Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolím si zahájit, řekl bych, terminologií, která přísluší mému resortu, a tudíž bych rád řekl, že jsem opravdu nikdy nechtěl být hercem v kampani pana poslance Babiše. Ale jeho volební štáb tomu tak chtěl, a tak jsme tady my všichni na této zcela zbytečné schůzi, na níž se poslanec Babiš naoko pokusí shodit vládu, přestože dobře ví, že se mu to nepodaří.

Ale, dámy a pánové, samozřejmě na to má opozice podle ústavy právo, aby podobné show pořádala. Ale když se jako ministr kultury vrátím k divadelnímu názvosloví, tak musím říct, že tady vzhledem k pravému důvodu svolání této schůze vlastně sledujeme cosi, co bychom mohli nazvat svým způsobem absurdní divadlo.

Na straně druhé bych rád ale volebnímu štábu pana poslance Babiše poděkoval, protože kvůli jeho snaze stát se za každou cenu hlavou státu mám nyní příležitost vám představit, co jsme všechno na Ministerstvu kultury za poslední rok dokázali odpracovat.

Tak tedy pojďme společně do světa kultury, která, jak já rád říkám, spojuje. A protože kultura spojuje, tak se mimochodem tolik liší od předvolební kampaně pana poslance Babiše.

Dámy a pánové, resort jsem před rokem zdědil nikoliv v nejlepším stavu. Česku hrozily pokuty za pozdní zavádění některých norem, k jejichž přijetí jsme se zavázali. A mimochodem asi za minulé vlády se zase tolik nemakalo, když k téhle nemilé situaci došlo. Ale já tu nejsem pro to, abych jen rekapituloval resty předchozího kabinetu, proto spíše představím, jak jsme českou kulturu vyvedli z časů covidu a jak pracujeme na její podpoře v dnešní obtížné době.

Dovolil bych si tedy začít určitým ohlédnutím za covidovým obdobím. Když jsem koncem roku 2021 nastoupil na Ministerstvu kultury, dělo se tak v době vrcholící covidové vlny, což dnes už se trochu zapomíná, ale bylo to velmi podstatné. Čelili jsme v té době jednak slibům předchozí vlády, že poskytne další covidové podpory, na které se mimochodem odkazovali všichni aktéři působící v sektoru kultury. Jen jaksi nebylo našimi předchůdci nic připraveno a čelili jsme také riziku dalšího uzavírání kulturních aktivit. Čelili jsme tomu ovšem velmi úspěšně a podařilo se nám zajistit kompenzace pro kulturní aktéry. Díky vyjednávání mého ministerstva s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem financí se podařilo prostředky najít a směřovaly především těm, jichž se týkala zejména ta omezení z podzimu 2021, to znamená především pořadatelů velkých kulturních akcí.

Co bylo ale ještě důležitější, a to bych rád tady zdůraznil, je to, že jsme splnili svůj slib, že nebudeme řešit epidemickou situaci lockdowny a zavíráním kultury. Naopak Ministerstvo kultury díky úzké spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a díky zapojení kulturních aktérů do této problematiky, kdy jsme prokázali, že kultura není rizikovým prostředím, bylo otevření kultury velmi rychlé, mnohem, mnohem rychlejší, než se tak dělo v předchozích covidových vlnách. A letní sezóna roku 2022 mohla už po uplynulých dvou letech proběhnout bez jakýchkoliv omezení, což bylo pro covidem postižené kulturní aktéry zcela zásadní.

Zdálo se tedy, že tím, jak covid postupně ustupoval, vyřešení kompenzací pro kulturu přijetím novely rozpočtu na rok 2022, který - ten původní návrh připravila minulá vládní administrativa zcela nerealisticky, nastane čas standardně pracovat. Nicméně museli jsme pak ze dne na den čelit dalším neočekávaným výzvám, které jsme nemohli ovlivnit, tedy především dopadům Putinovi agrese vůči Ukrajině. To vše s sebou neslo nové náklady, které jsme nemohli předvídat - kapacitní, rozpočtové, a proto bych se rád věnoval v další části svého vystoupení rozpočtu Ministerstva kultury.

Ministerstvo kultury nikdy neoplývalo množstvím finančních prostředků. My jsme si toho byli velmi dobře vědomi. A v rámci státního rozpočtu máme v programovém prohlášení naší vlády, že se chceme postupně blížit jednomu procentu státního rozpočtu výdajů státního rozpočtu na kulturu. K tomu nás čeká ještě kus cesty, ale myslím, že si nevedeme špatně. Rozpočet kultury je poddimenzovaný léta, možná desetiletí. Mimochodem Ministerstvo kultury samotné je úřad, který má tři sta zaměstnanců, asi nejméně ze všech ministerstev. Nicméně jsme sice úsporní, ale velmi efektivní. Jsme si ale samozřejmě vědomi, že efektivita a úsporný modus, ve kterém my pracujeme na našem úřadě, neznamená, že i celá kultura nemůže být pomyslně živa ze vzduchu. A proto rozpočtová vyjednávání pro rok 2023 se nesla v tomto duchu, v duchu přiblížit se cílům v programovém prohlášení a především podpořit kulturu samotnou.

