Jako často s výroky pana premiéra, obávám se, že realita je přesně opačná k tomu, co před pár dny prohlásil.

Naše země (stejně jako ostatní) získá stovky miliard korun, které má od příštího roku efektivně poslat do ekonomiky a pomoci k jejímu oživení. Přitom, v čerpání mnohem lépe plánovatelných kohezních peněz, patříme k nejpomalejším, a s efektivitou výdajů to není vůbec slavné.

Již pár desítek hodin po tomto výroku, se objevilo, že „Havlíček to zařídí“, tedy, že plán a to jak peníze utratit (když asi zas tak přesně nevíme jak), vytvoří on (navíc, ke svým dalším, nemalým úkolům).

Poté následoval přehršel novinových titulků – nejprve prý vláda podpoří automobilky, záhy poté chce ale snížit jejich podíl na ekonomice. Hradit bychom mohli rekultivace po těžbě (ale tu by přece měli platit těžaři), či rekvalifikace horníků (ale s uhlím počítáme na dalších skoro 20 let).

Digitalizace státu, další z priorit, je u nás synonymem netransparentních, drahých zakázek, které obvykle nic užitečného nepřinesou (a od vlády zatím nepadlo, jak to změní). A premiérova vize, že se z krize „probetonujeme“, je míle vzdálená od reality – ani dnes nejsme sto stavět tak rychle, jak si finančně můžeme dovolit, a hlavně již dnes chybí stavební kapacity. Objevil se i nápad na vznik fondu na podporu startupů, což je něco, s čímž jsem se snažil (marně) pomoci ministerstvu někdy kolem roku 2011 (jiný nápad jak pomoci ekonomice - poskytnout 2 miliardy na reklamní kampaň propagující dovolenou "doma", vláda snad již odpískala, ale dokumentuje, jak absurdně by mohly peníze skončit).

Nyní se začalo hovořit o tom, že nejprve vznikne vize, „kam směřujeme“. To věru není těžké říct, nemusí to být zrovna premiérovo Švýcarsko, stačilo by třeba Rakousko. Ale představa o konkrétních krocích, které nás tímto směrem posunou, bolestně chybí.

Není to bohužel problém jen dnešní vlády. Již desítky let trvá neschopnost našich vlád penězi, nebo programy, popostrčit naši ekonomiku dál (což se jinde v Unii zjevně povedlo), a tak náš relativní úspěch stojí na podnikavosti lidí a firem a (bohužel) nízkých mzdách. A ve spoustě věcí nám ujíždí vlak.

Obávám se, že vyhadlované stovky miliard pro naši zemi ukáží, že peníze nejsou náš hlavní problém. Tím je kvalita vládnutí a kvalita našich institucí.