Aby byla pomoc efektivní, tak nesmí být jen na papíře. Musí být praktická a hlavně se musí dostat k lidem. Ono je hezké mluvit o cílené pomoci, jenomže co to znamená ve skutečnosti? Nic, jsou to jen prázdné řeči.

Náš návrh byl jednoduchý, na omezenou dobu snížit DPH z energií a také každé domácnost odpustit poplatek, který jde na podporu energie z obnovitelných zdrojů. To by v praxi znamenalo úsporu až 35 procent.

Nová vláda však tuto cestu nechce. Přijde jí lepší, aby ti, kteří nebudou mít na zaplacení, si šli stoupnout do fronty na Úřad práce a tam pokorně žádali o pomoc. Upřímně řečeno si myslím, že tato cesta je taková alibistická. Ano, budou moci říkat, že pomoc nabídli, ale většina z těch, kteří by pomoc potřebovali, si o ni na úřad zažádat nepůjde. A není to jen náš dojem, potvrzuje to i studie sociologa Daniela Prokopa.

Můžete říci, že když někdo od státu něco chce, tak si má dojít o pomoc požádat. A budete mít jistě pravdu. V řadě případů to tak je. Ale problém s vysokými cenami energií se netýká pár lidí, ale stovek tisíc domácností. Zvýšené náklady postihnou i ty, kteří patří do střední třídy a doposud s placením neměli problém. I těch se zvýšení dotýká.

Takže proto si myslím, že omezená plošná pomoc všem by byla lepší než cílená pomoc, která skončí tím, že si o peníze půjdou říci především ti, kteří s tím mají zkušenost. A ti, kterým nevadí, že si stát bude ověřovat pravdivost informací u jejich zaměstnavatele nebo dalších lidí.

Mimo jiné, napadlo vás, jak se asi na vás bude dívat majitel domu, až zjistí, že žádáte o pomoc s placením energií?

Každopádně cesta, kterou zvolila vláda, je nesmírně komplikovaná.