Schválený rozpočet je schválený, vznikal ve velmi složité době, kdy Evropa čelí inflaci, dramatickým nárůstům cen energie, dopadům Putinovy agrese. Naše vláda si je vědoma, že je zapotřebí pomoci. A v případě mého ministerstva jde o podporu kultury a kulturních aktivit v celém Česku, nejen tedy o naše vlastní organizace.

S rozpočtem svého ministerstva pro rok 2023 jsem spokojen a považuji ten výsledek za velký úspěch. Ale nechci hovořit o úspěchu svém. Chci zdůraznit, že rozpočet Ministerstva kultury pro letošní rok je znamením toho, že vláda považuje kulturu za svou prioritu. Budeme v letošním roce tedy hospodařit s částkou, která je i při zohlednění covidových roků v absolutní hodnotě nejvyšší, jakou kdy mělo Ministerstvo kultury k dispozici. Je to 18,5 miliardy korun, včetně výdajů dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Mimochodem v roce 2022 rozpočet mého ministerstva byl 15,23 miliardy korun. Jde tedy navýšení o jednu pětinu.

Podívejme se na sedm vybraných oblastí, které nejlépe ukážou onen zmiňovaný prioritní přístup naší vlády ke kultuře. Jsou to body klíčové pro zachování kulturní služby. A samozřejmě jsou a vždycky budou předmětem velkých diskusí kulturních aktérů tak zvané zřizované i nezřizované oblasti kultury i zde ve Sněmovně. Ale jsem si vědom, že toto je velmi důležité a jsem určitě kdykoliv připraven takovou debatou vést.

První prioritou je financování příspěvkových organizací mého ministerstva. Když se vedou diskuze o financování kultury, tak ve veřejném prostoru se často hovoří o onom zmiňovaném jednom procentu. A někdy zůstává trochu schováno nad tím, že prioritním úkolem Ministerstva kultury a každého ministra je zajištění provozu financování investic těch několika desítek organizací, které my máme. A to především z toho důvodu, že zejména v některých oblastech se jedná o klíčové státní instituce, nejvýznamnější svého druhu: Česká filharmonie, Národní galerie, Národní muzeum, Národní divadlo. Instituce, které prostě stojí na špičce svého žánru a tudíž se jim stát musí velice intenzivně věnovat.

Musím také přiznat, že po svém nástupu na ministerstvo, byť jsem byl řekl poměrně znalý té situace, tak jsem byl až překvapen, jak toto někdy zůstává schováno v pozadí a jak se vždycky hovoří o podpoře vnější nezřizované kultury, což je jednoznačně důležité. Ale prostě plnění úkolů vůči našim vlastním institucím je jednoznačně zásadní záležitostí každého ministra nebo by mělo být. Mimochodem my těch organizací máme dvaatřicet a patří do něj nejenom ty, které jsem zmínil, ale určitě bych chtěl říci alespoň tu - nebo ne alespoň, chtěl bych určitě zmínit tu největší z nich, což je Národní památkový ústav, který se stará o více než sto památkových objektů po celé zemi a všechny ty další zmiňované.

Nám se podařilo zajistit pro letošní rok navýšení o 300 milionů korun, které má sloužit k tomu, aby se zvládly rostoucí ceny energií, i dalších 300 milionů na promítnutí desetiprocentního zvýšení platů. I to je velmi důležité téma, protože co se týká zaměstnanců v oblasti kultury, tak tam skutečně ty jejich platy nedosahují takové výše, která by v mnoha ohledech si určitě pro tyto zaměstnance - nebo kterou by si zaměstnanci zasloužili. Tak i toto je dokladem toho, že vláda vnímá odměňování zaměstnanců v kultuře jako jednu ze svých priorit. Celkově tedy směřuje na provoz našich příspěvkových organizací 6,24 miliardy korun.

Druhou prioritou, kterou bych rád v této souvislosti zmínil, je program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Ten program bude dotován o 100 milionů více, než které byly alokovány ve schváleném rozpočtu v roce 2022. Je to podpora, kterou považuji za velmi důležitou, v případě některých organizací, které jsou z ní podporovány, dokonce za životně důležitou, protože tak jak se v naprosté většině případů týká divadel a filharmonií, zjednodušeně řečeno, zřizovaných obecními a krajskými samosprávami, tak jsou případy, kdy ta situace je tíživá a kdy ten státní příspěvek má naprosto zásadní roli. Celkově to tedy bude 400 milionů korun v letošním roce.

