Dokud masivně a spontánně pomáhali lidé Ukrajincům, kteří sem utekli do bezpečí před válkou, tak všechno fungovalo bez problémů. A řada lidí ze zahraničí s obdivem sledovala, jak solidární umíme být. Jenomže, více než dva měsíce po začátku války musí logicky solidaritu lidí nahradit stát, a ten měl využít právě to úžasné nasazení lidí k tomu, aby si připravil strategii a plán, co a jak bude dál. A nejenom s lidmi z Ukrajiny.

Jenomže místo toho, aby ministr vnitra Vít Rakušan pracoval na strategii na zvládání uprchlické krize, tak raději chodil do médií a chválil sám sebe všude, kam přišel. Ale spíše než svojí prací se chlubil cizím peřím. Do dnešního dne tak nikdo neví, jaká je strategie České republiky při zvládání uprchlické krize. A také nevíme, zda už někoho z vlády napadlo, jak pomohou lidem a podnikatelům s dramatickým růstem cen, který válka na Ukrajině přinesla.

Stále k nám přichází spousta lidí a my ani bohužel nevíme, z jakých profesí jsou a jak by mohli být u nás případně prospěšní. Protože v pracovní verzi dokumentu, kterou ministr vnitra předložil po urgencích 14. dubna, nic o tom, co bude za rok, za dva nebo za tři, není ani tečka. A pokud se ministr vymlouvá, že to nikdo neví, co bude, tak neříká pravdu. Ano, nikdo neví, jak to bude s válkou. Ale to, co bychom si my přáli a co pro to uděláme, by v dokumentu už dávno mohlo být.

Stejně jako by tam mohl být odhad toho, kolik to bude stát. Mimo jiné i protože možná už jste to zapomněli, ale Česká republika je stále v nouzovém stavu. To mimo jiné znamená, že ministerstva mohou nakupovat a zadávat zakázky klidně bez řádného výběrového řízení.

Současná vláda a ministři se chovají tak trochu jako rozmazlené dítě. Také si vybírají z „bonboniéry“ jen to, co se jí líbí. Jenomže vláda musí řešit i věci, které se jí nelíbí. Které vidět nechce. Třeba dramatické zdražování vlastně všeho. Je to pár týdnů, co jsme jim říkali, ať zlevní energie, protože jinak to bude mít dramatické dopady na všechny. S přezíravostí jim vlastní to neudělali a říkali, že si s tím lidé musí poradit sami. Teď už jsme svědky dominového efektu. Drahé energie dramaticky zdražují téměř všechno, od potravin přes domácí chemii až třeba po stavebniny. To vidí kromě vlády a jejích poslanců všichni.

Proto říkám, že ve Sněmovně musí nyní všechno stranou a musíme se věnovat dvěma věcem. Zaprvé řešení, jak lidem pomoci s drahotou, za kterou je zodpovědná tato vláda, a zadruhé pak strategii pro zvládnutí uprchlické krize.