Odvolací Městský soud v Praze definitivně osvobodil policistu, který služebním vozem ukončil šílenou jízdu motorkáře, při které ohrožoval obrovské množství lidí při své naprosto bezohledné jízdě v naší metropoli. Tento motorkář měl opakovaný zákaz řízení.

Ti, kteří nemají rádi policii, představte si, že by nějaký "magor" na motorce při rychlosti 145 km/hod. těsně míjel vaše blízké. Vás osobně, Vaše děti, Vaši manželku s kočárkem, Vaše špatně pohyblivé rodiče ... 

GIBS se patrně zbláznil, když chtěl odstíhat policistu, který se zachoval naprosto správně, což by měli všichni jeho pracovníci s ohledem na svoji předchozí praxi vědět. Honba za "čárkou" v tomto případě je naprosto nechutná. GIBS by měl řešit závažnou a latentní kriminalitu příslušníků bezpečnostních složek, které spadají do jeho kompetence a ne si vyrábět účelové kauzy.

Situace v GIBSU je pro mne obrovským zklamáním. Je to orgán nepochybně potřebný, ale nesmí fungovat současným způsobem. Je mi to líto o to více, že v době jeho založení v něm na vedoucích postech pracovala řada skvělých lidí, které jsem dobře znal z dob mého působení u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování. Účelové personální rošády je bohužel dávno odvály.

Ovšem zcela ostudné je v této kauze i jednání státního zástupce, který tuto věc nezastavil, ačkoliv tak zjevně učinit měl. A tento člověk zcela ztratil soudnost a zvažuje dovolání v celé věci. 

A proto budu v květnu 2019 kandidovat do evropského parlamentu za volební koalici "Rozumní a Národní demokracie".

Skandálních pochybení orgánů činných v trestním řízení je přespříliš. Nyní bezpečnostní složky státu stíhají, šikanují a pronásledují slušné lidi a straní darebákům všeho druhu. To je naprosto nepřijatelný stav, který se musí rychle změnit.

Na evropské úrovni je potřeba kvalifikovaně vyřešit problematiku masové migrace. Sloužil jsem na "zelené hranici" počátkem 90. let, kdy probíhala masová migrace z oblasti Srí Lanky, kde zuřila občanská válka a Tamilští tygři masakrovali civilní obyvatelstvo. Exodus obyvatel se valil na náš kontinent a běženci (tak se jim tehdy oficiálně říkalo) mířili na západ. ČR pro ně byla pouze tranzitní zemí. Ovšem v té době byla migrace vnímána negativně a také se tak postupovalo. Přešel jsem na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR, kde se vymýšlely legislativní kroky a interní směrnice pro výkon služby, směřující k potlačení migrace a ztížení azylové a vízové politiky. Tyto kroky si dobře pamatuji a lze je velmi rychle zrealizovat.

Bezpečnostní složky potřebují jasná politická zadání pro výkon služby. Myslet si, že lidé a politické subjekty, který zoufalý stav bezpečnostních složek a obecně přístupu k bezpečnosti způsobili, udržují jej a profitují z něj, jej chtějí změnit, je naivní.

Současný stav EU je naprosto neudržitelný a je nezbytné, pokud stále ještě jsme její součástí, aby v evropském parlamentu byli lidé, kteří budou hájit národní zájmy jak po stránce politické, tak i odborné.