Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády,

předstupuji před vás skoro přesně rok po tom, co naše vláda získala důvěru. Během posledních dvanácti měsíců se ANO pokouší vyslovit naší vládě nedůvěru už podruhé. V obou případech byla strategie hnutí Andreje Babiše stejná; po nás ať přijde potopa. Nemohu se proto zbavit dojmu, že svolávání schůzí Sněmovny k vyslovení nedůvěry vládě se řídí jen kalendářem majitele ANO Andreje Babiše a jeho podnikatelsko-politickými zájmy.

Asi nikomu nemusím připomínat, že do druhého kola prezidentských voleb zbývají pouhé dva týdny. To mi dovolte drobně okomentovat. Česká republika v roce 2023 i v letech, které nás čekají, nepotřebuje chaotu, který hledá inspiraci v Trumpovi a Bolsonarovi, nýbrž potřebuje ve svém čele státníka. Ostatně byli to právě americký a brazilský exprezident, kteří svojí nenávistnou a rozdělující rétorikou zfanatizovali své příznivce natolik, že po neúspěšných volbách zaútočili na parlamenty svých zemí. O nic takového Češi nestojí. Slovům, které jsme slyšeli od Andreje Babiše, jsem příliš nerozuměl. Nejprve sliboval smír a diplomacii, aby následně přišel se žlučovitým projevem zlého a zhrzeného cynika. V zoufalé snaze vyhrát volby za každou cenu se uchýlil k těm nejhorším lžím, pomluvám a polopravdám, aby znechutil všechny, kteří chtějí volit jeho protikandidáta. A do té míry, že i místopředseda jeho vlastního hnutí v reakci na to zvažuje odchod z ANO. (Nesouhlasný šum v levé části jednacího sálu.) Nedovolil bych si někomu říkat, koho má volit, nicméně příkopy, které Andrej Babiš dnes ve společnosti hloubí, jsou přinejmenším stejně hluboké jako ty, které vykopal současný prezident Zeman. Troufnu si říci, že Česká republika má po Zemanově desetiletce mnohem na víc. Proto v následujících slovech opomenu, proč chce dnes ANO svrhnout vládu a vezmu to jako příležitost. Příležitost informovat vás o tom, co se nám za poslední rok na ministerstvu podařilo a nastínit plány Ministerstva zdravotnictví na následující rok. Také uvedu na pravou míru některé mystifikace, které zazněly zde či v mediálním prostoru a nebyly - diplomaticky řečeno - úplně přesné. Konec konců rok od získání důvěry je ideální příležitost k rekapitulaci a skládání účtů.

Nyní samotné činnosti Ministerstva zdravotnictví po třinácti měsících od nástupu této vlády. Téma, které má momentálně nejvyšší prioritu, je řešení nedostatku některých léčivých přípravků. Jde o problém, se kterým se potýká celá Evropa a rámec tohoto problému nastínil ve svém vystoupení premiér Fiala. Mám pro vás jednu aktuální informaci. Do České republiky během ledna a února dorazí díky jednání s výrobci, distributory téměř půl milionu balení antibiotik v různých skupinách a různých šaržích. Dovolte mi situaci popsat. Začnu příčinami. Ony tady padly zmínky o příčinách, ale já si to dovolím zopakovat. Zejména v tomto směru dochází i u některých poslanců k jistému zmatení v otázce, co k současné situaci vedlo a jestli s ní Ministerstvo zdravotnictví mohlo snad udělat víc, než momentálně dělá. Celou situaci ovlivňuje kombinace hned několika faktorů. Prvním z nich je výrazně vyšší nemocnost občanů běžnými respiračními a chřipkovými onemocněními, než tomu bylo v roce 2020, 2021, v roce 2019. K tomu se přidaly výrobní problémy. U řady léčiv chybí některé z jejich komponent nebo obalový materiál. Pochopitelně vliv má i covid-19, především situace v Číně, který narušil dodavatelské řetězce, zejména z jihovýchodní Asie, což vede k nedostatku i po celé Evropě. Ale ten nedostatek je v podstatě celosvětový. A samozřejmě nepomohlo ani nedostatečné plánování výrobců. Obvykle svoji produkci plánují s předstihem šesti až osmnácti měsíců, což ale zřejmě všichni zdravotníci v této místnosti ví. Vzhledem k tomu, že v covidových letech byla nemocnost běžnými respiračními onemocněními výrazně nižší, nedokázali se výrobci připravit na období, kdy sundáme respirátory, uvolníme opatření a vrátíme se k předcházející situaci, tedy takové, kdy na přelomu roku přichází silná vlna běžných onemocnění, tentokrát znásobená předcházejícími slabšími roky. Ministerstvo zdravotnictví má ze zákona jen velmi omezený prostor k tomu, aby takovým situacím mohlo předcházet. To je mimochodem jedno z dědictví předchozích vlád nebo předchozí vlády, která s tím neudělala vůbec nic. Já jsem naopak hned po svém nástupu začal připravovat novelu zákona o léčivech a je potřeba poděkovat Poslanecké sněmovně, Senátu a konec konců i prezidentu České republiky, že ji podepsali velmi rychle a schválili velmi rychle, která nám od 1. prosince loňského roku umožnila zajistit mimořádné dodávky léčiv a především stanovit jejich úhradu ze zdravotního pojištění. Tyto dva kroky, že mohu na základě mé novely, kterou Poslanecká sněmovna a Senát schválily, dovážet na mimořádný dovoz léčiva od 1. prosince loňského roku a stanovit jejich úhradu, jsou velmi silné nástroje, které z žádných mých předchůdců neměl. A já je hned využil. Poprvé 1. ledna pro tablety určené k léčbě covidu a vzápětí pro antibiotika a další skupiny. Těmto přípravkům nebylo předtím možné stanovit úhradu při předepsání na recept, protože standardní mechanismy to neumožňovaly. To jsme změnili. Už zítra půjdu na vládu s další žádostí o stanovení úhrady, a to pro antibiotika, která se nám podařilo pro naše pacienty zajistit z jiných zemí Evropské unie, a budu v tom pokračovat každý týden, každou středu, každou vládu.