Pan komisař Oettinger (za pomoci některých, jindy obvykle precisních tlumočníků) v tom trochu udělal guláš. Ale ten se podařilo postupně vyjasnit.

Takže, co víme?

Komise se konečně trochu více aktivně do dodržování pravidel omezujících konflikt zájmů z pohledu rozpočtu EU vloží, neb to, jak členské země tento zákon dodržují, je problém.

Je totiž hlavně úkolem členských zemí a osob, kterých se regulace týká, aby jej dodržovaly. Zdá se být zřejmé, že naše země v tom selhala. Otázka bude, zda jen po srpnu 2018, kdy byla regulace upřesněna, nebo potom.

Dnešní stav v ČR je pro Komisi, která z rozhodnutí členů Unie je strážcem dodržování práva v Unii, zjevně nepřijatelný, a tak čeká naše orgány audit poskytnutých dotací a zastavení proplácení těch, které by mohly být sporné.

Zastavení většího objemu plateb (což by byl problém, který snad nenastane) by zřejmě hrozilo jen tehdy, kdyby se rozsah pochybení našich institucí začak jevit jako opravdu velký. Třeba dle mého soudu v případě, kdy by se ukázalo, že vysoká tolerance k riziku konfliktu zájmů od institucí, které dotace poskytují, je projevem zásahů do jejich nezávislého fungování.

Nejde o boj Komise proti ČR. A dotace pro Agrofert nejsou náš národní zájem. Jde o selhání osob, které v riziku konfliktu zájmu jsou, a institucí, které měly svá pravidla uzpůsobit tak, aby odpovídaly platným zákonům.

A ty, jak snad už i naši ministři vědí, nejsou jen ty, co schválil náš parlament, ale i ty, co s naším zapojením schválí orgány Evropské unie.