Spousta z nás vyráží na dovolené za hranice, kde je ta šance od tuzemské politiky vypnout přeci jenom vyšší. Mně se to na pár dní podařilo a jsem za to moc vděčná. A když se tak toulám po pláži, napadá mě, jestli toho handrkování a zloby u nás není v poslední době nějak moc.

A nemyslím jen hádky v koalici, demonstrace, pískání při pietním aktu k výročí okupace, ale celkovou polarizaci ve společnosti. V éteru běhá tolik zla, křivých pomluv a nepravdivých informací, že už je snad nikdo ani nemůže brát vážně. Zůstávají neověřeny, nedementovány. Ale fungují jako olej do ohně. Protože jakmile dojde řeč na politiku, mozaika nenávisti nastaví křivé zrcadlo a všechno překroutí. A chraň se, kdo by své politické preference odkryl. Protože kdyby řekl jakýkoliv argument o tom, co se v naší zemi v posledních letech podařilo dobrého, hned se k němu ozvěnou něco z té roztroušené zloby vrátí. A to mě moc mrzí a je mi to líto.

Buďme k sobě navzájem více tolerantní. Demokracie je přece o tom, že musíme respektovat názor druhého. Je o diskuzi. Naše země přeci není stadion, kde se překřikují dvě rozvášněné tribuny znepřátelených fanoušků. Všichni přeci kopeme za tým, který se jmenuje Česká republika. A ať už zrovna střílí góly levé nebo pravé křídlo, hrajeme Ligu mistrů. A to i díky tomu, že našim hlavním rozhodčím jsou demokratické volby.

(převzato z Profilu)