Ministerstvo obrany k tomu kroku přistoupilo v návaznosti na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 888 z 1. října tohoto roku, které ukládá vládě přijmout opatření k ochraně bezpečnostních zájmů České republiky v souvislosti s uprchlickou krizí a v souladu s povinností zajistit vlastními silami bezpečnost České republiky a jejích občanů i s využitím vojenských schopností Armády České republiky.

Uprchlická krize svou podstatou představuje ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky a stává se nedílnou součástí všeobecně se zhoršující bezpečnostní situace. Ochrana podstatných bezpečnostních zájmů ČR vyžaduje nedopustit snížení vojenských schopností naší armády pro případ plnění závazků ve smyslu naší účasti v možném operačním nasazení v rámci Severoatlantické aliance. Zajištění připravenosti armády k plnění těchto předpokládaných úkolů vyžaduje doplnit v krátkém čase řadu věcných prostředků tak, aby nedošlo k omezení povinných operačních zásob včetně prostředků výzbroje a materiálu podle norem NATO, a současně zajistit plnou kompatibilitu s již zavedeným materiálem, a to včetně materiálu pro vybavení případně povolaných záloh.

Je třeba zdůraznit, že tento materiál není určen k použití proti migrantům, ale k umožnění plnění úkolů Armády České republiky. V žádném případě se nejedná o pořizování materiálu navíc. Ve všech případech jde o materiál, jehož pořízení bylo plánováno, ovšem později. V podstatě došlo jen k urychlení jeho pořízení a nevyžaduje to ani navýšení plánovaných finančních prostředků.

Vzhledem k nutnosti rychlého pořízení uvedeného materiálu a k tomu, že se jedná o zakázky, jejichž předmětem je pořízení vojenského materiálu nezbytného k ochraně bezpečnostních zájmů České republiky, rozhodlo Ministerstvo obrany při jeho pořízení aplikovat výjimku podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona 137/2006, o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

Ještě bych rád dodal, že možná to formulačně nebylo nejšťastnější, ale nebylo to formulováno tak, že to je pouze v souvislosti s migrační krizí, ale právě s nutností doplnění. Není nejmenšího sporu v té věci, že ta armáda je hluboce podinvestovaná z minulých let, že budeme nabírat podstatně vyšší počty vojáků a snažíme se dostat na ty stavy, na kterých být máme, a chceme, aby tito vojáci byli patřičně vyzbrojeni. Jedná se vesměs o materiál, který je už ve výzbroji naší armády, materiál, který se osvědčil. A nedokážu si představit situaci, kdy bychom po akvizici - řekněme - několika tisíc kusů konkrétních útočných pušek pro další doplnění o několik stovek či tisíců kusů útočných pušek vyhlašovali otevřené výběrové řízení. Takto se armáda skutečně vyzbrojit nedá, a to taky že žádná na světě.

To jenom ve vší stručnosti. A znovu říkám, že samozřejmě je to - dovolím si říci - i trošičku takový žurnalistický přístup využít té formulační neobratnosti a na ní to celé stavět. To si myslím, že není úplně fér. Nehledě na to, že voják, který má přes rameno útočnou pušku, je jiný voják, který má přes rameno pendrek. Čili ta puška není nutně na to, aby střílela, ale je součástí image toho vojáka, jeho jakési rozhodnosti a síly. To si myslím, že je nade vší pochybnost. Ale jedná se jenom o část toho materiálu. Převážná část měla jasnou vazbu na věci, které by mohly souviset právě s migrační krizí.