My se snažíme zlepšit situaci našich učitelů, protože postupně vnímáme, že když nebudeme mít dobré školy, prostě nebudeme se mít dobře v naší zemi. To je jasné.

Ale dovoluji si soustředit pozornost na žáky, protože pokud se ve všem, co pro školy inovativního děláme, pokud tam nebudeme počítat s partnerským vztahem žák a učitel, ale i s partnerským vztahem žák - učitel - rodič a plus ještě zřizovatel, tak se atmosféra na našich školách nemůže zlepšit. To, že dobrá není, o tom hovoří i výroční zpráva České školní inspekce, že se u žáků velice často projevuje emoce, která vypadá možná neškodně, ale je velmi nebezpečná, a to je nuda, protože z nudy právě mohou přicházet nápady na věci velice negativní.

Dál co se projevuje bohužel i u žáků na středních školách, je určitý pocit zmatku. Nevědí, kde v tom vzdělávacím procesu se právě ocitají. Nevědí přesně, co se po nich chce prostě proto, že neklademe důraz na to, abychom od žáků získávali zpětnou vazbu. Nepřála bych vám slyšet, co se odehrává při diskusích, když přijdou zástupci středoškoláků, a jen tak velice decentně a zdvořile žádají o zvážení, zda by pedagogové neměli dostávat od svých žáků zpětnou vazbu, jestli se jim třeba nějaká metoda dobře daří, jestli se jim zdá, že učitel je sice vynikající odborník, ale už méně vynikající psycholog atd. Ta reakce, kterou naši mladí lidé dostávají, je naprosto negativní.

Takže vzdala jsem se pokusu snažit se zařadit do osobního profesního růstu pedagogů také určitou podmínku, že učitel je schopen kvalitním způsobem - a nástroje na to jsou - kvalitním způsobem získávat zpětnou vazbu od svých žáků. To, co bych ale velice ráda ve svém pozměňovacím návrhu navrhla a doporučila, by byla určitá kompletace specializovaných činností. My jich v současné době v návrhu zákona máme navržených deset a já bych si dovolila navrhnout jednu specializovanou činnost, aby tam byla přidána, a myslelo se na ni také při dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, a to je činnost koordinátora žákových samospráv. Na mnohých školách, tak jak to zákon umožňuje, mají žáci orgány žákovské samosprávy. Tam vůbec nejde o to, aby nějak paralelně vedli školu, ale tihle ti žáci se učí - zástupci všech tříd - se učí naslouchat problémům, které mají jejich kolegové v dané třídě. Potom problémy z jedné třídy přenášet na společná jednání zástupců všech tříd. A když se na nějakém problému shodnou a chtěli by nějakou změnu,obyčejně se to týká vlastně materiálního vybavení školy nebo nějaké organizace přestávek atd., pak mají veliký úkol - dokázat to dobře komunikovat s dospělými.

Podle školského zákona máme v současné době - to je novinka od posledního projednávání školského zákona - máme takovou výhodu či vymoženost, že pokud se žákovské samosprávy na něčem dohodnou, nejen ředitel má povinnost alespoň je vyslechnout a přiměřeným způsobem přihlédnout k jejich podnětu, ale že v současné době má povinnost k tomu přihlédnout i školská rada. A školská rada je vzácné prostředí, kde se setkávají pedagogové, rodiče, zřizovatel a nově by tam mohly přijít i podněty ze žákovské samosprávy. Tohle všechno skloubit není jednoduché. Žáci se učí, jsou-li aktivní v žákovské samosprávě, veliké empatii. Učí se zdvořilosti. Učí se tomu, jak jednou budou jako dospělí vystupovat. A je třeba, aby se velice citlivě přistupovalo právě v koordinaci činnosti žákovských samospráv, a proto si myslím, že by bylo velice správné, abychom doplnili seznam specializovaných činností také o koordinátora žákovské samosprávy a mysleli na tuto možnou, ne povinnou, ale možnou pozici také při sestavování programu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

V podrobné rozpravě se tedy přihlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu, který se snaží upoutat pozornost na žáky a na nezbytnost partnerského vztahu mezi žáky a učiteli, protože bez toho se atmosféra na školách nezmění.