Třetím prioritním okruhem našeho zájmu je podpora rozmanitých kulturních aktivit nezřizované kultury, na niž dopadají, nebo převážně nezřizované kultury, na niž dopadají důsledky celkové neutěšené, nelehké situace válečné, dopady rostoucích cen energie vlastně vůbec nejtíživěji, protože tyto instituce nemají za sebou zřizovatele, který by jim v této situaci poskytl tu základní podporu. V letošním roce na tuto podporu bude směřovat více než 800 milionů korun, což je o 167 milionů korun více než v loňském roce. Jedná se o takovou tu základní podporu ministerstva, která vlastně umožňuje v těch jednotlivých žánrech a oblastech klíčovou podporu nejenom jednotlivých projektů, ale i organizací.

Další prioritou je rozvoj kulturního a kreativního sektoru prostřednictvím Národního plánu obnovy a fondů Evropské unie. Jedná se o finanční prostředky z EU v celkové výši 2,4 miliardy korun, mix prostředků na dobíhající projekty Integrovaného regionálního operačního programu a realizace iniciativ Národního plánu obnovy, o němž budu ještě hovořit. Ale chci tady podtrhnout jednu důležitou věc. To, že se jedná o evropské peníze neznamená, že se jedná o peníze, které do mého resortu směřují automaticky. Nebýt celkového restartu toho systému přípravy Národního plánu obnovy, tak bychom tyto prostředky nikdy nedostali a nikdy by do kultury nesměřovaly.

Pátou prioritou je záchranná obnova kulturních památek. V roce 2022 nebyly vyhlášeny některé dotační programy. My jsme i přes tuto obtížnou situaci se k nim vrátili, takže v letošním roce na podporu kulturního dědictví, zejména památek samotných míří 713 milionů korun.

Šestou rozpočtovou prioritou jsou filmové pobídky. Tady se jedná o naprosto zásadní věc, protože díky nastavení systému, ke kterému se ještě dostanu, tak se nám podařilo ten systém rozběhnout. Ještě v roce 2022 k těm původním 800 milionů korun směřovalo zhruba 570 milionů korun, takže jsme dosáhli už v roce 2022 téměř 1,4 miliardy a od roku 2023, od letošního schváleného rozpočtu směřuje na filmové pobídky 1,4 miliardy korun. Je to důležitá zpráva pro český audiovizuální a filmový trh.

Poslední prioritou, kterou bych rád v rámci své informace o rozpočtu zmínil, jsou investiční prostředky určené na kulturní infrastrukturu. Jde o finance nad rámec běžných priorit ministerstva a jsou určeny pro to, aby se dlouhodobé sliby konečně přetavily v realitu.

Kolegyně a kolegové, já v této kapitole zdůrazním dvě investiční akce, které jsou svým rozsahem poměrně malé, ale z důvodů, které určitě vyplynou z toho, co řeknu, naprosto zásadní. Začneme realizací rekonstrukce Památníku ticha, tedy nádraží v prostoru území Holešovice - Bubny. Z nádraží Bubny byly během druhé světové války, během holokaustu vypravovány transporty s několika desítkami tisíc rasově označených obyvatel z Prahy, ale nejenom z Prahy, do ghett, odkud většina z nich zamířila do koncentračních a vyhlazovacích táborů a velká většina z nich se nevrátila. Toto místo bylo zanedbané a v průběhu následujících tří let dojde k rekonstrukci tohoto historicky významného místa investicí ve výši 30 milionů korun. Je jednoznačně naší povinností vybudovat významný památník obětem šoa a je to dluh, který je třeba splatit. Chtěl byl ale v té souvislosti zmínit jeden z drobných příkladů toho, co v mém resortu vlastně jakoby nečekaně se musí řešit. Památník ticha se stal příspěvkovou organizací Ministerstva kultury za minulé vládní administrativy takovým dost nezvyklým způsobem, kdy můj předchůdce, ministr kultury Luboš Zaorálek tehdy na jakési naléhání tehdejšího premiéra nechal založit státní organizaci Památník ticha. S tím já naprosto souhlasím, že tato státní organizace vznikla, protože si určitě takovou státní formu zaslouží. S čím ale rozhodně souhlasit nemohu, je neuvěřitelné provedení této operace. Dámy a pánové, na novou příspěvkovou organizaci nedostalo Ministerstvo kultury tehdy ani korunu - ani na provoz, ani na tu samotnou investici, a nedostalo ani žádná tabulková místa. Takže přes velmi četná vyjednávání, která tehdejší zaměstnanci ministerstva a ministr vedli s panem premiérem, s paní ministryní Schillerovou, nepřišlo nic. Takže obsazení Památníku ticha vzniklo odebráním peněz i tabulkových míst jiných příspěvkových organizací mého ministerstva, a to opravdu u takové organizace nelze považovat za profesionální a zodpovědný přístup. S důsledky těchto chyb bojujeme dodnes, nicméně já jsem si jist tím, že díky všem krokům, které jsme v minulých měsících přijali, bude moci pan ředitel Štingl investici za 30 milionů korun v následujících letech zvládnout za podpory mého ministerstva i týmu Národního muzea, které bylo určeno k tomu, aby této věci napomohlo.

