Hospodaření na dluh v minulých letech nás dostalo blízko problému, který lze označit za hrozící „dluhový šok“. Neb vysoký dluh při vyšších úrocích představuje obrovskou zátěž pro rozpočet státu. Což není riziko, ale konstatování faktu.

Nejlépe to ukazuje dynamika růstu dluhu. Jeho výše v roce 2009 překonala 1000 miliard korun. Do roku 2012 přibylo dalších 500 miliard (i v důsledku světové ekonomické krize). Dalších 500 miliard se pak sbíralo dlouhých osm let (2020). Následující zvýšení z 2000 na 2500 miliard jsme stihli za méně než dva roky (poprvé padla tato meta v roce 2021 a trvale jsme ji překonali o rok později). A nad 3000 miliard jsme se dostali letos v první polovině roku.

Poté co splatíme starší levné půjčky a nahradíme je novými (třeba s úrokem jen 4 %, což je o dost niž než dnes), dostane se účet za dluh, který vznikne do roku 2024, k částce 132 miliard ročně. To odpovídá třeba celému letošnímu výnosu daně z příjmu fyzických osob.

Za špatná rozhodnutí, která růst dluhu u nás odstartovala, a malou důslednost při jeho snižování můžeme zaplatit opravdu draze. Či přesněji řečeno, zaplatíme. Je jen na nás, jak moc a jak dlouho.