Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. (Ono to?) tady dneska skončilo vodou na mlýn a při těch při těch Dušičkách nám přibývají nějak další dušičky, (nesrozumitelné) České televize. Mně spíš přijde skutečně zajímavé, že jsme se tu dneska sešli, a to dokonce vlastně na mimořádné schůzi, aby se na interní příkaz pětikoalice odsouhlasila novela zákona, která v mých očích navždy pokřiví a ještě více rozkolísá postavení veřejnoprávních médií v České republice. 

Ten úkol dneška tak, jak to vidím já, zní - zvolme takový vzorec volby do mediálních rad Českého rozhlasu a České televize, který okamžitě zabrání možnosti podle současného systému nominovat opozici osobnosti do obou těchto institucí. Tím úplně hlavním cílem je hladká volba generálního ředitele České televize a absolutní kontrola nad činností televizní rady. A totéž v bledě modrém čeká Radu Českého rozhlasu. Z pohledu pětikoalice samozřejmě, z pohledu mého, nezlobte se na mě, kolegové, neumím to nazvat jinak než slovem zvěrstvo.

Vážení občané, jestli se domníváte, že předchozí masáže a osočování opozičních stran ze snahy ovlivňovat chod veřejnoprávních médií je potřeba zastavit zrovna tímto způsobem a že vládní strany vlastně dělají dobrou věc, tak to se hrubě mýlíte. Povím vám, jaké strachy a příležitosti vládní pětislepenec vidí.

Za prvé. Je tady Senát, ten dnes nemůže nikoho nominovat, ačkoliv tak nějak kdysi náhodou a zákon mu to neukládá, přesto založil mediální výbor, aby o tom aspoň mohl mluvit. Je mu to líto, rád by si zanominoval a zauděloval. Pětikoalice dnes má i v tomto orgánu většinu, a proto mu to chce prostě dopřát a tomu já docela rozumím - jste kolegové. Navíc s argumentem, který je starý jak duální systém sám. Musíme volit skutečně nezávislé osobnosti. Tak určitě, přesvědčili jste nás, že volíte nezávislé osobnosti a že volíte nezávisle, když jste si tady naposledy na sílu hlasovali aklamaci, abyste se navzájem pohlídali a zvolili si skutečně ty ve vašich očích nezávislé.

Za druhé. Pak je tady Poslanecká sněmovna. Té, respektive koaličnímu slepenci, se zaběhnutý systém nominací prostě teď nehodí, protože potřebuje získat kontrolu nad oběma médii. A znovu vám připomenu tu poslední volbu. A protože nynější systém nominací prostě neodpovídá vašim potřebám, no, tak prostě na hulváta změníte zákon a systém voleb do těchto institucí.

Za třetí. Je tady vláda. Vzpomeňme si, jak kabinet pana profesora, který se vlastně právě vrátil z výletů, není schopen říct cokoliv jasně, jednoznačně, bez potřeby obsah sdělení následně měnit, upravovat a korigovat.

A to je přece potřeba změnit, že ano? Musí fungovat ta správná rada, ten správný ředitel, který dosadí ten správný management, a ten postaví ty správné reportérské týmy.

A za čtvrté je tady ten současný management, zejména management České televize. Ona si současná rada totiž dovolila se ptát na hospodaření. To snad ne, že? Ona si ta současná rada dovolila se ptát, kam jdou peníze koncesionářů, kam jdou peníze občanů, kteří ze zákona tyto poplatky platit musí, ať jsou v jakékoliv finanční situaci. A vzpomeňme si, že zrovna dnes nám vyšel článek o paní, která je v insolvenci, přesto exekuci, a z 3 600 korun koncesionářských poplatků je dneska na 12 tisících a neví, jak to řešit, protože samozřejmě žije z dávek.

