Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte, abych vás všechny pozdravil. Kolegyně mi daly úplně nový kapesníček a roušku, abych nedělal ostudu, a abyste mě moc netrápili, ale přesto jsem rád, že se můžeme i v těchto náročných dobách sejít.

Dovolte, abych představil první ze svých návrhů zákona týkající se nájemců v komerčních prostorách.

Tento zákon – a to bych vypíchl před závorkou – v zásadě kopíruje skoro stoprocentně přístup Německa k komerčním nájemcům, myslíme tím tedy obchodníkům nebo podnikatelům v oblasti služeb, a vytyčuje do určité míry vztah vůči pronajímatelům. Německý návrh jde maličko jinak ve smyslu toho, že se hůře vydefinovává ten nájemce, který byl bezprostředně postižen, musí prokázat svému pronajímateli, že je v situaci, kdy není schopen splácet v důsledku koronaviru. My jsme na to šli jednodušeji, a to tak, že se to vztahuje – a to je první důležitá zpráva – pouze na nájemníky, kteří byli vlivem vládního usnesení a nařízení odstaveni od svého běžného podnikání. To je první věc.

Druhá věc. V návrhu podobně jako v Německu navrhujeme pouze to, že v době, a to je tzv. rozhodná doba, kterou jsme dali od 12. března do 30. června, nemůže dostat nájemce od svého pronajímatele výpověď, přičemž je povinen, pokud tedy nebude splácet, že logicky je rozhodující, že nedostane výpověď, protože nesplácí, to dlužné nájemné, které může vzniknout až do toho 30. června, splácet v následujícím období, a to období je ohraničeno tzv. ochrannou dobou, a ochranná doba je do 31. prosince 2020. Korektně říkám to, že když jsme byli v Poslanecké sněmovně, že původní návrh byl totožný s německým návrhem, a tady se lišíme, který dával až dva roky na to, aby se nájemné splatilo. Také jsme to tam měli, nicméně po dohodě se všemi, kteří jsou v právu kovanější i s ohledem na to, aby to nenapadlo Ústavní soud, nám doporučeno, abychom dobu zkrátili do 31. 12. 2020, což jsme učinili, Poslanecká sněmovna to následně schválila. Samozřejmě, že si uvědomuji, že je to nestandardní opatření, které do určité míry zasahuje do toho komerčního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, na druhou stranu my nepřipravuje pronajímatele o bezprostřední zisk, my pouze do určité míry stanovujeme nějaký zákonný rámec nebo navrhujeme zákonný rámec pro stav, který už ve valné většině se skutečně dělá a realizuje. Nutno říct, že nájemce s pronajímatelem se, nechci říct ve většině, ale v celé řadě případů dokázali dohodnout. Nicméně bylo to pokaždé jinak. Někdo dal někomu pět měsíců odklad, někdo dal měsíc, a někde se skutečně třeba také i nedohodli. Čili z tohoto důvodu se domníváme, že by měl být nájemce v této kritické době určitým způsobem chráněn, a to tedy alespoň tím, že nedostane výpověď. Samozřejmě beru i argument takový, který se objevuje ve smyslu toho, a co ti pronajímatelé? Jedna věc je ta, že se můžeme bavit o tom, jestli by vůbec to nájemné dostal či nedostal, protože v době, kdy zcela evidentně nemůže prodávat, má nulové příjmy, tak je dost pravděpodobné, že stejně dochází k prodlení, tak takhle dáváme aspoň nějaký zákonný rámec tomu prodlení, a pochopitelná otázka je, a co jeho závazky, my si pouze nevytváříme tzv. dominový efekt. Nedovolili bychom to udělat, pokud by souběžně se nepřipravovalo to, že dojde i k odkladu splátek v úvěru a všech finančních půjček. Což jak určitě víte, se projednává a je to v nějakém režimu schvalovacím podobně jako toto.

To znamená fakticky my říkáme, že hlavní výdaje, spojené třeba se splátkami hypoték nebo se splátkami prostě bankovních úvěrů dlouhodobých a tak dále, budou s tímto spárováno. A pronajímatel by se neměl dostat do té pasti v hotovosti. Nevztahuje se to, to je poslední, co bych řekl, na služby spojené s nájemným. To znamená, pokud to je zařízeno, což je prakticky každý vztah, s nějakou energií, nějakým třeba marketingovým poplatkem a tak dále, tak to se do toho nevztahuje. Jinými slovy to nájemce platit musí. S tím ale, že vycházíme z toho, že jsou obvykle velmi nízké, protože když neprovozuje činnost, tak tam není žádný vyšší náklad. Současně je třeba říci, že tímto nechceme ukončit vztah a velmi intenzivně pracujeme na tom, že jim dáme ještě, nájemcům, ve vztahu k pronajímatelům určitý další bonus. V tuhle chvíli doaranžováváme celý mechanismus, řešíme to s Asociací pronajímatelů, se zástupci nájemníků. A jsme inspirováni takzvaným slovenským modelem. Slovenský model říká, že pokud stát přispěje určitou částkou na pokrytí nákladů spojených s bydlením, sleví rovněž pronajímatel, a tím pádem pro nájemce to bude ještě výhodnější. Zjednodušeně řečeno, kdybychom nastavili mechanismus 33 %, 33 %, 33 %, po třetinách, a říkáme, že by bylo nájemné, dejme tomu, 100 tisíc korun, stát by přispěl 33 tisíc korun, stejně tak by musel pronajímatel slevit 33 tisíc korun, pro nájemce by to vylo 33 tisíc korun. To znamená, na Slovensku mají poměry trošku jinak, ale já jsem to uvedl jen ilustrativně. Toto se nám nezdá jako špatný mechanismus. Dopad do státního rozpočtu by se dal ustát. Kde je trošku slabé místo tohoto? Je v tom, že u těch řekněme dobře identifikovatelných nájemců a pronajímatelů by to zřejmě nebyl úplně velký problém, protože mají nepochybně nějaké dlouhodobé vztahy, a podle toho se to dá odvodit. Samozřejmě problém by mohl nastat u možná tisíců nebo desítek tisíců malých nájemců, typický příklad někde hospůdka na růžku, která má vztah se svým pronajímatelem a nemusí to třeba být na bázi bezhotovostních převodů, může to být na bázi hotovostních převodů, možná by se tam těžko dohledával mechanismus toho, kolik vlastně platil, jak platil, kdy platil, jak smlouva vypadala. Jinými slovy snažíme se dneska najít takový mechanismus, který by umožnil určitou úlevu nájemců, zapojení státu a vlády, na druhou stranu abychom zase z toho neudělali něco, kde by se to dalo i zneužívat. Ale to je prostě nějaký mechanismus. Já jsem jenom považoval za správné, abych vám tady řekl, že se tady na tom pracuje a že se domníváme, že by to s tím mělo být svázáno. Je zde ještě druhá varianta, a to je varianta určité i záruky pro pronajímatele, kteří by měli od nájemců garantovanou státní záruku za to, že zaplatí. Jinými slovy vytvořil by se mechanismus, alias COVID 1, COVID 2 a bylo by to třeba COVID nájemné. I to by se dalo zrealizovali, opětovně museli bychom domyslet, jakým způsobem to potom dělat, třeba pro úplně nejmenší nájemce, pakliže by to pronajímatel vůbec vyžadoval. Jinak nevstupujeme do toho vztahu dál, pokud samozřejmě se domluví jinak a na jiné bázi, tak pronajímatel s nájemcem pochopitelně můžou.

Děkuji mockrát.