Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych vám předtím, než tedy budete hlasovat, vůbec řekl, o čem ten zákon je, protože mám pocit, že to, co jsem tady slyšel a co slýchám v posledních dnech a možná co slýchají i ti lidé, co jsou na demonstraci před Poslaneckou sněmovnou, tak zkrátka nejsou pravdivé informace. Jsou to zkreslené informace, jsou to pokroucené informace, které mají vyvolat možná nějakou obavu, nějaký strach z omezení práv, ale prostě to není pravda.

Ten zákon tak, jak je připraven, skutečně je čistě technická norma. Ano, souhlasím s tím, že tady byla předtím jiná verze zákona za mého předchůdce. Já, když jsem přišel do funkce ministra zdravotnictví, jsem jasně řekl, že ten zákon musí být tzv. očesán na kost, to znamená nejsou tam žádné informace o tom, že by člověk, který má covid pas, byl nějak omezen na svých právech. Nenajdete tam jednu takovou informaci o tom, že by covid pas mohl omezit člověka na jeho právech někam vstupovat nebo něco podobného.

Ta právní norma, novela zákona o ochraně veřejného zdraví, řeší pouze a jedině to, že je tady nějaký certifikát, který dnes posvětili i poslanci Evropského parlamentu drtivou většinou hlasů, kde určitě jsou i vaši kolegové zastoupení v těchto hlasech, které ho podpořily, a tento certifikát má nějakou strukturu, je samozřejmě vydáván člověku, který je očkován, který je testován nebo prodělal onemocnění - to tady také můj předchozí řečník zapomněl zmínit, že to jsou tři způsoby - jednak očkování, jednak testování, jednak prodělání onemocnění - a na základě ztotožnění toho člověka tento člověk dostane o tom to potvrzení. A dostane ho skrze buď elektronickou formu, elektronickou identitu, nebo u poskytovatele zdravotních služeb na základě tedy vytištění listinného certifikátu.

A to je vše. To je vše, co tento zákon obsahuje. Neříká o tom, kde ten certifikát bude použitelný, nebude použitelný, co na základě něj je možné dělat, co není možné dělat, takže toto je skutečně naprostý základ toho, že tady je tento certifikát, který potvrzuje, vlastně autentizuje to, že ten člověk buď je očkovaný, prodělal onemocnění nebo je testovaný. A samozřejmě primárně to děláme pro to, abychom umožnili lidem cestovat v rámci celé Evropské unie. Ano, pan místopředseda Okamura prostřednictvím pana místopředsedy říká to, že vlastně to můžeme vyjednat bilaterálně.

Takže budeme jednat se sedmadvaceti zeměmi Evropské unie, což samozřejmě je naprosto nereálné. My jsme jednali bilaterálně se sedmi zeměmi, ale není možné vyjednat samozřejmě všechny podmínky se všemi zeměmi. Proto právě Evropa přistoupila k tomu, že tady bude jednotný systém, jednotné ověření tak, aby skutečně lidé mohli svobodně se pohybovat po celé Evropské unii. A to si myslím, že je něco, co lidé očekávají. Nastávají prázdniny, nastávají dovolené, chtějí jet do Španělska, do Itálie, do všech těchto zemí k moři a prostě toto je něco, co umožňuje, aby se prokázali, že skutečně jsou bezinfekční, to znamená splnili některou z těchto podmínek.

A ano, můžeme tady se bavit o tom, že covid neexistuje a něco podobného, ale zkrátka stále čelíme pandemii, která tady prostě je, existuje, máme tady import mutací ze zahraničí a podobně, takže myslím si, že je naprosto legitimní, aby tady bylo nějaké ověření toho, že člověk jakoby je bezinfekční, že to skutečně není nějaká hrozba pro ochranu veřejného zdraví. A to je něco, co ten certifikát osvědčuje. A nic víc. A je skutečně plně kompatibilní s tím nařízením, které dnes prošlo Evropským parlamentem. Někdy jsou tady argumenty o tom, že to nařízení vlastně stačí, že není potřeba už ta národní úprava.

