Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, jediný skoro tedy - ne, tamhle je druhý pan ministr (Šalomoun) - dámy a pánové,

ještě bych doplnil kolegyni Ožanovou, že to není o tom boji proti konzervativismu, on je pouze ten konzervatismus popisován jako zpátečnictví - jako zpátečnictví, že my, kteří jsme konzervativnější, (nesrozumitelné) řekl konzervativní, tak vlastně pomáháme nepříteli. Občas ten slovník je skutečně neuvěřitelný, který člověk slyší.

Než se k tomu vyjádřím a za mě, nezlobte se, kolegyně, kolegové, tohleto je jedna z nejbizarnějších norem, kterou jste tady předložili, nazval bych to bizarní norma tohoto roku a vysvětlím proč. Našel jsem tam minimálně tři zvláštnosti. Ale než to popíšu plasticky, a docela budu rád, když mi pan ministr na ty zvláštnosti odpoví, tak si tady pomohu článkem, který vyšel včera, od Daniela Kaisera. To určitě nikdo nebude napadat, že by to byl nějaký fanoušek hnutí ANO. Jenom aby bylo jasno. Nevyšlo to v Mladé frontě nebo v Lidových novinách, abyste se na to nevymlouvali. Ale myslím si, že popisuje tu realitu celkem trefně.

Po prezidentské volbě má vládní koalice naspěch. Člověk může nebo nemusí souhlasit se způsobem, jakým uchopila rozpočtové výdaje, že v legislativní nouzi upravuje důchody. Ale snad uzná, že u státního rozpočtu je spěch na místě. To je to, o čem já jsem mluvil, co jsme řešili minulý týden. Kdy naopak člověka zarazí, jaké priority pětikoalice má, je pohled na program mimořádné schůze svolané na druhý březnový týden. Koalice se tu bude zasazovat o něco, z čeho se důchodce nenají a rozpočet nezasanuje: o změnu způsobu volby do televizní a rozhlasové rady.

Já budu pokračovat, vždycky k tomu dám komentář. Jinými slovy, já jsem nesouhlasil ani s tím, co se odehrálo minulý týden, ale jakžtakž se to dalo, tedy aspoň z vašeho úhlu pohledu, odůvodnit tím, že je naspěch z hlediska financí. Tady mi chybí to odůvodnění toho, proč máme kvůli novele zákona o České televizi a Českém rozhlase mimořádnou schůzi, nebo proč pokračuje mimořádná schůze. Tak pokračuji dál.

Myšlenka rozprostřít výběr radních, kteří kontrolují ředitele veřejnoprávní televize, na obě komory, aby rada a nepřímo i generální ředitel žili v jiném rytmu, než jaký udává volební cyklus, je dobrá. Ale svolávat kvůli tomu už třetí mimořádnou schůzi, to působí nepochopitelně - do chvíle, než začneme uvažovat mocensky. Já to pak jako vynechám. Vy si ten článek na Echu 24 přečtěte.

Co mně přijde jako zásadní, je poslední nebo jeden z posledních odstavců. Pokus druhý, jehož jsme právě svědky, má opět na starosti Ministerstvo kultury. Daniel Kaiser totiž připomíná, že Ministerstvo kultury už takzvanou jednu malou televizní novelu předložilo, kde formálně bylo cílem vtáhnout do volby Senát. Tak. Celkově se ale v té chvíli snižoval v tom původním návrhu počet radních na 12 s tím, že by bylo spravedlivější, že budou vybírat pouze tři, že Senát bude vybírat pouze tři.

Tak a teď pozor, všech 12 míst by se obsazovalo znovu, tedy za situace, kdy v obou komorách měla konečně převahu pětikoalice. Jinými slovy, že by vlastně celá současná rada jako tím novým návrhem byla nahrazena novými jmény. Bylo to zjevně protiústavní, což konstatovala i Legislativní rada vlády. První pokus byl tedy zrušen. Jinými slovy, to je ten kontext, který je potřeba připomenout, tady už jednou byla snaha změnit členy rady, nikoliv řekněme touhletou salámovou metodou, že z 15 jich bude 18, ale tím, že se nahradí celá rada přijetím nového zákona nebo novely.