Milé kolegyně, milí kolegové,

já si dovolím reagovat na podněty především mého ctěného kolegy Patrika Nachera i na některé další dotazy, komentáře, které tady v debatě zazněly.

Já jsem na většinu z nich již reagoval, když jsem odpovídal na podněty paní místopředsedkyně Dostálové, která na minulé mimořádné schůzi zformulovala 17 dotazů. Ale samozřejmě mimořádná schůze pokračuje, tak je zodpovím znovu nebo některé možná poněkud detailněji. A určitě, pokud bych na nějaký zapomněl, tak velmi rád je potom doplním.

Na jedinou věc z podnětů pana kolegy Nachera určitě neodpovím, a to je otázka změny zpravodaje ve volebním výboru. Nejsem členem volebního výboru, nezúčastnil jsem se toho jednání, neznám okolnosti, za kterých k této údajné změně došlo. Tak za to se omlouvám, za to by asi, nebo to by asi měli vysvětlit moji kolegové.

Vezmu vývoj této novely chronologicky a během toho chronologického výkladu zazní určitě odpovědi na velkou většinu těch otázek, které tady byly.

Zapojení Senátu do volby mediálních rad bylo součástí vládního prohlášení vlády premiéra Fialy. A já nejenže jsem ho naplnil nebo tímto návrhem zákona naplňuji, ale já se s ním jednoznačně ztotožňuji, protože ten návrh jednoznačně směřuje k posílení odolnosti veřejnoprávních médií, komplikuje jakékoliv politické pokusy o to, aby byli do mediálních rad voleni ti, kteří by byli poslušní příslušným politickým stranám prostě proto, že ty volební cykly Senátu a Poslanecké sněmovny jsou odlišné. Je odlišné jejich politické složení a tento mix vlastně způsobuje velké těžkosti těm, kteří by uvažovali nad tím, že by prostřednictvím mediálních rad chtěli takový neblahý počin naplnit.

My jsme připravili ten návrh zákona už v lednu roku 2022. Došlo tady potom ke střetu s Legislativní radou vlády, když pan ministr a můj ctěný kolega Michal Šalomoun tady říkal to zdůvodnění ze strany LRV, tak já jenom doplním to zdůvodnění ze strany Ministerstva kultury. Moji právní experti tento názor Legislativní rady vlády nesdílejí, nesdíleli a nesdílejí. My nejsme přesvědčeni o tom, že to nese znaky protiústavnosti. Ta naše argumentace vycházela z toho, že se jedná o tak zásadní změnu v podobě mediálních rad, že je legitimní ten důvod k volbě všech členů. Ale seznali jsme, že projednávání normy, která by byla tímto způsobem označena nebo ocejchována v Poslanecké sněmovně, potom v Senátu by ji zatížila příliš na to, než aby se pak soustředila pozornost na to meritum věci samé. My jsme nesouhlasili s názorem Legislativní rady vlády, ale ustoupili jsme v této věci a připravili verzi, která je předložena dnes.

Jeden z mých kolegů se ptal, kdy se tento návrh zákona objevil ve sněmovně? Sám jsem si to oprášil ve svých vzpomínkách, ten sněmovní tisk doputoval 30. června loňského roku. To by samo o sobě mohlo být odpovědí na otázku, nebo na obvinění, zda tento návrh zákona má sloužit k těm účelům, které tady kolegové z opozice opakovaně zmiňují, tedy k ovládnutí volby mediálních rad a jejich prostřednictvím k ovládnutí volby generálního ředitele. Ten návrh tady byl předložen v loňském roce. To je úplně časově absurdní úvaha, že bychom takové úvahy měli, ale samozřejmě tím, jak to projednávání se výrazně prodloužilo - mimo jiné připomenu, že poprvé byl zařazen v programu jednání Sněmovny tento návrh zákona v první červencové schůzi Sněmovny loňského roku, to znamená, on tady byl opravdu velmi brzy, ale tehdy i snahou, bych řekl, opozice, se na něj nedostalo, a tím pádem vlastně to projednávání pokračuje déle a déle.