Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Vzhledem k tomu, že se jedná o druhé čtení návrhu zákona, který byl současně tedy do dnešního dne poměrně podrobně diskutován jak na podvýboru pro insolvence, tak potom na samotném ústavněprávním výboru, za což tedy všem členům jak výboru, tak podvýboru mimořádně děkuji.

A pokusím se být při představení tohoto návrhu, resp. při uvedení tohoto bodu maximálně stručný. Jedná se tedy o vládní návrh zákona, který už byl předložen v minulém volebním období. Navazuje v podstatě tedy na něco, co už tady bylo projednáváno. A smyslem tohoto návrhu zákona je, otevřít institut oddlužení širšímu okruhu osob. Z věcného hlediska je potřeba říci, že ten institut oddlužení dneska už v zákoně je. Ti, kteří na něj dosáhnou, plní ty své závazky v poměrně velkém obsahu. Mimochodem téměř 30 % z nich v tom režimu oddlužení zaplatí 100 % svých závazků.

Nicméně problém je v tom, že při vstupu do toho oddlužení se zkoumá, zda budou schopni uhradit alespoň 30% svých závazků, což samozřejmě ne všichni schopni jsou. Zároveň je potřeba říci, že Česká republika byla v uplynulých letech, a ono je to bezesporu do značné míry dáno jinou právní úpravou než je insolvenční zákon, resp. absencí předchozí právní úpravy. Je to dáno tím, že relativně dlouho jsme tady neměli uspokojivou úpravu spotřebitelského úvěru. Ta úprava je účinná teprve od roku 2016. Předtím tedy tady v oblasti půjček, v oblasti závazků, typicky v oblasti spotřebitelských úvěrů vládla poměrně velká džungle, která logicky vedla k tomu, že celá řada lidí mnohdy ze své vlastní nerozvážnosti se dostala do tzv. dluhové pasti.

Dnes máme v České republice skoro milión lidí v exekuci. Když k nim připočteme jejich rodinné příslušníky, osoby, které jsou na nich závislé, tak se potom dostáváme na číslo ještě výrazně vyšší. Přitom platí, že většina z nich na sobě má více než jednu exekuci. To znamená, podléhá více exekucím. Mnohdy se jedná o pět, o deset exekucí, kdy samozřejmě ti lidé nejsou za běžných okolností v žádném případě do konce svého života schopni ty své dluhy splatit. Jaké to vyvolává externality? Oni odcházejí do šedé ekonomiky, pracují načerno, protože jakýkoliv příjem, který dosáhnou, je pro ně neperspektivní, protože o něj hned poměrně záhy přicházejí.

Ten institut oddlužení by se měl tedy otevřít širšímu okruhu lidí než jsou pouze ti, kteří jsou schopni splatit alespoň 30 % svých závazků během pěti let. Ostatně podobná právní úprava platí ve všech sousedních státech a Česká republika je v tomto směru nejpřísnější. Ten návrh zákona, tak jak je předložen, a jak byl diskutován na podvýboru a na výboru přitom přichází se dvěma poměrně zásadními změnami oproti stávající právní úpravě.

První z nich je, že v rámci toho režimu pětiletého oddlužení odpadává ta bariéra povinnosti splatit alespoň 30 % závazku. Jinými slovy - ten návrh předpokládá, že v zásadě do režimu oddlužení bude moci každý, kdo bude připraven a ochoten v rámci svých možností podle tedy svých schopností splácet své závazky, přičemž se počítá s tím, někdy se říká, že se pracuje s nějakou nulovou variantou, že nebudu muset splatit nic, to není... To je ovšem poměrně velká zkratka. Nejedná se o nějakou dluhovou amnestii. Ti lidé budou povinni platit minimálně náklady na samotné insolvenční řízení, což tedy včetně DPH je nějakých 1 100 korun měsíčně a plus samozřejmě případně prioritní pohledávky jako je výživné a dle možností tedy další závazky. Kolik splatí během těch pěti let v zásadě není úplně rozhodné. Musí splatit maximum, co mohou.

Nicméně na konci přece jenom tedy, a teď se bavíme ve znění pozměňovacího návrhu, který tedy bude podán ústavněprávním výborem, protože s ním ministerstvo plně, plně souhlasí a podporuje ho. Uplatní se 30 % z hlediska případného prokazování splnění podmínek k exekuci. Já s tím nechci zbytečně zatěžovat, předpokládám, že ten návrh bude představen později potom zpravodajem ústavněprávního výboru.

Druhým benefitem, který ten návrh přináší je uvolnění, resp. rozvolnění režimu oddlužení pro ty, kteří jsou schopni splácet více. Jako určitý tedy benefit pro tyto dlužníky ten návrh předpokládá, že bude možné oddlužit se nejenom v té pětileté době, ale i v době tříleté, a to konkrétně v případě, že ten dotyčný splatí v této tříleté době určité procento svých dluhů. Konkrétně ten návrh počítá s 50 %, ale já už avizuji, že se tady asi objeví návrh na nějaké dílčí úpravy, u kterých samozřejmě může být dále diskutován, a který ten princip nerozbourává, což samozřejmě zase má motivovat k tomu, aby se ti dlužníci vrátili, pokud možná co nejdříve do běžného ekonomického a sociálního statusu. Aby vyšli z té šedé zóny, do které je nutí ten režim jejich dluhů vstupovat, tak aby nepřiznávali své příjmy atd.

A my od toho návrhu zákona očekáváme celou řadu pozitivních přínosů. Předně jde o to, že vystoupením z té šedé zóny samozřejmě dojde k narovnání určité deformace na trhu práce. Zároveň dojde k tomu, že stát přestane vyplácet případné sociální dávky tam, kde by je vyplácet neměl, protože budou přiznávány legálně příjmy a řada lidí z toho režimu vypadne. A ono to koneckonců bude, ono to koneckonců bude přínosné i pro samotné věřitele, byť to tak na začátku možná nevypadá. A to konkrétně v tom, že tam bude získána efektivnější kontrola nad tím, jestli jejich dluhy jsou plněny nebo ne. K tomu návrhu já ještě můžu říci, že ta diskuse nad ním byla opravdu poměrně obsáhlá. My jsme ho řešili mimo jiné i se soudci, kteří tedy se věnují insolvenčnímu řízení a věříme, že tedy návrh, se kterým přicházíme, případně tedy ve znění těch pozměňovacích návrhů, kde s většinou jsme vyslovili souhlas, pokud se bavíme o návrzích z ústavněprávního výboru, tedy je přínosem. A moc tedy věřím v to, že bude postoupen do dalšího, to znamená třetího finálního čtení.

Děkuji za pozornost.