Děkuji, pane místopředsedo.

Musím ještě znovu na pana kolegu Exnera, vaším prostřednictvím. On to tady vysvětlil už Aleš Juchelka, já to nebudu opakovat. Poslechněte si znovu to, co já jsem říkal ve svém projevu. Já jsem neříkal o tom, že stát dělá cenzuru. Já jsem řekl, že už jsou tady... (Komentáře z pléna.) To si poslechněte. Já jsem sice jel spatra, ale vím - mám poznámky -, co jsem říkal, a vím, že jsem to říkal, protože jsem tady stál, když jsem to říkal. (Pobavení.) Takže, kolegyně, kolegové, tohle to si myslím, že je úplně jasné. Já jsem řekl, že tady jsou ty cenzurní snahy, že tady jsou aktivity vedoucí k cenzuře, a na tom si tedy trvám! Že to, co se tady skutečně občas odehrává, bohužel i za pomoci takových podpůrných jakoby poradních skupin, jako je třeba ten KRIT, tak to k tomu vede.

A, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, boj s dezinformacemi. Co je ta dezinformace? To by mě docela přesně zajímalo. Já jsem i v té prezidentské kampani narazil na některé dezinformace, které šly ale opačným směrem, ale ty tak pojímány nebyly. Jinými slovy, za mě to zatím v tom součtu vychází tak, že dezinformace je vlastně nepohodlná informace. Nepohodlná informace. A to tedy nemluvím o těch případech, kdy něco byla dezinformace před rokem, a nebudu se tady k tomu vracet, to byly třeba některé výsledky kolem covidu, a teď se ukazuje, že jsou to fakta. To znamená, tenhle váš boj proti tzv. dezinformacím je velmi nebezpečný a už ten, kdo vlastně se vůči tomu vymezuje, tak dostává nálepku, že vlastně chce šířit dezinformace, a to není pravda. Takže vůči tomu se musím velmi razantně vymezit. Dejte mi konkrétní příklady a konkrétní plusy toho, co by stát v tomhle a jakým způsobem by tohle měl řešit.

Děkuji.