Další významnou investiční akcí pro následující období je vybudování památníku romského holokaustu v Letech u Písku. Je to jedno z nejtemnějších míst našich dějin, je to místo v Letech u Písku, kde stál romský koncentrační tábor a musíme zdůraznit tu neblahou skutečnost, že genocida českých a moravských Romů a Sintů patří k jedněm z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války. Znovu to chci podtrhnout a zdůraznit proto, že tato genocida byla dlouhodobě opomíjena a dokonce bagatelizována. Svědčí o tom i to, jak dlouho trvalo, než se přikročilo k demolici ostudného vepřína, raději používám ten adekvátní termín, prasečáku, který na místě koncentračního tábora vyrostl v sedmdesátých letech. Stát areál v roce 2018 vykoupil, bylo to za minulé vlády, v tomto případě chci jednoznačně zdůraznit, že to byl správný krok, a náklady, které jsme - v letošním roce bychom měli přistoupit k výstavbě nebo k uskutečnění celého toho památníku jako takového. Podařilo se v roce 2022 ušetřit za náklady na demolici díky v tomto ohledu příznivé situaci na stavebním trhu a podaří se tu věc uskutečnit celou. Jenom si dovolím zmínit, že když v červenci loňského roku v Letech ten moment, symbolická demolice prasečáku začala, cítil jsem tehdy velkou potřebu se omluvit jménem vlády České republiky za všechny politiky, kteří v uplynulých letech historii Letů u Písku ignorovali, zlehčovali nebo znevažovali. A chtěl bych v tomto případě jmenovitě poděkovat panu ministru Danielu Hermanovi, který se velice významně v minulé vládě zasazoval za výkup vepřína a podařilo se mu jej prosadit. Náklady na stavbu návštěvnického centra s expozicí, revitalizací místa a pietních úprav se budou pohybovat okolo 100 milionů korun. Otevření předpokládáme v letošním roce a vedle státního rozpočtu důležitou roli v kofinancování této věci hrají takzvané Norské fondy. Znovu zdůrazňuji, je nedílnou součástí mé agendy nejenom naplňovat tyto investiční akce, ale propojovat je zpřítomňováním minulých událostí a minulých dějů, jakkoli to nemusí být někdy úplně příjemné.

Protože to jsou kapitoly našich dějin, na které rozhodně nemůžeme být pyšní, ale o to důležitější je si je připomínat.

Posledním projektem, který bych chtěl zmínit v souvislosti s financemi na letošní rok je to, že v rámci státní podpory investic jiných investorů v oblasti kultury vedle již zajištěných finančních prostředků na rekonstrukci Janáčkova centra v Brně nově do tohoto pomyslného seznamu zařazujeme Dům kultury města Ostravy, neboli nový koncertní sál z dílny studia Steven Holl, architekt z New Yorku. Jedná se určitě o projekt s velkým mezinárodním přesahem a vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Na tento projekt stát poskytne 600 milionů korun v letech. Nicméně dámy a pánové, toto jsou tři akce, kde finanční rozsah je v kontextu investičních výdajů státního rozpočtu malý. A musím říci, že mnohem méně povzbudivý stav panuje u investičního programu směřovaného vůči našemu vlastnímu kulturnímu dědictví, tedy investičním projektům mého ministerstva. Je zde problémů celá řada.

Považuji za velkou chybu, že v minulých letech se politické vedení mého resortu málo věnovalo aktualizaci těch jednotlivých projektových dokumentací a příprav, takže výsledkem je to, že řada projektů má dnes v tom národním kulturním dědictví v tom investičním programu alokovány naprosto nedostačující finanční prostředky. Prostě proto, že se za ty poslední roky zásadně zvedly ceny stavebních prací, materiálů a tak dále, všichni tu situaci známe. Ale moji předchůdci nikdy nezadali jasnou aktualizaci těchto projektů, to se musí uskutečňovat v současné době. A důsledkem je to, že zdaleka finanční prostředky v tomto investičním programu nepokrývají ani ty nejzákladnější potřeby. My v současné době pracujeme na jejich revizi, stanovujeme priority. Hlavní prioritou, o níž jsem rozhodl, je výstavba depozitáře Národní galerie v pražských Jinonicích.

