Jestli jsem na něco z uplynulého roku hrdý, pak na to, že ještě dokážeme poznat zlo, postavit se mu a naopak pomáhat těm, kteří to potřebují.

Možná nejsme největší a nejvýznamnější mocnost, ale na tom nezáleží. Jak víme, i malý hobit může rozhodnout o tom, jak vše dopadne.

Vypůjčím si úryvek, ve kterém je hodně pravdy...

Je to jako ve velkých příbězích. V těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat, jaký býval, když se stalo tolik zla? Ale nakonec stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly. I když byl člověk ještě malý a nechápal proč. Ale myslím, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli dost možností vrátit se, ale nevrátili se. Šli dál, protože se něčeho drželi. V tomhle světě ještě je dobro. Stojí za to o něj bojovat.