Před časem jsem si psal se Správou železnic ohledně podpory zavádění vodíkových vlaků u nás. Dostal jsem rychlou odpověď, které se cením. Bohužel, obsahovala toliko vysvětlení, proč to u nás nejde nebo proč to je krajně složité. Obdobně jsem pochodil s dotazem na rozšiřování FVE na infrastruktuře SŽ.

Zatím co u nás se zdá být (s nadsázkou) jasnou pravdou, že elektřinu je možno vyrobit toliko z jádra a uhlí, a na koleje tam, kde se nevyplatí za miliardy tahat dráty, si musíme vystačit s modernizovánými vlaky ze 70. let (M152, přeznačeno na 810 a převtěleno v Regionovy), aspoň dokud nekoupíme za hranicemi modernější ojetiny, svět je někde jinde. Hybridní bateriové vozy jsou již zcela běžné a brzy budou i motoráky vodíkové. V místech, kde by již nyní bylo efektivní vyrobit vodík, mohou vyjet již dnes.

U nás jsme od toho ale asi hodně daleko, neb jak jsem se dozvěděl, je to všechno tak složité. Pokud je tato logika přijímána, vlastně ani nepřekvapí, že cesta vlakem mezi našimi dvěma největšími městy dnes trvá déle než v 80. letech (nemluvě o jízdní době Slovenské Strely ve 30. letech, kterou před dnešní tratí, porážely "moderní" vlaky až na začátku tohoto století). Ach jo.