Loňská havárie ve Veletržním paláci, kterou se naštěstí díky důsledné realizaci havarijních plánů podařilo beze škod zvládnout, ukazuje, že je absurdní a neudržitelné, hlavně neudržitelné, že naše klíčová paměťová sbírkotvorná instituce Národní galerie nemá adekvátní podmínky pro uložení svých sbírek, a proto jako priorita bude stanovena právě výstavba depozitáře Národní galerie. Máme v řadě našich organizací zásadní investiční projekty. Novou scénu Národního divadla, pražskou Invalidovnu, Středoevropské fórum v Olomouci, budoucí revitalizace Veletržního paláce a řada dalších. A je úkolem mým, abychom dokázali přesvědčit vládu o tom, že je zapotřebí zajistit nemalé investiční prostředky na tyto akce.

Co říci závěrem této části, která se věnuje rozpočtu? Liché jsou kritické hlasy, které tvrdí, že kulturu tato vláda nepovažuje za významnou prioritu. Popravdě řečeno, jsem potěšený tím, že těch hlasů je stále méně a méně, protože čísla na letošní rok hovoří zřejmě. Je zjevné, že kultura není v očích vlády pouze jednou z malých kapitol. Investiční i provozní prostředky i prostředky věnované na vnější podporu toto ukazují a určitě bude naším cílem pokračovat tak, abychom naplnili to, co je v programovém prohlášení vlády. Já se snažím být také v úzké komunikaci se samosprávami, které věřím budou nebo podporují a budou pokračovat v podpoře kultury na své úrovni. Věřím i ve větší podporu mecenášů, abychom naplnili to, jak jsem zmiňoval, že kultura spojuje.

Nyní bych se, dámy a pánové, věnoval problematice filmových pobídek. Hovořil jsem o nich ve svém vystoupení v kontextu financí. Nyní si zaslouží podrobnější věcné vysvětlení. Filmové pobídky a filmový průmysl je klíčovou prioritou naší vlády. Mimo jiné z toho důvodu, že zjednodušeně řečeno, je Česko v tom dobré. Jsme opravdu dobří - filmový průmysl, filmoví profesionálové, kteří v této branži v Česku působí, jsou velmi vyhledávání a úspěšní a i z toho důvodu jsme považovali po nástupu na ministerstvo tento segment za zásadní. Nicméně situace, ve kterém se nacházela veřejná podpora filmového průmyslu na počátku roku 2022 byla tedy nanejvýš neutěšená. Zjednodušeně tedy řečeno, filmové pobídky byly zastaveny. Měly před sebou obrovský dluh na poměry filmových pobídek a neexistovala cesta, podle níž bychom ten systém, nebo která by se jevila jako cesta k otevření toho systému.

Problém byl nejenom v absolutním nedostatku peněz, ale také v tom, že se málo reflektovalo to, jak se trh v této oblasti proměnil. Systém filmových pobídek, který jsme znali dosud, se prostě přežil, požadavky zahraničních produkcí v průběhu času strmě stoupaly, audiovizuální trh prošel dramatickými změnami. Namísto podpory výroby filmů dnes převažuje výroba seriálů pro jednotlivé platformy. A Ministerstvo kultury prostě tento fakt systémově zanedbalo. Z toho důvodu, když nebyl dostatek peněz, se najednou systém stál nepředvídatelný a investoři začali uvažovat o tom, že by Česko opouštěli. My máme mimochodem tu hranici filmových pobídek v porovnání s některými evropskými státy nižší, ale oněch našich 20 % výrazně vyrovnává to, že jsou tady filmoví producenti zvyklí na profesionální práci, skvělé lidské zdroje, přehledné prostředí, a proto tady byli ochotni investovat do doby, než se začalo ukazovat, že ten státní model podpory tohoto průmyslu přestává fungovat.

Bylo tedy zapotřebí vyřešit, jakým způsobem se tento systém má znovu uvést v chod, jak pokrýt závazky z minulosti a jak dospět k dobrému řešení. Klíčovou roli tady sehrála Asociace producentů v audiovizi díky jejímu představiteli Vratislavu Šlajerovi, jeho kolegům a intenzivním vyjednáváním a datům, která nám oni poskytli, jsme získali dobrý podklad pro vyjednávání s vládou. A já jsem velice rád, že se toto podařilo. Zvýšili jsme tedy rozpočet na pobídky na necelých 1,4 miliardy korun v roce 2022 a s podporou ve výši 1,4 miliardy korun počítáme pro letošní rok i ve výhledech let dalších. Ale změnili jsme systém. Provedli jsme prostřednictvím novely zákona o službách platforem stanovení stropu ve výši 150 milionů korun. Ten byl důležitý proto, kdy třeba jedna seriálová řada byla schopná nakonec odčerpat řádově set milionů korun, několik stovek milionů korun. Dnes je ta výše stanovená na 150 milionů korun, ale je to jenom nějaké meziřešení. V současné době se připravuje novela zákona o audiovizi, ve které budu hovořit ještě v problematice legislativy.

