Naše země a náš premiér jistě nejsou jediným důvodem pro "nalezení nedohody" na dosavadních jednáních o rozpočtu.

Jakkoliv si myslím, že se musíme snažit, aby dohoda pro nás byla příznivá (což není vůbec to samé, jako že dostaneme vše co chceme), mám pocit, že spolu s ostatními zeměmi, které si vehementně nárokují stovky miliard (korun) od ostatních, bychom měli "trochu ubrat plyn". Neb to není samozřejmé. Přesvědčit dárcovské země, že peníze u nás jsou dobře využity, je minimum (které dnes řada zemí neplní), stejně jako pochopení toho, že před unií stojí i jiné "velké věci", nejen postupné dotahování chudších zemí k úrovni bohatších.

Zároveň doufám, že si pan premiér všiml, že se rozbíhá další jednání o tom, jak nastavit unijní migrační pravidla tak, aby nás problém, pokud by v budoucnu nastal, nezaskočil. Na stole bude stejný princip jako u rozpočtu - tedy princip, že v rámci unie složité věci řešíme společně a prokazujeme si vzájemně solidaritu. Stejné principy, na kterých stojí stovky miliard, které si nárokujeme z unijního rozpočtu.

Anebo zda si Unii představujeme jinak. Pak je třeba říci jasně jak.