Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,

chtěl jsem moc poděkovat za z mého pohledu velmi věcnou diskusi. A musím říct, že jsem až překvapen, jak racionálně to probíhá, protože toto je samozřejmě velmi citlivé téma a vše, co se týká obnovitelných zdrojů a fotovoltaiky vždycky budí obrovské emoce. Tím spíše, když je to třeba před volbami, o to více si toho cením.

Když dovolíte, já bych reagoval a nebudu to prodlužoval příliš dlouho, na pár vašich námětů, které zde zazněly už i v průběhu dopoledne. A trošku hned si vezmu zezadu tu poznámku paní senátorky Seitlové. Já jí rozumím, co se týká toho času, i rozumím tomu, že se jedná o velmi náročnou legislativu. Navíc jsme se už kdysi spálili před těmi deseti jedenácti lety, ale nemůžu si odpustit říct, co jsem říkal před třemi hodinami, když jsme se bavili o tom energetickém zákonu, kdy nám pan předseda Vystrčil předložil souhrn návrhů, že takto není možné o tom teď diskutovat. A mrzelo mě, že to nebylo předtím a o to víc si vážím toho, že jsme se racionálně na hospodářském výboru domluvili na tom, že si vezmeme týden a do té doby se pokusíme nad těmi body sednout. A má-li se něco ve finále ještě něco měnit, tak aby to bylo vygoneciováno z obou stran.

Co se týká finální garance, ministerstvo průmyslu musí dělat pochopitelně kompromisy. Možná, že kdybychom my připravovali ten návrh, tak by to bylo ještě trošku jinak. Ale ve finále jsme v politické realitě a ta politická realita odpovídá určitým dohodám ve sněmovně, odpovídá určitým dohodám v Senátu a hlavně musí respektovat to, že ve finále ten zákon bude přijat. Protože to nejhorší, co bychom mohli udělat, je to, že bychom tento zákon nepřijali kvůli tomu, že bychom se dohadovali, jestli výnosové procento má být 8,4 nebo 9,5 nebo cokoliv jiného. Proto si myslím, že ty závěry, které byly v Senátu, jsou akceptovatelné a jsou v zásadě pro všechny strany podle mého názoru přijatelné.

Teď dovolte, abych se ještě vrátil k tomu, co říkal pan senátor Čunek k té minulosti. Já jsem to zde neotevíral proto, protože jsem nechtěl čeřit vody. Nechtěl jsem, abychom z toho udělali gigantické politikum, protože to bylo zásadní selhání ledy aktérů, kteří u toho byli. Ať už to byli ti, které jste zde jmenoval, já osobně považuji za největší problém, který byl, to byl tuším březen nebo duben 2010, v té době, když už všichni věděli, že se má tahat za ruční brzdu, tak to měli zastavit. A nemělo se tam dávat těch dalších x-měsíců do konce roku. Tam se dala záminka k tomu, že se začalo spekulovat, narychlo stavět. A všechny ty příběhy, které známe, které bohužel dopadly i tak, že ti lidé jsou ve vězení, tak do značné míry byly způsobeny benevolencí sněmovny. A bavme se o tom, jestli to byla benevolence, jestli to byl cíl, jestli to bylo zlobbované nebo jestli to byla dobrá vůle někomu pomoci a špatný odhad. Já to nevím, můžeme se o tomto bavit mnoho a mnoho let. A určitě se o tom budou psát eseje, knížky a já nevím, co všechno.