Nejdříve chci poděkovat panu místopředsedovi Havlíčkovi a paní místopředsedkyni Kovářové, že mi umožnili bezprostředně reagovat na kritiku pro kritiku. Jinak se vystoupení paní poslankyně Schillerové nedá nazvat. Já nevím, čemu nerozumí a proč neposlouchá, když vysvětluji návrh státního rozpočtu pro rok 2023. V prvém čtení byla hlavní kritika, že ani náhodou nevybereme na těch dvou opatřeních - to je odvod od výrobců elektrické energie z každé vyrobené megawatthodiny a z windfall tax - 100 miliard korun.

Osm hodin jsem tady poslouchal dotazy a zpochybňování čísla 100 miliard korun. Trpělivě jsem odpovídal a vím přesně, co jsem říkal a proč jsem to říkal. To je to, že máme k dispozici dva nástroje a to je odvod výrobců elektrické energie z každé vyrobené megawatthodiny a windfall tax. Že tyto dva nástroje se doplňují a že záleží na tom, jak nastavíme parametry a podle nastavení parametrů jeden bude fiskálně významnější, než druhý. Na tom se nemusí měnit vůbec nic.

Ty odhady, které paní poslankyně Schillerová tak zpochybňuje u příjmů z obou těch opatření, dělaly odborné útvary Ministerstva financí, kde jsem neprovedl žádné personální změny. Tudíž to jsou odborníci, kteří léta pracují na Ministerstvu financí, které jsem tam nechal, které jsem nevyhodil a nepřivedl jsem si žádné jiné. Nedostali žádné politické zadání, nedostali ode mě žádné číslo, které do svých kvalifikovaných odhadů příjmů mají dát a jak pan náměstek Kouba, tak pan náměstek Fojtík, si za těmi čísly, které jsou v těch dvou různých materiálech, stojí. Ale vznikaly v jiném časovém horizontu.

Já jsem tady poctivě říkal, že tyto dva nástroje se doplňují a že jsem si jist, že vybereme těch 100 miliard. Ještě jsem k tomu říkal, že to považuji za konzervativní odhad Ministerstva financí, který jsem říkal - a dneska to zopakuji - že konzervativní znamená, že je spíše pesimistický, že možná se vybere více. Takže kritika před několika týdny v prvním čtení byla, že nevybereme 100 miliard. Šmik, dneska je 16. listopadu a kritika už není, že nevybereme 100 miliard, ale že vybereme možná více.

Zopakuji, co říkám pro prvé čtení. Oba dva ty nástroje jsou zatíženy množstvím nejistot, ale odvod z vyrobené megawatthodiny je zatížený mnohem menší fiskální nejistotou, než odvod z windfall tax, protože tam jsme se shodli v naprosté většině, že budeme windfall tax danit za zdaňovací období 2023. Je logické, že těch nejistot je mnohem více. Kdybychom uplatnili jeden strop pro výrobce elektrické energie bez ohledu na zdroj, který k výrobě ten producent používá, tak by - snažím se odpovídat, ale pana poslance to nezajímá, to nevadí. Já tomu rozumím, nijak to nezpochybňuji.

Zopakuji. Kdybychom použili jeden strop pro odvody z vyrobené megawatthodiny bez ohledu na typ zdroje, tak by byl nižší výběr z těchto odvodů, tím pádem vyšší mimořádný zisk a tím pádem vyšší příjem z mimořádné windfall tax. To je úplně jednoduché. To jsem říkal v prvém čtení, říkám to v druhém čtení, říkám to ve všech rozhovorech, ve všech mediálních vystoupeních. Kdo chce, to pochopí, kdo nechce, tak to nepochopí.

Vláda navrhla a bude se to v pátek projednávat, stropy stanovit podle zdroje. Princip, který jsme zvolili, je cost plus, to znamená náklady plus přiměřený zisk. Se všemi klíčovými výrobci elektrické energie jsme trpělivě vedli mnoho týdnů na denní bázi expertní jednání, kdy oni dodávali podklady k tomu, abychom férově stanovili podle typu zdroje ty náklady. A to se stalo. Tudíž z tohoto nástroje vybereme fiskálně více než z windfall tax. Ale pořád platí to, co je v rozpočtu. To, co byl můj závazek, který jsem tady řekl v prvém čtení, že z obou těch dvou nástrojů dohromady vybereme 100 miliard korun. To není žádné žonglování. To je částka opřená o odborná stanoviska dvou sekcí Ministerstva financí. A jenom jsem řekl a na tom trvám, že ty parametry spolu souvisí. Když fiskálně zvýšíme význam jednoho opatření, fiskálně tím snížíme dopad druhého, význam druhého opatření a naopak.