Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych za ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uvedl tento návrh novelizace zákona o pedagogických pracovnících a školského zákona.

Jak všichni víte, tento návrh je diskutován již poměrně dlouho. Zákon má svoji historii, v Poslanecké sněmovně i v tom předchozím období. Ta současná podoba návrhu, který se dostává dnes na stůl pléna Senátu, je výsledkem opravdu rozsáhlých debat mnoha aktérů.

Dovolte mi, abych připomněl hlavní obsahové změny, které jsou předmětem naší diskuse.

Zaprvé je to posílení manažerské role ředitele školy ve vztahu k uvádění nebo vstupu do profese učitele. Jde o to zavedení možnosti uznat na omezenou dobu předpoklad odborné kvalifikace učitele 2. stupně základní a střední školy k výuce předmětů, které svým charakterem odpovídají absolvovanému studiu.

Dlouhodobě je určitou tendencí ministerstva školství i celé řady politiků, kteří se zabývají vzděláváním, posilovat roli ředitele jako toho, kdo rozhoduje o vzdělávací agendě školy. Dobře víte, mnozí z vás jste starostové, že v dnešním decentralizovaném modelu ve skutečnosti ředitel školy má celou řadu dalších úkolů, zodpovídá nejen za bezpečnost práce, hygienické předpisy, požární předpisy a podobné věci, odpovídá za vyřizování účetnictví školy a podobné věci. To je úloha, která úplně nutně nesouvisí s jeho primární zodpovědností. Ale myslím si, že dnes míříme ke stavu, kdy zdůrazňujeme zodpovědnost ředitele za vzdělávací agendu a hledáme cesty k tomu, jak mu například prostřednictvím středního článku ulevit od některých administrativních povinností, byť v tom lze udělat mnohem více. Ale je to důležité. Panuje poměrně široký konsensus o tom, že ředitel je ten, kdo má nastolovat vzdělávací agendu, proto také je nejkompetentnější posoudit, koho ve škole potřebuje.