Děkuji vám za slovo, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, jenom zareaguji, a to z toho důvodu, že jsem zde byl explicitně dotazován. My samozřejmě od počátku té krize a ruského útoku na Ukrajinu jako Ministerstvo pro místní rozvoj ve strategickém týmu řešíme problematiku pomoci regionům a ubytování, popřípadě i nějakého dočasného ubytování a navýšení těch kapacit. Samozřejmě bych chtěl ještě jednou poděkovat nejen týmu pod Vítem Rakušanem a hasičům s vybudováním systému KACPU a se zapojováním dalších kapacit do režimu ubytování lidí, kteří utíkají, respektive rodin, které utíkají před válkou, stejně tak všem lidem, kteří si na své náklady třeba i vzali do svého domova někoho z Ukrajiny.

Tady byla otázka, která se opakovala i v tom dotazu, co se stane a zda hrozí, že k nějakému datu by větší množství lidí najednou již nemohlo využívat ty výhody nebo respektive tu pomoc státu ve formě poskytovaného bydlení, a zda v danou chvíli nehrozí riziko, že by tito lidé ze dne na den skončili na ulici, protože by byli odejiti z toho dočasného ubytování. Já bych chtěl říci, a i tak je koncipován návrh lex Ukrajina V, že jsou tam různá přechodná období, která tomuto, a diskutovali jsme to velmi důkladně -

Nebudu zde řešit jednotlivé počty. Myslím, že zhruba 19 000 lidí je teď registrováno v těch řekněme solidárních domácnostech. A samozřejmě i přechod nebo změna těch podmínek poskytování pomoci k ubytováním má postupný náběh a existuje řada způsobů, jak lze, pokud někdo takovéto ubytování využívá, si dále dojednat prodloužení, pokud to odpovídá jeho finančním možnostem a už zde třeba je zaměstnán v nějakém režimu smlouvy nebo pracovního úvazku, tak vlastně přejít plynule v pokračování ubytování. Toto všechno jsme řešili velmi důkladně i v souvislosti s tím, že jsou mezi těmito lidmi i skupiny, které lze definovat jako ohrožené matky s více dětmi, lidé, kterým se nepodařilo najít si po dobu toho azylu, který zde tráví, práci. Na toto všechno lex Ukrajina V pamatuje.