Sluníčkáři a multikulturalisté nás často obviňují ze šíření nenávisti. Ministerstvo vnitra kvůli nám dokonce muselo vymyslet termín „předsudečná nenávist“. Přitom je to ale naopak. My proti nenávisti bojujeme, a sluníčkáři nenávist šíří slovy i činy. „Opravdový voják nebojuje z nenávisti k tomu, co je před ním, nýbrž z lásky k tomu, co je za ním,“ napsal křesťanský vlastenecký spisovatel G. K. Chesterton a my s tím souhlasíme. My nebráníme svou vlast kvůli nenávisti k někomu, ale kvůli lásce k naší vlasti a k našim blízkým.

My nebojujeme za svou vlast kvůli nenávisti k imigrantům či sluníčkářům, ale kvůli lásce ke své vlasti a ke svému národu. Milujeme svou zemi. Její historii, kulturu, tradice, přírodu, sport, památky. Vlastí jsou pro nás naše krásné města s katedrálami, hrady, náměstími, univerzitami, parky a divadly. Vlastí jsou pro nás i malé vesnice se statky, baráky, chalupami, kostelíčky a Božími muky. Pole, louky, lesy, potůčky… Vlastí je pro nás i ta hospůdka, kam chodíme se svými přáteli, nebo lavička v parku, kde jsme poprvé políbili svou první lásku nebo hřiště, kde jsme dali první gól. Nebo i to náměstí, kde jsme svojí mamince na pouti koupili perníkové srdce či pro svou holku vystřelili papírovou růži…

Vlastí jsou pro nás naši rodiče, naši sourozenci, naše celé rodiny, naši přátelé, naši sousedé, naši kolegové v práci... To vše je naší vlastí. To vše je to, co milujeme. To vše to, co budeme bránit do našeho posledního dechu a to, co si nenecháme nikdy nikým vzít. Toto vše je naše. Naše země musí být opět naše!

Nás, vlastence, motivuje láska, láska k naší zemi, našemu národu a našim blízkým. To sluníčkáři jsou poháněni nenávistí. Nenávistí vůči naší křesťanské civilizaci, nenávistí vůči naší vlasti a našemu národu, nenávistí vůči normálním rodinám a vůči naší kultuře, historii a tradicím. Být vlastencem je normální.

My nebráníme svou vlast kvůli nenávisti k někomu, ale kvůli lásce k naší vlasti a k našim blízkým. To my proti nenávisti bojujeme, a sluníčkáři nenávist šíří slovy i činy.