Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové.

Já teď vystoupím vlastně na závěr těch, kteří se hlásili včera v rozpravě. Ale určitě jsem o tom připraven reagovat dál. Já bych si možná po tom závěrečném slově dovolil shrnout nějakou reakci na ta jednotlivá vystoupení. Teď bych tady chtěl přednést své dva pozměňovací návrhy, které předkládám tedy jako poslanec. Jeden je spíše technický, druhý je, bych řekl, z povahy té věci velmi zásadní.

Tím prvním je pozměňovací návrh pod sněmovním číslem 4854. Jedná se o pozměňovací návrh, který reaguje na to, aby financováním fondu, tak jako to potom plánujeme i u Státního fondu kultury, bylo opravdu méně závislé na provozních prostředcích poskytovaných Ministerstvem kultury. Jenom připomenu, že v současné době je státní fond kinematografie, ten současný státní fond, financován především příjmy z prodeje licencí filmů v majetku státu a částečně tou dotací.

My rozšiřujeme nebo navrhujeme rozšířit okruh těch způsobů, kterými lze fond financovat mimo dotace ze státního rozpočtu o to, aby se na financování fondu mohly využít ve výši 25 % výnosy z poplatků z kinematografického představení, zjednodušeně řečeno, tedy příjmy z prodeje lístků v kinech. Ten důvod je takový, že je to poměrně stabilní zdroj příjmů, tedy i předpokládáme stabilní zdroj fondu, ale nechceme, aby samozřejmě všechny příjmy této kategorie byly použity na provoz. Tak to omezení je takové, že je to 29 % výnosů z poplatků z kinematografického představení, maximálně však ve výši 10 milionů korun.

Potom ten můj zásadním pozměňovací návrh pod sněmovním číslem 4853, který reaguje na velkou diskusi, která vlastně měla dvě zásadní etapy. Tou první je dlouhodobá debata o výši finančních pobídek v České republice, jenom připomenu, že ta stávající výše je 20 %, která v době, kdy se s filmovými pobídkami začalo, tak byla, řekněme, standardní.

Postupem času ale začalo docházet k tomu, že v řadě zemí výše filmových pobídek narůstala, u nás zůstávala shodná. Ale neznamenalo to dlouhodobě to, že by filmový průmysl v Česku tímto trpěl, protože pořád jsme měli další přednosti, výhody, které řekněme vyvažovaly tu 20% výši filmových pobídek. Patří tam lokace, kterými Česko vyniká. V řadě skvělých filmů vidíte české, moravské hrady, zámky, historická centra měst a tak dále, i slezská, tedy abych to řekl správně. Přehledné právní prostředí, transparentní způsob vyplácení filmových pobídek, ale také, a zejména bych možná řekl vysokou kvalitou filmových profesionálů, kteří v tom průmyslu působí, počínaje těmi profesemi s vysokou mírou kreativity, ale až po profese technické, které jsou ale pro ty zahraniční produkce stejně důležité.