Znáte ten divný pocit, když se vrháte do něčeho neprobádaného? Přesně ten jsem prožívala, když mě předloni pan prezident jmenoval ministryní. Státní správu jsem znala, ale v politice jsem byla nová. V hlavě mi vrtalo, zda ustojím všechny ty přestřelky a fauly, zda dokážu obhájit svoji práci a zda mi lidé porozumí.

Za dva roky se ale podařilo spoustu věcí. Výrazně jsme zvedli důchody, platy, minimální mzdu i životní minimum. Začali jsme zase proplácet první tři dny nemocenské. A po dlouhých 12 letech se mi podařilo prosadit i pořádné navýšení rodičovského příspěvku, zavedení sdíleného pracovního místa a ve Sněmovně už máme i náhradní výživné a jesle.

V posledních měsících jsme na ministerstvu sváděli důležité bitvy s koronavirem. Náš program Antivirus zachránil stovky tisíc pracovních míst, podrželi jsme rodiny, zaměstnance i firmy. V těchhle bitvách jsme jednoznačně zvítězili, něco mi ale říká, že válka ještě neskončila…

Ty dva roky ve funkci byly prostě nekonečný fičák. Ale potvrdila jsem si, že se slušností člověk nejdál dojde. Inspiraci do dalšího roku v úřadu získávám z příběhů, které mi píšete. Jak mi ale tady na FB připomněla paní Ivana, měla bych si osvěžit význam slova dovolená. Beru ji tedy za slovo – v následujících čtrnácti dnech trošku polevím a dám si digitální detox. Občas sem ale přeci jen nakouknu.

Hodně štěstí, ať už vás čekají dny dovolenkové nebo pracovní!