O energiích, ekologii či budoucnosti aut se spalovacími motory vzniká spousta mýtů, polopravd, mediálních zkratek nebo “vánočních poselství”. Kde se berou, komu slouží a jaká je realita?
Evropská komise má ambiciózní návrhy v oblasti ochrany klimatu. Zástupci všech států v Radě EU - včetně ČR - je mohou upravit, aby vyhovovaly realitě a možnostem členských zemí. Náš automobilový průmysl má potenciál stát se lídrem v oboru a tahounem v inovacích. Nesmíme bránit rozvoji a dopustit přesun tohoto průmyslu mimo ČR.

Digitální a ekologická transformace je celosvětový trend a vývoj, který nedokážeme změnit, proto je naopak třeba ho chytře využít, což pomůže jak našim firmám, tak občanům. Pokud si necháme ujet vlak, doplatíme na to bohužel jen my sami. Samozřejmostí ale musí být sociálně citlivý přístup, aby transformace probíhala šetrně a na nikoho negativně nedopadla. O tom je v Česku i na půdě EU třeba vést podrobnou racionální debatu, čemuž rozhodně nepomáhá šíření nepravdivých zpráv o tom, že nám v roce 2030 někdo zakáže plyn, jak to nyní učinil pan prezident.

Nulové emise novostaveb po roce 2030 totiž rozhodně nejsou totéž jako zákaz topení zemním plynem. O tom se, pokud vůbec, uvažuje až po roce 2040. A i to je k velké diskuzi, pokud nyní bereme zemní plyn jako přechodný zdroj a očekává se u něj jistá návratnost.

Je pravdou, že se některé návrhy Evropské komise  mohou jevit jako velice ambiciózní a je na zástupcích národních států v Radě EU, aby společně zhodnotili, zda je v reálných možnostech daných zemí je naplnit. Velká část těchto rozprav bude mimochodem probíhat během našeho předsednictví.

Pokud jde o elektromobilitu - návrh hovoří o normě s nulovými emisemi nově vyrobených vozů po roce 2035. Nikoli o zákazu spalovacích motorů v roce 2035, jak mylně zmínil pan prezident. Opět i zde platí, že nemůže být shora “vnucena”, ale musí k ní být pro lidi a firmy pozitivní motivace. Například ve formě podpory budování infrastruktury.

Již dnes prakticky všechny automobilky sází na elektromobilitu, takže struktura odvětví se bude v příštích letech dynamicky měnit a přizpůsobovat novým trendům. My bychom chtěli pomoci našim firmám se na tuto novou etapu připravit, proto chceme investovat prostředky jak do digitalizace, obnovitelných zdrojů energie, tak i do nových technologií a elektromobility - hlavně infrastruktury.

Pokud bude ČR stále v roli “odmítače”, může se nám v dohledné době stát, že takovými kopanci pohřbíme zdejší automotive průmysl, který má potenciál stát se lídrem v oboru. Navíc i zde hrozí, že s tímto přístupem se technologický rozvoj přesune do jiných zemí EU nebo dále na východ. Samozřejmě nejlepší elektromobila je ta hromadná a pro její podporu je nutné udělat maximum, především urychlené budování vysokorychlostních železnic.

Mýty v Energetice a auto-moto

“Uhlí máme dostatek. Můžeme se odpojit od evropské sítě a mít levnou elektřinu”

Realita

V roce 2023 skončí těžba na Karvinsku a s ní i výroba elektřiny v elektrárně Dětmarovice.

V roce 2025 končí těžba hnědého uhlí v dole ČSA na Mostecku, do roku 2030 dojde uhlí v Dole Bílina. Nejpozději v roce 2030 nebudeme mít dostatek uhlí abychom pokryli českou spotřebu elektřiny, i kdybychom se nyní rozhodli pro “uhelnou cestu”.

“Chtějí nám zakázat výrobu aut se spalovacím motorem”

Realita

Česko vyrábí auta na export. Záleží tedy na tom, jaká auta budou poptávat naši odběratelé. Pokud zakážou prodej těchto aut, ani my jim je neprodáme. Jestli budou nadále někteří politici v ČR ignorovat trend elektromobility a bít se za spalovací motory, může nastat do budoucna totéž, co v telekomunikacích. Tradiční “místní” výrobce nahradí ti z Asie, takže tu brzo budou auta od Xiaomi a Huawei a místní automotive průmysl zapláče.

“Za drahou elektřinu může green deal a eko-fanatici”

Realita

Green deal není v platnosti. Za současné vysoké ceny elektřiny může z 70 % - 80 % cena zemního plynu, kterého je nyní v Evropě a Asii nedostatek. Ceny jsou podobně vysoké jako v Japonsku nebo Číně, oproti tomu v USA cena meziročně klesla, protože nepodcenili dostatek provozuschopných zdrojů elektřiny na zimní sezónu.

Je pravda, že za 20 % - 30 % současných cen může cena emisní povolenky. Česko je v tomto ohledu ve výhodné pozici. Všechny peníze z emisních plateb v Česku jsou do státního rozpočtu. Kromě toho získává ČR uhlíkové peníze z Evropské Unie. Při současných cenách dostaneme z Unie dalších 40 miliard korun ročně. Co se s těmito penězi stane je čistě na rozhodnutí vlády a Parlamentu.

Můžeme je využít na dotace pro nové solární parky (tak jak je to nyní v plánu), nebo je můžeme využít k podpoře úspor energie pro všechny občany. O tom, kterou cestou půjdeme nerozhodne “zlá Evropská Unie”. Rozhodne o tom česká vláda.

“Energetická krize a EU zničí českou ekonomiku”

Realita

Český průmysl je subdodavatelem světových průmyslových gigantů. Tato pozice se před 20 lety byla pro Česko výhodná, v posledních letech se pro nás stala spíše pastí. Nezaměstnanost je sice stále nízká, mzdy ani po 30 letech nedosahují ani poloviny Německa a Rakouska. Pokud se z této role chceme vymanit, musíme se postavit na vlastní nohy. Energetická transformace a s ní přicházející nová odvětví jsou pro naši zemi příležitostí, která se nebude opakovat. Buď ji využijeme a staneme se moderní sebevědomou zemí nebo se z nás stane skanzen.
Je to na nás.