Za finančními krizemi, včetně té minulé, do značné míry stojí stále stejný problém. A to motivace k věcem, které se ukáží jako špatné.

U finančníků jde o velmi štědré bonusové programy, které velkoryse odmění bankéře, kteří udělají určené typy obchodů. Často se ukáže, že namísto zisku přinášejí velké ztráty.

Zatímco peníze za bonusy jsou již bezpečně v kapsách finančníků, ztráty klátí jejich instituce a díky spojení bank, ekonomiky a států nezřídkakdy skončí na účtu daňových poplatníků.

Něco podobného "vyrobila" naše finanční správa, zřejmě na přímý či nepřímý popud ministra financí.

Zatímco její úředníci hledají cesty, jak s poplatníkem "zatočit", nejistota v ekonomice, která je nepřítelem růstu a stability, se zvyšuje.

A jakkoliv jsou zřejmě "bonusy za přísnost" jen zlomek těch "bankéřských", tyto se státu vrátí. Různou formou. Někdy až v mnohonásobných ztrátách z prohraných procesů. Jindy "jen" v nákladech na jejich vedení, vedoucí k prohře.

A jako "jistotu navíc" k tomu pak v horším růstu a nedůvěře lidí ve stát.

Prostě zdánlivě jednoduché "motivováno korunou", které má leckdy logický smysl, musí mít své meze a jasná, smysluplná pravidla. Zdá se mi, že v obou těchto případech selhala.

Ve druhém selhala i "srozumitelnost a jasnost legislativy", která by měla být prvořadým cílem státu.

A za to, my všichni společně, zaplatíme.