Za páté, je tu jedna zásadní příležitost. Vážené kolegyně a vážení kolegové, vy co jste někdy řídili firmu nebo byli v jejím vrcholovém managementu, si to jistě uvědomíte. Jsou tu dvě mediální továrny. Ty mediální továrny mají garantovaný příjem - jedna 2,1 miliardy, druhá cca 7 miliard korun. A s tím už se tedy dá udělat slušné divadlo, že ano? To jsou rozpočty, kterými by šlo pohnout se současným zoufalým mediálním obrazem této vlády.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nové rozdělení médií na soukromá a ta ze zákona tady funguje již 30 let. Za tu dobu privátní subjekty, ať už rozhlas, nebo televize beze zbytku naplnily svůj potenciál a úlohu. Nyní posouvají hranice mediálního působení dál. Na druhou stranu média veřejné služby tuto šanci nevyužila. Proč? Začněme vůbec definicí, co je to veřejnoprávní médium. Dneska to slovo veřejnoprávní tady několikrát padlo. Možná bychom našli definici na Wikipedii, možná na některých dalších serverech, ale shodneme se vlastně na tom a najdeme tu správnou definici "veřejnoprávní"? Neshodneme se, stejně jako posledních 30 let jakákoliv Sněmovna na pevné definici. A podíváte-li se do historie, zjistíte, že mám pravdu. Neshodneme. My tu definici vážně neznáme. Je pouze na naší, tedy politické odpovědnosti, nakolik věříme demokratickým principům této země, abychom svěřili příspěvky občanů, koncesionářů do rukou lidí, kteří za ni odvedou adekvátní informační práci. Ne aktivismus, ale skutečnou informační práci. Vždyť když politikům vládních stran začalo téct do bot, se objevila najednou potřeba pracovat s veřejnoprávními médii. Stejně jako nyní. A byla to především v tehdejších dobách ODS a ČSSD. Kdo z vás si vzpomene na to, že ještě před desítkou let si tady právě tyto dvě strany - ODS a ČSSD s podporou KSČM - rozdělovaly pašalíky pro své bývalé soukmenovce a právě prostřednictvím té demokratické volby do rad.

Mám vám říkat ta jména bývalých poslanců nebo loajálních funkcionářů, kteří byli radními obou médií za tyto strany? Nedostali se do Sněmovny, bylo potřeba je někam umístit. Tak, proč ne do rady? Později se k nim přidala i TOP 09. Vážení, prosím, kde berete tolik drzosti nám tady dnes kázat o tom, co je a není správné? Historie ukazuje, že mám pravdu. Svět nezačal rokem 2021. Vždyť jste to byli vy, politici koalice ODS TOP 09 a KDU-ČSL, kteří jste umožnili kandidovat svým ovečkám na základě nominací tělovýchovných a okrašlovacích spolků, šachových sdružení o dvou členech a dalších úsměvných subjektů, aby zaujali a hájili vaše pravdy v obou radách. Podívejte se na bývalá obsazení rad a zkuste moje slova vyvrátit.

Co tedy teď chcete měnit? Není načase začít prostě dodržovat zákon a přestat dělat hlouposti, než upravovat zákon, abyste mohli dělat zase ještě větší hlouposti dál?Vážené kolegyně, vážení kolegové, v Americe, a tady jsme naštěstí v České republice, ale v Americe se říká, když ti přestanou vyhovovat pravidla, změň je. Přesně tohoto momentu jsme dnes přímými účastníky. Nevyhovují vám pravidla, chcete je změnit. Zákon, který kdysi prosadila ODS, se dneska mění, protože ODS vadí, jak se jí nedaří ho naplňovat. Uvědomujete si, že jsme dnes mohli pracovat ve svých výborech nebo poslaneckých kancelářích s občany a řešit skutečné problémy, se kterými se dnes a denně nejen my, ale hlavně občané potýkají? Ne, my skutečně musíme být přítomni potupnému ohýbání mediálních zákonů, aby v tomto volebním období byly po vůli pětikoaliční věrchušce.

Za dobu existence mediálních zákonů v České republice zatím vždy platilo: jakákoliv změna ve prospěch v ten moment vládnoucí garnitury se v příštím volebním období obrátila proti těmto stranám. A věřte tomu - pokud vy tohle protlačíte na sílu, obrátí se to proti vám. Jednoduše řečeno, řežete si větev pod sebou, ne pod námi.