Názor, že naše země "není tak úplně suverení" u nás "není tak úplně populární". Zaznívá tak často, že je naším úkolem suverenitu nám navrátit... A to třeba tím, že si ji od EU vezmeme, a nebo ji alespoň EU "nedáme".

Na jeden příklad toto, co dnes suverenita může znamenat, jsem nedávno narazil. Ozval si mi totiž jeden podnikatel, který se "se suverenitou" potýká.

Podniká totiž v naší zemi i Německu. A byl a je občan naší země. Většinu času tráví u nás a proto je našim daňovým rezidentem. Jako fyzická osoba tedy daní své veškeré příjmy u nás (a jeho firmy tam, kde podnikají).

Zdá se, že po letech se tento stav nelíbí německé daňové autoritě. Tamní úřad se proto rozhodl ho vyzvat k placení daně, kterou "odhadl". A poslal složenku na nemalou, pěti místnou částkou, za rok dávno minulý. Další již zřejmě budou na cestě, stejně jako sankční úroky. Účet tak notně převyšuje i teoretické možnosti pana podnikatele.

Na první pohled jednoduchá situace - mezi zeměmi je již dávno před našim vstupem do Unie uzavřena dohoda o dvojím zdanění, dle které se "objektivně" určuje, kdo kde "daní". A ta jasně mluví ve prospěch toho, že Německý úřad nemá pravdu. Pan podnikatel proto čekal, že tuto nepříjemnou situaci mezi dvěma unijními zeměmi mu Unie pomůže vyřešit.

Pana podnikatele jsem musel zklamat - toto danění jde zcela mimo rámec EU (neb si to země přály). Mechanismy, kterými občané, firmy nebo státy dovolají "svých práv" v Unii zde tedy "nefungují". Země jsou v tomto případě suverení, a tak se chovají "suvereně". A "suvereně" se, jak se zdá, rozhodla druhá strana platnou úmluvu ignorovat. Je veřejným tajemstvím, že dovolat se v této situaci práva je nesmírně složité, a právo se někdy dostaví "poněkud pozdě", pokud vůbec.

Zde jde o obvzvláště bolestivý případ - neb jde o "ekonomický život". Podobným trablům řada firem čelí u transfer pricingu a raději účty (= dvojí zdanění) zaplatí.

Mimo jiné proto navrhuji (spolu s řadou kolegů v EP) úpravy pravidel, větší spolupráci a ano, i snížení suverenity států v oblasti daní. Přinejmenším tím, že pravidla budou jednoznačnější a nebo že budou existovat mechanismy, které ideálně takovýmto případům zabrání. Nebo je rychle, a s "minimem bolesti" vyřeší. Snahu o to, dovést k placení daní ty, kteří je obchází či krátí, plně podporuji, ale stejně tak nesmíme zapomenout na ty, kterým hrozí, že je neprávem platí vícekrát.

Návrhů je dost, ekonomicky "fungují" (třeba CCTB), poplatníkům (hlavně těm poctivým) by život zjednodušily, a státům výběr daně usnadnil. Mnohé zůstanou ale jen na papíře. Ve jménu uchování své suverenity je země neschválí. Jje zde třeba jednomyslnosti, a ta se mezi ministry financí hledá jen těžko.

S kolegy hledáme cesty, jak v tomto případě pomoci, neb z toho, co jsme zjistili, máme zato, že čelí nespravedlnosti. Ale dobré řešení vznikne až tehdy, když si budeme lépe připouštět, kde meze suverenity zemí v 21. století leží.