Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolím si zahájit, řekl bych, terminologií, která přísluší mému resortu, a tudíž bych rád řekl, že jsem opravdu nikdy nechtěl být hercem v kampani pana poslance Babiše. Ale jeho volební štáb tomu tak chtěl, a tak jsme tady my všichni na této zcela zbytečné schůzi, na níž se poslanec Babiš naoko pokusí shodit vládu, přestože dobře ví, že se mu to nepodaří.

Ale, dámy a pánové, samozřejmě na to má opozice podle ústavy právo, aby podobné show pořádala. Ale když se jako ministr kultury vrátím k divadelnímu názvosloví, tak musím říct, že tady vzhledem k pravému důvodu svolání této schůze vlastně sledujeme cosi, co bychom mohli nazvat svým způsobem absurdní divadlo.

Na straně druhé bych rád ale volebnímu štábu pana poslance Babiše poděkoval, protože kvůli jeho snaze stát se za každou cenu hlavou státu mám nyní příležitost vám představit, co jsme všechno na Ministerstvu kultury za poslední rok dokázali odpracovat.

Tak tedy pojďme společně do světa kultury, která, jak já rád říkám, spojuje. A protože kultura spojuje, tak se mimochodem tolik liší od předvolební kampaně pana poslance Babiše.

Dámy a pánové, resort jsem před rokem zdědil nikoliv v nejlepším stavu. Česku hrozily pokuty za pozdní zavádění některých norem, k jejichž přijetí jsme se zavázali. A mimochodem asi za minulé vlády se zase tolik nemakalo, když k téhle nemilé situaci došlo. Ale já tu nejsem pro to, abych jen rekapituloval resty předchozího kabinetu, proto spíše představím, jak jsme českou kulturu vyvedli z časů covidu a jak pracujeme na její podpoře v dnešní obtížné době.