V nedávné době jsem se rozhodl kandidovat ve volbách do senátu za volební okrsek č. 78 – Zlín na místo odstoupivšího senátora Doc. Ing. Františka Čuby, CSc.

Mezi mé hlavní priority patří zachování starých tradic a obyčejů, kde mezi nejvýznamnější a nejkrásnější patří křesťanský svátek Velikonoc. K tomuto nejvýznamnějšímu svátku všech křesťanů se váže celá řada zvyků a obyčejů, a to po celý pašijový týden, (Květná neděle, Modré pondělí, Šedivé (Žluté) úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod Velikonoční)

Jelikož častokrát vidím, že ve spoustě míst Čech a Moravy naše obyčeje upadají, velmi rád se účastním či vyvíjím všechny aktivity, které vzpomínají či oživují naše původní tradice.

Tak jako jsme prožili krásné dopoledne 28. 3. 2018 v ZŠ Bystřice pod Hostýnem, Pod Dubíčkem, kde děti prožily netradiční dopoledne projektovým dnem s názvem Velikonoční den a pletení tatarů s Karly Nedbálkovými. Cílem akce bylo připomenout dětem historii a význam jarních svátků. V průběhu dopoledne si žáci zopakovali lidové tradice, zvyky a symboly, které se vážou k Velikonocům.

Nejprve jsem pohovořil s kolektivem učitelů, protože zároveň v tento den se slaví Den učitelů a popřál jim hodně štěstí v další práci. Potom jsme se již plně věnovali dětem. Protože považujeme za základ rodinu, zařadili jsme pro dnešní den i autorské čtení z rodinné kroniky Nedbálkových, kterou jsme věnovali ředitelství školy. Zařadili jsme zde právě ukázku, jak se dříve slavily Velikonoce v jeho rodné obci Březová u Slušovic. Čtení se všem líbilo, nejvíce se děti těšily na otázky a soutěže, za které získaly sladké odměny.

Nejnáročnější byly dílničky ve skupinách žáků, kdy se učili plést tatary z 8 vrbových proutků pod vedením Karlů Nedbálkových a jednotlivých třídních učitelů. Výsledkem byly spokojené tváře dětí, protože domů si každý odnášel hotový tatárek s mašlí. Děvčata ještě navíc vyzkoušela dovednost při stříhání vystřihovánek a na závěr skupiny žáků soutěžily v hodu na čáru.

Mezi nejvýraznější obyčeje období patří

KLABÁNÍ (ŘEHTÁNÍ…) A ŠLEHÁNÍ (MRSKÁNÍ, ŠMIGRUST…)

Dodnes se v našich končinách zachoval zvyk klabání (řehtání). Klabači jsou malí či mladí kluci, kteří obchází celou vesnici a pomocí nástroje, tzv. klabačky (řehtačky) nahrazují kostelní zvony, neboť ty na Zelený čtvrtek dle církevní tradice utichnou, neboť zvony tzv. odletí do Říma.

Klabe se ráno, v poledne a večer, končí se v sobotu. Např. v mé rodné vesnici – Březové u Zlína se mohou používat jenom klabačky, žádné řehtačky a podobné nástroje. Klabe se v pravidelném rytmu, který musí každý ovládat. Parta klabáčů má mezi sebou přísnou hierarchii, vedoucí pobočník, podpobočník a skupina, která se skládá z párů klabáčů. Ti, kteří přichází klabat prvním rokem, jsou zařazeni na poslední pozici a každý rok postupují o místo dopředu, až dosáhnou hodnosti pobočníků a tím jejich kariéra končí. Pobočník má za úkol každý rok vše zorganizovat, přijímat nováčky, naučit je správně klabat a zpívat písničku:

Katerimbus,
dej chleba kus,
není chleba,
tož okolka,
není kolka,
tož desetikorunku,
tatíčkovi na viržinku.

Celá básnička byla přísně taktovaná rytmem klabaček a u některých slov (desetikorunku) bylo tempo dvojnásobné.

Původ této písničky je neznámý, zpívá se na Březové od nepaměti, přenáší se z generace na generaci. Klabání začínalo u kříže, kde se klabáči modlívali, pak se rozdělili na dvě party, jedna klabala na horním konci, druhá na dolním. Končí na Drahoch u Tesařového.

Dříve se chodívalo přes Bednaříkův mlýn, kde se v potoku musel každý umýt, a šlo se klabat na Nové Dvory. Tam se končilo u Košárkového na mezi, kde si ti odvážnější zkusili svou první cigaretu. V pátek se vybíralo dům od domu, při rozdělování nejvýše stál pobočník, dostal polovinu peněz, zbývající polovina peněz se dále dělila na poloviny podle zařazení.

Všichni si to bedlivě hlídají a platí tady nepsaná pravidla, která se liší od zvyků v okolních obcích a dědí se ze staříčků na ogary. (1)

Taktéž na Velikonoční pondělí se váže krásný zvyk šlehání či mrskání. Kluci a chlapci obchází domy, kde jsou děvčata a s tatarem či větvičkou jalovce mrskají děvčata po nohách, aby byly po celý rok zdravé a čilé.

Více obrázků a video najdete ZDE

Akce pletení tatarů spadá sice do zahájení volební kampaně, ale je to mimo volební obvod. Na škole se již jedná o pátou společnou akci.

Mezi mé priority senátorské kampaně patří:

1.         budování společnosti na základech, co nám zanechali předchůdci
2.         uchovávaní tradic
3.         ochrana životního prostředí
4.         bezpečnost
5.         prosperita
6.         zvyšování životní úrovně

Budu velmi rád, když mi napíšete hlavní problémy vaší obce, nebo co Vás trápí, abych to dal po zevšeobecnění do svých priorit volebního programu senátního obvodu.

(1) z autorského čtení z knihy „Kronika rodu Nedbálkových“, ISBN 978-80-88143-02-4, str.109

(převzato z Profilu)