Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl zareagovat na pana místopředsedu Havlíčka, vaším prostřednictvím, ale možná i částečně odpovím panu poslanci Brázdilovi, vaším prostřednictvím. A chci vytípnout hned ten začátek, který tady pan místopředseda řekl, protože to je pro nás to nejdůležitější sdělení. A to nejdůležitější sdělení - my bychom konsolidaci veřejných financí dělali pomaleji. Pouze 50 miliard ročně. Ono to totiž znamená, že tam je rozdíl 150 miliard celkově, ozdravný balíček během dvou let a 50 miliard je 100 miliard. A z těch 100 miliard musí potom každý rok stát platit další úroky. Obsluhu státního dluhu dneska. Já jsem se ptal pana ministra, si stát půjčuje něco mezi 4-5 procenty, takže je to každý rok 4-5 miliard navíc ve výdajích. Ve výdajích pouze na úrocích. To znamená, že těch 4-5 miliard nebudou peníze, které bychom potřebovali na něco jiného, pokud by to bylo podle vašeho receptu. Nebylo by na infrastrukturu, na další povinné výdaje. To je jeden háček. Druhý háček je ten, že vlastně prakticky od voleb v každém zákoně, který tady projednáváme, vy tlačíte pouze na zvyšování výdajů. Když se podíváte nejenom na státní rozpočet, ale na všechny možné zákony v sociální oblasti, tak od vás pozměňovací návrhy vesměs vedou pouze ke zvyšování výdajů. To je ten druhý problém.

A odpověď pro pana kolegu Brázdila vaším prostřednictvím. Čím déle budeme tu kuličku dluhů tlačit před sebou, tím bude těžší a větší a tím více bude náš stát zatěžovat právě splátky úvěrů. A je to jako třeba ve vašich domácnostech, když si představíte, že si teď budete více a více na svůj život půjčovat, tím více budete z vašeho příjmu muset platit splátky, a tím méně budete mít potřeby na běžný život v budoucnu. (Upozornění na čas.) A proto pan ministr mluvil o budoucnosti. To je odpověď. Děkuji.