 na veletrhu GO a Regiontour se mi podařilo vyhrát celostátní soutěž průvodců, dostal jsem i takový diplom, TOP Guide 2001, jel jsem za to do Anglie, do Oxfordu. A přesto, a exkurzím se věnuji i jako pedagog, odvedl jsem desítky různých exkurzí, výletů apod. a věnuji se tomu dodnes. A teď si představte, když jsem říkal, teď zavedli nutnost mít certifikát průvodce, říkám: Prosím vás, já mám vystudován obor, státnice dějepis, zeměpis. Tady průvodcuji řadu let, rodiče měli cestovní kancelář. Dědeček byl mistr turistiky a první mistr turististiky na Slovensku, když to zavedli ještě jakoby novum. Tak jsem k tomu měl všechny předpoklady, řekl jsem, já bych vám tam mohl vyučovat! A oni mně řekli, že ne, že si ty zkoušky musím dodělat, abych měl ten certifikát. Takže u průvodce cestovního ruchu jsem byl takhle okamžitě nucen se přihlásit ke skládání zkoušek, které, jak říkám, jsem mohl vyučovat. A mně to přijde, že je to mnohem lehčí kalibr, než učit, jestli na základní nebo střední nebo na jakémkoli stupni školy. Takže to jenom dávám jako příklad nepoměru. Rezignace na tu kvalifikaci v důsledku určitě zaviní další neřešení učitelských platů. No přibude argument a i veřejnost to tak bude vnímat: Vždyť ti učitelé nejsou ani kvalifikovaní, tak proč by měli mít více peněz? A prosím vás, samozřejmě i já vím o tom, že jsou určití jedinci nadaní od Pánaboha, jsou to učitelé od narození, že skutečně budou výborní i bez vysoké školy, bez čehokoliv a umějí to s dětmi a umějí předat, ale to jsou jednotlivci. To jsou jednotlivci, nedělejme z toho, prosím, úzus.

Pokud přesto, já jsem celkem jasně řekl, že s tím návrhem nesouhlasím, ale pokud by návrh přesto prošel Sněmovnou, je třeba velice trvat na tom, že si nekvalifikovaný začne dělat tu kvalifikaci ihned. Takový příslib, že do tří let něco dodělá - já jsem zvědav, kdo potom, jaká síla, jaká kontrola pak bude lítat, honit ty lidi, zejména když nedostatek v určitých oblastech může gradovat. Myslím si, že bychom měli mít aktivní a konstruktivní přístup právě, a nemluvím jenom o pedagogických fakultách, mluvím obecně o fakultách připravujících budoucí učitele. To jsou i fakulty přírodovědecké, filozofické a další. Takže umím si představit model, schází-li učitel, tak ať čtyři dny učí a zároveň studuje. Máme dneska přece nejrůznější formy a především kombinovaná studia, nejrůznější možnosti, čili je to spíš o dobré vůli a může být plně kvalifikován.

Jak chcete motivovat studenta, který tam bude pět let svého života dělat různé zkoušky, praxe, nasávat vědomosti s tím, že vlastně bude úplně na tom stejně v důsledku jako ten, kdo to nažene pak opravdu v nějaké velmi zkrácené formě. Znovu říkám, jsou určitě výjimky, že někdo prostuduje bůhvíco a není nadaný, nejde mu to, nemá vztah třeba k žákům a jiný i bez té školy ano. Ale z toho nevycházejme. Vycházejme dobře vystudovaný, se vztahem k dětem a kvalifikovaný a nekvalifikovaný. Tak kdo bude lepší?

Mluvil jsem o této záležitosti samozřejmě s kolegy v praxi, na základních školách, na středních školách, s řediteli těchto škol. Především v Jihomoravském kraji, kde se nejvíc pohybuji. Jeden z těch ředitelů, nebudu jmenovat, ale opravdu jezdím do celé řady škol, takže bych mohl tady spíše řadu jmen uvést, podporuje stanovisko, že si umí představit maximálně změnu v tom, že kdo se do studia přihlásí, tak že může být posléze nahlížen jako kvalifikovaný. A ne, když půjdou do škol třeba i neúspěšní odborníci. Protože ti dobře placení odborníci do škol nepůjdou. Platově by si velice pohoršili. To ještě opravdu řadu let potrvá a ve Vltavě hodně vody uplyne než ty platy budou takové, aby i odborník z praxe řekl: Jdu do školy, protože jsem přesvědčen, že udělám třeba něco pro tuto zemi a její děti.

Takže i po konzultaci i s odborníky, kteří působili třeba na ministerstvu, nebo působí, i tam jsem se ptal na názory, tak dospívám k závěru, že stávající stav je dostačující. Otevřít systémově školství lidem jen s dépéeskou je devalvace pedagogického studia. Hrozí, že tam přijdou lidé bez priority školství jako povolání. Protože jak to uhlídáte, jak od sebe oddělíte ty, kteří opravdu budou mít zájem? Tak zas nevěřme tomu, že i zkušený ředitel rozumí úplně všemu a že každého zrentgenuje pouhým pohledem a rozpozná - tak jednoduché to opravdu není. Navíc dneska je ředitel často opravdu víc manažer než pedagog, bych chtěl zdůraznit.

Odloží se otázka platů jak pedagogů, tak i řešení pedagogických fakult, protože to vlastně půjde bez nich. A když tady bylo zmíněno, že vlastně bude stačit pak třeba to bakalářské studium. Víte, už byla doba, kdy skutečně se z pedagogických fakult staly jenom pedagogické instituty, nebyla to ani vysoká škola. Nebylo to dobré období. Vůbec ničemu to nepomohlo. A víte vůbec, jak probíhá to studium na pedagogické fakultě dnes v těch dvou stupních? V bakalářském stupni získá ten učitel odbornost, když vezmu aprobaci třeba češtinu - matematiku nebo dějepis - zeměpis, v těch oborech. On se stane odborníkem v těchto předmětech. Ale tu oborovou didaktiku a související věci dělá v tom navazujícím magisterském stupni studia. Takže z hlediska toho učitelského, pedagogického know how o tom předání těch znalostí, jak je předat, je vlastně velice důležitý právě ten magisterský stupeň. Nemůžeme na něj prostě rezignovat.

Takže, vážené dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych byl rád, abyste se podívali opravdu na ty materiály, pokud můžete, z toho Parlamentního institutu, a abychom to dobře promýšleli, než zase po několika letech budeme muset něco měnit nebo se chytat za hlavu nebo budeme říkat, ano, tak chceme to mít jako ve Finsku, ale je divné, že je to úplně jinak než ve Finsku. Opravdu nejde si vyzobnout jenom něco a rezignovat na to další. Tak když jako ve Finsku, tak důsledně jako ve Finsku, anebo se tím nezaklínejme.

Děkuji za pozornost.