Dobré odpoledne, dámy a pánové.

Já se omlouvám, já to nedokážu poslouchat, tak bych nemohl v noci usnout večer, kdybych se teď neozval. Tak mi dovolte, on sice pan poslanec Petr Fiala řekl, že je to podrobná rozprava, takže on se zdrží nějakých obecnějších úvah, nicméně nakonec si je neodpustil. Já, jak říkám, nedokážu k tomu mlčet, protože mně připadá, když v téhle Sněmovně znovu zní takové ty zombie myšlenky staré české pravice a zní tady úplně bez reakce, tak mi to připadá, že to by nemělo projít. Jenom připomenu, co tady pan předseda Petr Fiala řekl, ty dvě klasické zombie myšlenky byly, ta jedna, pan předseda řekl, že nechápe ten křik, který tady vznikl kvůli nějakým pouhým několika desítkám miliard, které posílí deficit státního rozpočtu, několika desítkám miliard, které podle něho pouze budou znamenat peníze do kapes 3,5 milionů lidí, takže co je na tom špatného, to je přece jenom dobrá věc. A ta druhá zombie myšlenka byla, že my to samozřejmě spravíme, protože zároveň předložíme návrhy na několik desítek miliard úspor, které budou tedy zřejmě kompenzovat tady několik blahodárně rozdaných desítek miliard do kapes lidem, což je samozřejmě jenom dobrá věc a nikdo proti tomu nemůže nic namítat. Tak já bych ráda panu předsedovi Fialovi jednou ještě zopakoval, co mi připadá, že je tady asi marné říkat, ale myslím si, že by to mělo ale i aspoň zaznít. Ta zombie myšlenka, kterou on tady pořád opakuje, je a kterou pořád nějak nedokáže překonat, i když je už stará dvacet, to je takový pětadvacet, třicet let starý český omyl, že prostě omezení daní zvyšuje růst. On říkal pan předseda přece, proč se bojíme toho deficitu, že to trochu zvýší deficit, vždyť to zvýší růst. Tak tahle věta, opakuji, není pravda, já bych byl rád, kdyby už ji tady neopakoval. Ano, má pravdu v tom prvním. V této chvíli ve světě všude vycházejí texty, které říkají, že díky druhé vlně pandemie je třeba, aby stát pomohl zvýšenými výdaji. To teď si přečtete, zrovna dneska si to přečtete v Americe jako si to přečtete v Evropě. Skutečně se volá po tom, aby se i zvyšovaly deficity, zvyšovaly výdaje, aby se ta další vlna pandemie překonala, jinak to ty ekonomiky ohrozí. To pravda je. V tomto smyslu říci, že deficit sám o sobě není zlem, je možné přijmout. Ale není možné přijmout tu druhou, tu zombie myšlenku, kterou pan předseda opakuje, že to, že jsme omezili daně a že je omezíme, to samo o sobě je blahodárné, protože nám to sníží růst a ten deficit bude dobře použit. To prostě není pravda. Deficit má oprávnění, pokud nakopne ekonomiku.

A dovolte, abych ještě jednou tady zopakoval. Pokud zvýšíme daně vysokopříjmovým, tak takovéto zvýšení... takovéto snížení, pardon, takovéto snížení daní těm s vysokými příjmy žádnou ekonomiku nenakopne a skoro nikdo to nedělá, aspoň mi řekněte, kdo to dělá, že tohle prostě pravda není. Tyto desítky miliard, o kterých on říká, že se nic neděje, jsou desítky miliard, které jsou neefektivní, protože ty prostě do spotřeby nepůjdou. To znamená, takovýto deficit je marný. Takovýto deficit je neplodný, tak jakkoliv já bych myšlenku deficitu v takovéto situaci hájil, tak prostě ji nemůžu hájit ve chvíli, kdy ty peníze prostě neposlouží tomu, co mají, aby udržely ekonomiku v chodu nebo aby ji pomohly oživit.

A ta druhá teze, kterou říká, to už se taky skoro divím, že tuhle zombie myšlenku si dovolí opakovat, že zase budou přicházet s těmi desítkami miliard úspor. Tak na to jsem tedy zvědavý, protože vím, jak takové myšlenky úspor vypadaly před deseti lety v podání pana Topolánka a pana Kalouska, tehdy tady přinášely právě to austerity, škrcení, které víme, kolik nás stálo, a rád bych upozornil, že obecně to funguje tak, že takovéto úspory nakonec jsou ponejvíc úspory právě do takových oblastí jako jsou kvalitní školy, jako je zdravotnictví, jako je právě to, co se má investovat do lidí, do budoucnosti, (takže?) takhle skončí tyto úspory. Omezují to, co vlastně vytvářejí podmínky budoucího života lidí. A pokud se zase přijde s těmi myšlenkami, že se bude plošně, plošně škrtat, třeba nejlépe budeme škrtat ty nenáviděné úředníky, tak přiznám se vám, že to mě dneska taky irituje.