Jenom připomenu, že tedy máme cíleně směřovat nejenom k podpoře filmových pobídek, ale i dalších oblastí kinematografie. Jenom zrekapituluji, teď je první příležitost to udělat, ta jednotlivá čísla. Zavedení stropu na projekt a fixace rozpočtu vedly k tomu, že když Státní fond kinematografie v letošním roce pobídky otevřel, tak přijal při rekordním rozpočtu rekordní počet žádostí o registrace. Je jich celkem 153. Je to skvělá zpráva pro audiovizuální průmysl i českou ekonomiku.

Intenzivně pracuje poradní skupina pro transformaci Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize. Jsou do ni zapojeni všichni aktéři a znovu se ukazuje, jak je v tomto případě důležité vést odbornou diskusi se všemi, kterých se změny týkají, aby následně nedošlo k tomu, tak jako se stalo před tím, že i přes varování o zadrhávajícím se systému se nic neudělalo a výsledkem bylo začátkem roku 2022 úplné zastavení toho systému.

Pozitivní výsledky už se samozřejmě zase dostavují. Mimochodem segment filmového průmyslu velmi přispívá k postcovidovému oživení sektoru služeb, k propagaci Česka jako atraktivní turistické destinace. Každý z vás by si při sledování nějakého podpořeného filmu najednou vybavil, že to místo zná. Není to zdaleka jen Praha. Když tady vidím v sále svého kolegu poslance Marka Ženíška, tak on se mimochodem zasloužil o výrazné navýšení peněz, které vydává třeba Plzeňský kraj na podporu filmových pobídek, když byl náměstkem pro kulturu v Plzeňském kraji. Takže i ta regionální podpora filmového průmyslu hraje svou roli.

Chtěl bych poděkovat při této příležitosti nejenom kolegům ve vládě, kteří toto vnímali jako důležité, ale především panu ministrovi Zbyňkovi Stanjurovi, kdy on sám osobně i jeho úřad přispěl k tomu, že se našlo to dílčí řešení - systémové a že společně pracujeme i na tom řešení budoucím.

Velmi očekávaným byl, dámy a pánové, Národní plán obnovy. Tady musím zdůraznit jednu pozitivní věc. V době, kdy se Národní plán obnovy připravoval, tak se mému předchůdci na Ministerstvu kultury podařilo zařadit do Národního plánu obnovy poměrně významnou komponentu kultury, ale bohužel další kroky nenásledovaly. Když jsem přišel na ministerstvo a seznámil jsem se s reálným stavem přípravy Národního plánu obnovy, tak mě ovládly poměrně velké obavy, které postupem času narůstaly, protože fakticky nebyl nastaven politickým vedením ministerstva z minulého volebního období systém, jak tyto pobídky čerpat. Zřídil jsem řídící výbor, ustavil jsem nějakou základní matrici, ve které se tyto procesy naplňují, a podařilo se nám v roce 2022 systém rozběhnout. Výzvy běží, kulturní obec z nich čerpá peníze. Bohužel na sklonku působení vlády Andreje Babiše zmizely z původních 7,4 miliardy téměř dvě miliardy. Tehdejší vicepremiér Havlíček je převedl z rezortu kultury do jiné oblasti. Jsou to peníze, které se už bohužel do oblasti kultury vrátit nemohou, ale i těch 5,5 miliardy korun je částka, která bude znamenat pro oblast kultury velice významný přínos, a to nejenom, to chci podtrhnout, v té částce jako takové, ale také v oblastech, které je možné z Národního plánu obnovy podporovat, což se v předchozích letech v takové míře zdaleka nedalo činit, ať už je to mobilita umělců, podpora kreativního průmyslu a další.

Finanční prostředky Národního plánu obnovy tedy mohou pomoci institucím i jednotlivcům kulturního a kreativního sektoru a také jsou regionálně rozprostřeny díky třeba opatření pro regionální kulturně kreativní centra. V roce 2022 v květnu už byly rozděleny první finanční prostředky. Jenom zrekapituluji, že v rámci té tzv. komponenty, to znamená, to je ten název programu pro mé ministerstvo, tak je v něm pět samostatných oblastí, tzv. iniciativ, kde jsou prostředky k dispozici a kde jsou vypisovány výzvy: statut umělce a umělkyně, rozvoj regionálního kulturního a kreativního sektoru, digitalizace, kreativní vouchery a legislativní reforma. Čtyři výzvy již máme uzavřeny. V prosinci byly vyhlášeny další dvě výzvy - tzv. design credits, kdy v rámci iniciativy kreativní vouchery chceme v roce 2023 uplatnit 1 000 voucherů v hodnotě 200 milionů korun, a celkově 3 000 voucherů za 600 milionů korun pro toto období jako celek, které mohou zásadně pomoci především malým podnikatelům v kulturním a kreativním sektoru - design, reklama - v tom, co umíme velice dobře. Pět výzev je aktuálně v procesu hodnocení. Nejvýznamnější témata vedle kulturní mobility pro letošní rok a rok nadcházející je rozhodně rozvoj velkých kulturních a kreativních center v regionech. Velice podstatná věc, a mimochodem tam je to základní nebo ta základní suma, s níž se operuje, téměř tři miliardy korun a samotná digitalizace. Pro letošní rok je připraveno 11 výzev a program, řekl bych, běží naplno.