Já jsem si schválně nechal vyjet i stav třeba v jiných zemích. Zatím jsem nenašel zemi, která by nedělala změnu legislativy národní na základě toho, že tady máme to nařízení Evropské unie. Prostě ty státy musí přizpůsobit ty své systémy na základě toho nařízení, protože to nařízení říká pouze, že tady je nějaký covid pas, že ho všechny státy musí uznávat a že je tady nějaká interoperabilita v rámci toho systému. Ale nikoliv, jak se člověk k němu dostane, jak je ztotožněn, že se využívají nějaká data, že zkrátka ta data jsou nějak sbírána apod.

To je něco, co musí obsahovat zákon, jsem o tom bytostně přesvědčen. Dneska aktuálně ten stav je takový, že to řešíme na základě mimořádného opatření, že ta data o tom, že člověk je očkován nebo testován, jsou sbírána na základě mimořádného opatření, není to v zákoně, to bylo poměrně vehementně kritizováno. Já se divím tomu, že vlastně dneska lidé říkají, někteří vaši kolegové, že nemusíme to dávat do zákona. Přitom přesně to se kritizovalo celou dobu, že to není nikde v zákoně, že to je jenom na základě oněch mimořádných opatření.

Takže my to chceme jasně zakotvit do zákona, ostatně toto opakovaně požadoval i Úřad pro ochranu osobních údajů, aby to nebylo pouze někde jenom v mimořádných opatřeních, ale v zákoně. A to je něco, co zkrátka si myslím, že je zcela legitimní, tento požadavek, a my ho tímto splňujeme. A to je všechno, o čem ten zákon je. Takže já skutečně nerozumím té debatě, nerozumím vlastně tomu odporu - nehledě na to, že samozřejmě jsme s některými kolegy z opozičních stran minulý týden jednali, měli nějaké stanovisko, teď mají - zdá se - jiné. Já to respektuji, taková je politika. Ale skutečně, pokud ten zákon nebude přijat a nebude přijat samozřejmě v legislativní nouzi, protože ten čas je velmi, velmi napjatý, tak se může stát, že - za prvé - bude problém vůbec mít ta data k dispozici, kdo je očkovaný, kdo je testovaný, protože to jsou data, která jsou dneska sbírána pouze a jedině na základě mimořádného opatření.

Pokud kdokoliv toto napadne u soudu a soud to mimořádné opatření zruší, tak my nemáme dneska žádný pouvoir na to sbírat data o tom, kdo je očkovaný a kdo je testovaný, a na základě toho vydávat to potvrzení. Takže to je skutečně podle mě právní problém.

A druhý problém je ten, že v tom zákoně říkáme, že můžou ty certifikáty vydávat poskytovatelé, nebo že je musí vydávat, je to povinnost, zadarmo, protože to chce to nařízení, a vlastně když ten zákon nebude, tak tato povinnost také nebude. Takže lidé, kteří vlastně se budou chtít skrze poskytovatele dostat k tomu certifikátu, tak se k němu nedotanou, protože to bude pouze na libovůli toho daného poskytovatele, jestli ten certifikát vydá, jestli si za něj třeba bude účtovat pět set korun, tisíc korun, dva tisíce korun, protože v tom zákoně je napsáno, že musí být vydáván bezplatně. Je možné žádat pouze náklady na pořízení té fyzické kopie. Takže pokud někdo bude za ten certifikát chtít klidně pět tisíc korun, tak za něj bude účtovat pět tisíc korun a my nemůžeme a nemáme jakoukoliv možnost mu v tom zabránit. A takto budou tedy lidé postaveni před tu situaci, že budou chtít ty certifikáty třeba od poskytovatele. On si bude účtovat takovéto prostředky za to a myslím si, že to není vůbec férové.

Takže skutečně neberte to tak, že tady děláme něco zbůhdarma, že se nám nějak líbí tento zákon tady navrhovat. My ho musíme mít tak, abychom byli schopni zakotvit ten základní princip. Pokud je někdo očkovaný, testovaný nebo prodělal onemocnění, musí mu být vydán certifikát, pokud ho tedy samozřejmě požaduje, a na základě tohoto certifikátu pak se bude moci svobodně pohybovat v rámci celé Evropské unie. To je vše, o čem tento zákon je, a já vás prosím i ve prospěch našich občanů, tak aby měli jistotu, že skutečně se k těmto certifikátům dostanou a že je budou moci využívat v těch následujících měsících, abyste ho podpořili. Děkuji.