Dámy a pánové,

předložím vám návrh, který se týká festivalů, když to zjednoduším, které se měly se konat především v letních měsících, které jsou oblíbené, ale které, jak tušíte, zvlášť pokud se jednalo o tisícihlavé festivaly, často mezinárodní se v této zemi tentokrát konat nebudou. Já jenom řeknu úvodem, připomenu, že ty festivaly jsou často spojeny s hudbou. Většinou jsou to veliké hudební festivaly, a i když to není tedy výlučně, jsou také filmové, ale speciálně ty hudební festivaly se staly v poslední době poměrně velmi populární a některé z nich mají poměrně docela i zásadní místo v hudebním životě země; země, která vlastně má hudbu jako snad svůj největší artikl, i vývozní, a která představuje asi tu kulturně nejslavnější značku ve světě. Takže já si myslím, že nelze podceňovat význam tohoto hudebního života, nejenom tedy v létě vůbec, ale že to je vlastně něco, co je určitým základem české kultury i její pověsti ve světě.

Takže proto se vlastně tomu věnuji a proto také jsem na vládě předložil tento návrh, který vláda schválila a který vám tady dnes předkládám a jehož podstata je taková, že vzhledem k tomu, že ty velké festivaly se konat nebudou moci - kdybyste se mě zeptali, jak velký je počet, tak řeknu, že zhruba tento návrh se týká tak odhadem 50 festivalů, abyste měli představu, jaké je množství těch akcí, o kterých se jedná. V této chvíli vám prostě neřeknu úplně přesně, co bude s těmi menšími, protože víte, že jsme na jakési trajektorii. Jak bude vypadat léto, to se bude teď teprve rozhodovat, to vám v této chvíli neřekne vlastně nikdo, i když já jsem poměrně optimistický, ale nebudu říkat žádné odhady. To co víme ale, je, že tyto velké festivaly nebude možné konat. To si myslím, že už dnes víme jistě, a proto jsem se tady pokusil připravit návrh, který by byl snahou zabránit tomu, aby ty týmy lidí, kteří připravují ty největší festivaly, aby vlastně v důsledku toho, že je bude nutné stornovat, zrušit, prohlásit, že se konat nebudou, tak aby v důsledku toho neutrpěly kolapsy a krachy, které by jim třeba i zabránily v této činnosti do budoucna pokračovat. To je jedna věc.

A druhá věc je, že pokud by ty organizace zkrachovaly, tak pokud došlo k tomu, že si už na ně nakoupili třeba v lednu, únoru lidé tisíce, někdy desetitisíce vstupenek, tak by vlastně v případě takového krachu, bankrotu těch organizátorů o své peníze přišli, protože by se asi těžko našla nějaká náhrada.

To znamená, já upozorňuji na to, že tento návrh - a to je důležité, je pokusem hledat jakési win-win řešení, to znamená hledat řešení, které by v něčem pomohlo pořadatelům, ale zároveň by bylo určitou ochranou těch zákazníků, těch klientů. Protože je důležité, abyste porozuměli tomu, že nám vlastně nešlo o to prioritně jenom pomoci té jedné straně. Tady skutečně šlo o hledání určité rovnováhy, jak dát šanci oběma stranám. Zákazníci aby nepřišli o své peníze, a aby dostali příležitost třeba podobný festival absolvovat později - řekněme v příštím roce, a vytvořila se možnost toho, že se zachrání cash flow likvidita, hotovost těm, kteří ty festivaly připravují, a kteří by v případě, že by najednou se vrhli na ně všichni se vstupenkami, že je chtějí zpátky, protože festival se nekoná, tak by se vlastně zhroutila jejich hotovost a museli by vyhlásit právě ten bankrot.

Takže je to pomoc, je to vlastně pomoc s likviditou, pomoc s hotovostí. A ten princip je jednoduchý. Byl použitý už i jinde. Přiznám se, že jsme se seznámili i s tím návrhem, který mají v Německu - a je to pro nás důležité, také ten německý návrh, ne že bychom ho jenom opisovali, on není úplně totožný, ale je to důležité proto, protože jsme potřebovali také vědět, že Evropská komise tento postup nezpochybní, a že ho nenazve nějakou formou veřejné podpory. Takže to dneska víme poměrně s jistotou, protože v této době mimořádné, nejsme jediná země, která se uchyluje k tomuto nástroji. A snad tolik neudělám, když prozradím, že skutečně v některých těch rysech se to skutečně podobá tomu návrhu, který byl schválen v německém parlamentu, takže nás trochu inspiroval.