Poslední z toho segmentu, o kterém chci hovořit podrobněji, je legislativa. Je to záležitost, která s mým ministerstvem nebývá tak běžně spojována, ale já jsem si uvědomil, a to už v předchozím období, kdy jsem působil zde ve Sněmovně jako předseda podvýboru pro kulturu, že otázka mediální kulturní legislativy, protože to jsou ty dvě základní oblasti, jimž se můj rezort věnuje, byla podceňována, a to tady nesouvisí s tím, jaká byla vláda předtím. To je prostě obecně věc taková, kdy se tak jakoby mělo za to, že těch několik zákonů, které moje ministerstvo má ve své gesci, tak jako nějak funguje a jsme rádi, že se nemusíme věnovat obtížné debatě ve Sněmovně.

Já jsem začátkem roku 2022 zdědil tři důležité návrhy zákonů, které byly transpozicí evropských směrnic, z nichž dva byly tak zanedbány, že nám opravdu reálně hrozily pokuty v řádech desítek milionů korun, a moc si tedy neumím představit, kdo by nesl zodpovědnost za to, že naše země má platit pokuty 70, 80, 100 milionů korun prostě proto, že někdo nepředložil včas tento návrh, ty návrhy do Sněmovny a že je Sněmovna neprojednala.

Takže my jsme se tomu věnovali velice intenzivně a provedli jsme je legislativním procesem; chci zdůraznit, že v těchto všech třech případech vždy díky vyjednávání napříč Poslaneckou sněmovnou, za podpory poslanců opozice i koalice, za to jsem vděčný a vyplácí se to. Jsou to zákony, které jsou ve svých oblastech, které regulují, důležité a je dobře, když se na nich poslanci shodnou. Novela autorského zákona, transpozice evropské směrnice o službách platforem a sdílení videonahrávek a zákon o vstupu a dovozu některých kulturních statků na celní území Evropské unie. V tuto chvíli informace do příslušných orgánů Unie odeslány, pokuty zažehnány.

Já jsem ale rozhodl o tom, že máme poměrně ambiciózní vlastní legislativní plán. To znamená, ty návrhy zákonů, které nemáme předepsány v kontextu toho, že se jedná o transpozice, ale které se týkají vlastně našich vlastních legislativních iniciativ. První velkou skupinu tvoří novela mediálních zákonů. Jedná se tedy o tzv. malé novely zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu, které umožní zapojení Senátu do voleb Rad České televize a Českého rozhlasu. Je to naopak téma, které vyvolává poměrně velkou diskusi. Vidím, že velice zpozorněl pan kolega Aleš Juchelka, ale nejenom on. Ne asi na všem se shodneme, ale myslím si, že je to novela velmi důležitá, protože zvyšuje stabilitu a odolnost veřejnoprávních médií.

Pevně věřím, že třeba v tom samotném principu zapojení Senátu se se všemi poslanci nemůžeme shodnout. Zaznívají tady názory, se kterými já naprosto nemohu souhlasit typu o nízké reprezentativnosti Senátu, na straně druhé si myslím, že v dlouhodobém hledisku, a proto vlastně se tyto novely chystají, to rozmělnění potenciálních politických vlivů na volby rad bude sloužit všem ku prospěchu, především veřejnoprávních médií jako samotných. Ale čeká nás velká diskuse v této oblasti na výboru při třetím čtení, tak určitě tam bude patřit i tato detailní diskuse.

Když jsem hovořil v množném čísle o novelách mediálních zákonů, tak mám na mysli to, že vedle této malé novely v současné době se intenzivně připravuje i tzv. velká novela zákonů o České televize a Českém rozhlasu, kde jejím hlavním úkolem je zajištění udržitelného hospodaření těchto veřejnoprávních médií. Těch cest je povícero, my především chceme směřovat k redefinici koncesionářského poplatku. Jenom zmíním to, že jak se často volá po pouhém zvýšení koncesionářských poplatků s argumentem na to, že inflace tu stávající výši znehodnotila, tak samozřejmě v těch absolutních číslech je to pravda, tak ale jako jsem hovořil u filmových pobídek o tom, jak se dramaticky proměnil filmový trh, tak tady to platí taky tak. Úplně zjednodušeně řečeno je prostě pryč doba, kdy třeba televizní vysílání České televize bylo v uvozovkách konzumováno pouze prostřednictvím televizních přijímačů, dnes se prostě běžně, zejména některé věkové kategorie, od televizí odvracejí a sledují veřejnoprávní vysílání prostřednictvím internetu. Takže i to by se mělo nějakým způsobem zohlednit v té platné legislativě. Ale chceme se zabývat samozřejmě i dalšími věcmi, jako je jsou nějaké technologické úpravy a podobně.

