Maďarsko, obvykle k malému prospěchu svých občanů, dělá řadu "neortodoxních" ekonomických rozhodnutí. Vláda Viktora Orbána si tentokrát bez větší publicity vzala půjčku od čínských bank. Úvěr s krátkou splatností na budování infrastruktury a energetiky představuje akt zoufalství, protože návratnost takové investice je samozřejmě mnohem delší.

Mimochodem, Maďarsko stále nemá extrémně vysoký státní dluh (pod 75 %, a dokonce klesá), ovšem zdrojem rizika je vysoký externí dluh (vyšší o zhruba 10 procentních bodů). Hlavně pro něj je zničující nízký rating, který Maďarsku spadl těsně nad spekulativní pásmo, na BBB- (rating ČR je AA- a Slovenska jen o stupeň nižší).

I proto Maďarsko platí na desetiletý dluh úrok 6,6 %, zatímco úrok naší země je 3,8 % a Slovensku (člen eurozony) platí úrok 3,5 %. To by v případě Maďarska při této ceně dluhu činila roční dluhová služba skoro 5 % HDP, převedeno do české reality by tak činila přes 350 miliard korun. Není složité si představit, jaké zatížení ekonomiky by to představovalo.

A není to poprvé, kdy si vláda v Budapešti půjčuje peníze na strategické investice od totalitního režimu. Připomeňme maďarsko-ruský projekt dostavby jaderné elektrárny Paks II, který staví Rosatom za peníze, které si Maďaři půjčili v Kremlu.

Vsázet svoji budoucnost na totalitní režimy se nevyplácí. Bylo by nejen v zájmu evropské jednoty, ale hlavně samotných občanů Maďarska, aby jejich země našla cestu ke svým pravým spojencům.