A ten princip je, tedy jak asi víte, ten princip je takový, že se vlastně vyhlásí ochranné období. To znamená, že jsme vyhlásili, že ti dotyční, kteří si nakoupili ty vstupenky, tak nebudou žádat zpátky to vstupné ve chvíli, kdy se prohlásí, že festival není, s výjimkou tedy definované skupiny - ta skupina je tam definována v tom zákonu - já vám to nebudu vyjmenovávat, jsou to prostě invalidé, ženy starající se o... prostě celá řada těch sociálně nejslabších - to je výjimka, ti mohou žádat ty peníze zpátky hned. Ale ti ostatní, na ty se bude vztahovat to ochranné období na pořadatele, po které oni budou moci zvažovat až do 30. března příštího roku, budou moci zvažovat, jestli si nezakoupí vstupenku nebo nezískají poukaz, na základě kterého získají vstupenku na ten podobný festival pořádaný v příštím roce, např. v létě. Takže takto jsou tam vytvořeny takovéto lhůty. Ta doba trvání toho ochranného období, ta je důležitá.

Ta doba trvání je až do 31. října roku 2020/2021, takže příštího roku, bude trvat ta ochrana. A až potom, když ten dotyčný si nevybere nějaký koncert podobný nebo nebude souhlasit s tím, že si vezme tu vstupenku na to, tak pak po tomto ochranném období, když přijde, tak mu ta vstupenka bude proplacena. Takže to je princip toho. Důležité je, že bude účinnost tohoto zákona. Když to půjde dobře a vy když to dnes tady schválíte, a když to schválí Senát, tak řekněme někdy po polovině května bude možné ten zákon vyhlásit, a teprve, až ten zákon bude účinný, teprve až pak bude muset ten festival vyhlásit, že ruší, že se nebude konat. Dokonce i pokud to už někdo učinil, tak to bude muset učinit znovu. To znamená, podle toho zákona teprve až po platnosti účinnosti tohoto zákona, je nutné, aby ten dotyčný znovu veřejně řekl: Festival se konat nebude. A pak na základě toho může využít tohoto návrhu zákona a může využít té možnosti, že ty jeho vstupenky bude možné směnit za poukaz, který dá mu šanci navštívit náhradní koncert, třeba náhradní vystoupení, náhradní festival. Ten náhradní festival se hypoteticky může konat třeba i na podzim, ale pravděpodobnější verze zřejmě je, že vím, že ti pořadatelé uvažují o tom, pokud mají ten festival teď v červenci, tak ho prostě budou konat třeba v červenci příštího roku a ty vstupenky zakoupené na tento rok bude možné použít na festival podobný o rok později.

Takže já se vám snažím - neříkám vám úplně všechny údaje, aby to bylo vůbec srozumitelné, takže to jsem připraven zodpovědět, pokud se mě zeptáte a třeba i upřesnit ty detaily toho zákona. Ale podstata je tahle. Podstata je ochránit zákazníka a pomoci pořadateli s cash flow. A tím ochranným obdobím mu dát takový polštář, takovou šanci, aby se nadechl, a aby měl možnost to období přežít tím, že se mu takto rozloží. No, je to - já netvrdím, že je to stoprocentní metoda, jak se pomůže těm pořadatelům. Mluvil jsem s některými, kteří mě ujistili, že je to pro ně významná pomoc. Ještě jednou připomínám, že se jedná o pomoc vlastně komerčním akcím, že to je něco, co běžně kultura - to Ministerstvo kultury tady v České republice je koncipováno tak, že je spíš zaměřeno na neziskové organizace a slouží veřejnému zájmu. Tady vlastně je trochu, tak jako když vstupujeme do oblasti byznysu. Takže to rovnou přiznávám. A to je proto, protože člověk si uvědomuje, že i v oblasti kulturního podnikání vznikají akce, které mají poměrně dost velkou kulturní cenu pro tuhle zemi, já to vůbec nezpochybňuji a asi by nebylo těžké tady takové akce vyjmenovat.

To znamená, my v téhle mimořádné situaci se snažíme pomoci i těm, kterým normálně neposkytujeme dotace, které nepřijímají dotace od státu, a které pořádají opravdu úspěšné komerční akce, které někdy mají poměrně velkou hodnotu pro tuhle zemi a přitom jsou především sponzorovány a žijí samozřejmě ze vstupenek, a z toho často velkého počtu návštěvníků, kteří na ně chodí. A tyto velké akce mají právě ty předprodeje, které probíhaly už v lednu, v únoru, takže už třeba prodaly desetitisíce lístků, což je v této chvíli pro ně samozřejmě pohroma. Když by to někdo chtěl okamžitě zpátky, tak se zhroutí. To je to. A my přicházíme s touto pomocí. Jednali jsme s těmi, kterých se to týká. Nechci se vymlouvat na Německo. Jenom to říkám proto, abyste věděli, že jsme si ho úplně nevycucali z prstu, protože bylo pro nás dost důležité to, aby nám to Evropská komise nezpochybnila. A samozřejmě, když víme, že to někdo podobný podobně připravil, tak víme, že to nenarazí ani z hlediska evropského práva, čímž odpovídám na tuhle otázku.

Myslím si, že i ty ostatní věci, které se debatovaly s Legislativní radou vlády, že jsme dokázali zodpovědět a na vládě jsme to poměrně obhájili bez námitek. Takže já věřím, že se to podaří i tady ve Sněmovně. A jsem připraven zodpovědět na dotazy. Doufám, že to tady dneska celé projde.