Velmi důležitým legislativním počinem, který chystáme, je velká novela audiovizuálního zákona. Má zásadně změnit filmové pobídky nebo jejich podobu. Chceme, aby už v první polovině letošního roku tento návrh zákona byl v mezirezortním řízení a výsledkem aby byla celková transformace Státního fondu kinematografie.

Úplnou novinkou je zákon o veřejné kulturní instituci. Velmi jsme pokročili po desetiletích přešlapování v jeho naplňování. Je to zákon, který velmi významně může pomoci zejména některým kulturním institucím v některých regionech, kdy není vůle různých úrovní samospráv především k společnému zřizování těchto organizací prostě proto, že k tomu nejsou adekvátní právní formy, a veřejná kulturní instituce tomu rozhodně může napomoci. Jedná se především o iniciativu Asociace profesionálních divadel, ale myslím si, že je tato budoucí právní forma VKI možná pro instituce dalšího typu.

Chystáme také dílčí novelu zákona o památkové péči, novelu zákona o některých druzích podpory kultury, zavedení statutu umělce, novelu knihovnického zákona, takzvanou trojnovelu. Fakticky veškerou legislativu, kterou má můj rezort ve své gesci, chceme nějakým způsobem novelizovat, změnit, protože podle mě čas už k tomu nadešel a v některých případech se opravdu ta doba, kdy tyto zákony stály stranou, neúnosně prodlužuje.

Tolik tedy, kolegyně a kolegové, k těm hlavní oblastem mého působení. Měl jsem původně připravené ještě další části, které se věnují oblasti památek i dalším, tak je už teď zmíním pouze výčtově. Jenom připomenu, že kromě finanční podpory obnovy památkového fondu jsme byli úspěšní na poli zápisu do seznamu UNESCO, program Nositelé tradice lidových řemesel byl zapsán do prestižního mezinárodního Registru osvědčených postupů pro zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Tradice vorařství byla zapsána na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO a v roce 2022 se uskutečnil několik let připravovaný projekt, velké zasedání generální konference Mezinárodní rady muzeí ICOM, kdy k nám dorazilo téměř 3,5 tisíce odborníků z muzeí, galerií a kulturních odvětví ze 123 zemí světa a byla přijata nová definice muzea. Také jsme přijali metodiku k fotovoltaickým systémům v rámci tedy památkové péče, abych byl přesný. Věnovali jsme se připomínání minulosti. Připomněli jsme si 80 let od provedení vojenské operace Anthropoid, nejenom Národní muzeum, ale i další instituce, myslím, velice nejenom důstojně, ale také edukativně, didakticky připomněly tuto klíčovou kapitolu našich moderních dějin. Vzpomněli jsme také na dvousté výročí narození Gregora Johanna Mendela.

Můj rezort se také významně věnoval podpoře velice poškozeného a cíleně poškozovaného kulturního dědictví a kultury Ukrajiny, 29. června jsem navštívil ukrajinský Lvov, kde jsem podepsal deklaraci, v níž jsme se připojili k tomu, že je zapotřebí Ukrajině pomáhat. Činili jsme tak, několik milionů korun směřovalo na obnovu nebo na podporu kulturních institucí na Ukrajině. Podpořili jsme také vysílání Radia Ukrajina v Česku, byl jsem v intenzivním kontaktu s Oleksandrem Tkačenkem, ukrajinským ministrem kultury, a chceme v tom pokračovat dále.

V rámci předsednictví, rád bych zmínil, jsme naplnili hlavní prioritu předsednictví v této oblasti, přijetí pracovního plánu Evropské unie pro kulturu na léta 2023 až 2026, uspořádali jsme několik odborných konferencí památkové péče, summit o Evropském kulturním dědictví pořádaný organizací Europa Nostra, odbornou konferenci na téma mediální a autorskoprávní regulace a samoregulace.

Mohl bych, dámy a pánové, pokračovat, nicméně svůj dnešní repertoár jsem pomalu vyčerpal. Popravdě řečeno, aplaus od opozičních kolegů nečekám, ale slibuji, že pokud mi zatleskáte, tak se sem už znovu nevrátím, protože děkovačku za tento kus, doufám, panu poslanci Babišovi a jeho volebnímu štábu vystaví příští víkend sami občané naší země. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk zprava a několika poslanců z řad ANO.)